Kapitola XI.

19 2 0
                                    

Po vyčerpávajícím tréninku jsem se šla vysprchovat. Položila jsem si věci na lavičku jako všichni ostatní a zalezla do odděleného sprchového koutu. Strčila jsem hlavu pod proud horké vody, namydlila jsem se a opláchla. Zrovna když jsem vodu vypla, někdo zakřičel ,,Došla teplá voda!" Usmála jsem se a sáhla jsem pro ručník. Usušila jsem se a pak se do ručníku zabalila. Došla jsem k lavičce, kde jsme si nechaly tašky. Ale tašky tam nebyly. ,,Nemám věci! Někdo je ukradl!" zařvala jsem. ,,Cože?" ,,Já taky ne!" Křičely ostatní dívky. Po chvilce rozmýšlení co s tím se několik holek rozhodlo, že holt vyjde dvě patra v ručníku a pak půjdou hledat věci. Šla jsem s nimi.

Převlékla jsem se a zamířila si to k Cosstanovi. Zaťukala jsem ,,Můžu se zeptat, kdo tady hlídá kamery?"
,,Panebože proč? divil se doktor s deskami v ruce ,,No správce ve čtvrtém patře." ,,Děkuju" zabouchla jsem dveře a utíkala ke schodišti.

Byla jsem překvapená, že tu kamery vůbec jsou. Kloubem ukazováčku jsem třikrát bouchla o dveře s cedulkou správce a čekala na odpověď. Nic. Otevřela jsem dveře, kde nikdo nebyl. Byly zde desítky monitorů. Nejdřív jsem se nějak dostala k dnešním záběrům v koupelně. Zjistila jsem, že to byl nějaký obtloustlý muž s cennými vlasy a bradkou. Vypla jsem tyhle okna a odešla z místosti. Zašla jsem za roh ke schodům, když naproti mně ze dveří vyšel stejný muž jako ze záběru. Chvilku jsem čekala než odejde a pak rychle proklouzla do místnosti,  kterou opustil. Byly zde naše věci. Že mě to nenapadlo. Vzala jsem tu svoji, a šla oznámit ostatním, kde jsou ty tašky schované.

Jelikož bylo poměrně pozdě, jsem si sedla na parapet a koukala ven. Proběhl zde gepard. Opravdu? ,,To se mi nezdálo." mumlala jsem.

Po hodině jsem si šla lehnout. Usla jsem hned.

Test SchopnostíKde žijí příběhy. Začni objevovat