Test Schopností

Kapitola III.

,,Celé město je v krizi..."prohlásila z čela stolu moje sestra. ,,Upřímně, krize byla před třemi roky." kývala jsem hlavou. Sestra pokrčila rameny a jako zbytek sourozenců se věnovala jídlu. ,,Jsme herfomázi, válku proti normálním bychom měli zvládnout!" nejmladší bratr praštil pěstí do stolu a rozhořčeně kýval hlavou.. ,,Logane, klid. Zaručený to není." odporovala jsem. ,,Tímto končí náš rozhovor" Logan odstrčil židli a odběhl do pokoje.

Milá Caro,

tento měsíc se zúčastníš hlavních testů. Dne 24.3. přijď do nemocnice

děkuji,

Doktor Cosstan.

Četla jsem dopis a vyhodila ho do koše. Posílají mi to brzy... Dneska je 23.3..
,,Elis, zítra jdu na hlavní testy." oznamovala jsem sestře. Bezeslovně ukázala obálku, totožnou s tou mojí. Pokývla jsem hlavou a šla si lehnout.

,,Ahoj Caro" pozdravil mě doktor Cosstan. S tímhle doktorem si rozumíme. Je jediný, který se doopravdy znal s našimi rodiči a jejich smrt prožíval stejně jako my. ,,Ahoj Harry" odpověděla jsem a rovnou si lehla na lehátko. ,,Ne, ne, Caro, hlavní testy jsou támhle" poukázal prstem na dveře přede mnou. Vešla jsem do místnosti za těmi dveřmi. Bylo tam velké křeslo, všude kolem samé dráty a mohutný pult s kontrolními čudlíky. Zarazilo mě to, protože nikdy předtím zde hlavní testy neprobíhaly.

,,Uklidni se. Proběhne to hladce, a za chvilku už půjdeš." mumlal doktor a přivázal mě ke křeslu. Nasadil si světle modrý plášť a masku přes nos a pusu. Vykulila jsem na něj oči, protože moc klidná atmosféra z toho nesálala. ,,Teď zavři oči a vzpomínej." nakázal mi Harry. Mám vážně vzpomínat na smrt svých rodičů? A na vypuknutí viru? To ne, děkuji..

Zavřela jsem podle pokynu oči a hrabala se v nejstarších vzpomínkách. Všechno jako bych měla před očima. Jako neviditelný svědek všeho, co jsem předtím nemohla vidět. Zblízka jsem viděla, jak šílený doktor nastavuje hlasitost ničivého zvuku na extrém. Už jsem histericky řvala a trhala rukama, čemuž mi ale zabránily pásy. Začala jsem myslet na smrt otce. Stála jsem ve tmavém sklepu pracovního domu, kde pracoval. Rozsvítilo se a vstoupil muž v černém. Sluneční brýle, kukla, černé rifle a kožená bunda. V ruce držel kufr. Zavřel za sebou těžké dveře a kufr otevřel. Byla v něm bomba. Nechal ji tam a odběhl. Časoměr pípal a zbývalo 19 sekund.

6, 5, 4, 3, 2, 1 BUCH!

Přímo před očima mi bouchla bomba a já se bez ublížení, až na bolest v srdci, opět probudila na stejném křesle. Jen s červenýma očima a spoceným čelem.

Doktor koukal na obrazovku s vytřeštěným obličejem. ,,Děje se něco, Harry?" zeptala jsem se nejistě. ,,Ty...ležela jsi tu už hodinu." koktal doktor
,,To jsem předtím nikdy nezažil!" ,,Hodinu? Nevypadalo to tak...A co se přesněji stalo?" divila jsem se. ,,Jsi 100% herfomág." otočil se na mě. ,,To znamená?" pozvedla jsem obočí.
,,Znamená to, že máš všechny schopnosti, které může herfomág ovládat. Jsi prostě jedinečná a v čemkoliv dokážeš ostatní herfomágy porazit. To jsi nespozorovala změny? Žádné schopnosti ti u tebe nepřišly divné?" vychrlil Cosstan. ,,Já svoje schopnosti normálně nepoužívám. Takže nepřišly." dokazovala jsem mu.
,,Dobře. Tak můžeš jít. Venku čeká tvoje sestra, Elis. Pouze jsem zamávala a připojila se k sestře. ,,Jak to proběhlo u tebe? A kde jsou vůbec kluci?" prohlásila jsem hned. ,,Kluci tu nechtěli čekat...U mě tak normálně, ale co ty? Proč jsi tam byla hodinu?" sestra si složila ruce na hrudi. ,,Netuším. Jsem 100% herfomág." odpověděla jsem klidně. ,,Vždyť nikdo jiný se se stoprocentem schopností nenašel! Jsi jedinečná!" bláznila sestra a objala mě.