Opožděná přihláška?! (HP CZ FF)

Příčná ulice

4. ledna

Nicol naštvaně seděla na kufru, protože jí vůbec nešel zavřít. Přece jenom sbalit si věci na půl roku není jenom tak. Maminka pořád přicházela s něčím, co by se jí v Kouzelnickém světě třeba hodilo. Když jí do pokoje přinesla Atlas hub, Nicol to nevydržela a začala se až hystericky smát. ,,Merline, mami, na co tam sakra budu potřebovat Atlas hub?'' Oslovení ''Merline'' se naučila z jedné knížky, kterou jí její nový učitel přinesl. Od té doby ho s oblibou používala, protože se jí líbilo, když na ni lidé nechápavě hleděli. Poprvé se jí líbilo být jiná.

Zanedlouho se rozdrnčel zvonek a Nicol se oči rozšířily zděšením. Běžela rychle otevřít, a překotně vysvětlovala Zekymu. ,,Máme problém, nejde mi zavřít kufr, takže asi nikam nepojedeme.'' ,,Ale prosim tě, to zvládnu mávnutím ruky.'' usmál se Ezekiel. Když dívce jeho slova došla, plácla se do čela a už ho vedla do rozházeného pokoje. Zeke kufr kouzlem zvětšil, a tak maminka s Nicol začaly rychle dávat veškeré nutné věci do maxi kufru.

Poté Zeke odlevitoval kufr do obýváku a začal mluvit na Nicol. ,,Použijeme letaxovou síť, přemístíme se do Děravého kotle, následně nakoupíme vše potřebné, přespíme v Děravém kotli a druhý den vzhůru do Bradavic!'' usmál se. Nicol už se naštěstí netvářila tak nechápavě, protože už skoro vše znala z oněch knížek.

Zeke nechal Nicol rozloučit se s rodinou. Se všemi se objala, s výjimkou sestry. S kamarády se rozloučila den před tím. Do Bradavic se ohromně těšila, ale mrzelo ji, že všechny na tak dlouhou dobu opouští. Kamarádům nakukala, že jede studovat do zahraničí a že o tom nemá moc mluvit, a tak se po tom moc nepídili.

Když už se dostatečně rozloučila, tatínek přešel k Zekovi a předal mu obálku. ,,Vyměníte prosím naší dceři dolary za ty vaše gelardy?'' ,,Tati, jsou to galeony.'' pokárala se smíchem Nicol otce. ,,Ale samozřejmě. Ještě tu mám těch pár galeonů, které ji ministerstvo poskytlo.'' s těmito slovy předal dívce objemný váček.

Poté ji začal vysvětlovat, co má dělat, aby se mohla přemístit. Jako první šel Zeke, aby měla názornou ukázku. Ten zařval ''DĚRAVÝ KOTEL'' a i s dívčiným kufrem rázem zmizel v zelených plamenech. Nicol si tedy nabrala hrst netaxového prášku, trošku nervozně přešla do krbu, naposledy zamávala a také zakřičela ''DĚRAVÝ KOTEL''. V tu chvíli se s ní všechno zatočilo. Ovšem za pár chvil už vypadla z krbu nějaké hospody. Tam už se na ni usmíval Ezekiel a pomáhal jí na nohy.

,,Nejlepší bude, když půjdeme nejprve koupit tvoji hůlku.'' s těmito slovy vyšel z hospody zadními dveřmi, poklepal na příslušnou cihlu a ocitli se na magicky vypadající ulici. ,,Páni'' neušlo dívce. Došli k blízkému krámku, vstoupili dovnitř a chvíli čekali. ,,Dobrý den, jmenuji se Ollivander a již řadu let vyrábím ty nejlepší hůlky.'' usmál se muž ve středním věku. ,,Á, mladý pan Wood a.. copak to je za slečnu vedle Vás? Tu jsem tu ještě neviděl.'' podivil se zvláštní mužík. ,,Taky že jste nemohl. Dostala přihlášku o dva roky později.'' podíval se Zeke zvláštně na muže. ,,Můžete jí prosím vybrat hůlku?'' ,,Ale zajisté...''

Po přehrabování nekonečných krabic konečně objevil to, co hledal. Přišel k dívce a řekl jí: ,,Lískové dřevo, jádro z dračího srdce, 12 a půl palce dlouhá a překvapivě ohebná.'' Dívka poděkovala a už si brala onen čarovný proutek do ruky. V tu chvíli ji zavalil takový příval energie, že se zapotácela a málem spadla Zekovi do náruče. ,,Překvapivě velmi silná,'' podivil se Ollivander. ,,Myslím, že to je ta pravá.'' usmál se.

Když hůlku zaplatili, asi dvě hodiny se trmáceli po obchodech, aby sehnali vše potřebné. ,,A ten druhý to už má všechno nakoupené?'' zeptala se znaveně dívka, když seděli v místní cukrárně, aby si trochu odpočinuli. ,,Ano, on totiž bydlí tady v Londýně, takže si to všechno brzo nakoupil. A jmenuje se Tom Pedrad.'' usmál se svým pokřiveným úsměvem. Pěkně jméno, pomyslela si Nicol.

Poté všechny věci odtahali zpátky do Děravého kotle, uložili je do kufru, dali si výbornou večeři s máslovým ležákem ( ten Nicol mimořádně chutnal) a každý šli spát do své ložnice.

Nicol se ještě asi dvě hodiny převalovala, protože byla nedočkavostí bez sebe, přesně jako ten den, co zjistila, že vlastně vůbec není divná, jenom je vyjímečná.