Love Again [DOKONČENO]

Myšlenky Jeniffer

"Můžete mi vysvětlit co tady děláte?!" Vyjekl Ren.

Rychle jsem seskočila z Justina a snažila se dělat jako že se nic nestalo. "A co je tady podle tebe dělali?" Zeptala jsem se s neviným úsměvem. "To právě nevím a schylovalo se to k sexu. Bylo by nechutné vás oba najít tady na lince." Zrudla jsem jako rajče a raději sklopila pohled. Tohle bude ještě trapné. Dost trapné. Ren nás naposledy viděl líbat se těsně před mým odjezdem. Nejradši bych se teď propadla do země. Cítím se tak trapně sakra a může za to jenom Justin. Měla jsem se od něj odtrhnout. Kcybych to udělala tak bych se tady teď necítila trapně. Ani na jednoho jsem nekoukala. "Proč jste se líbali?" Zeptal se a já zrudla ještě víc. "To se ti určitě jen zdálo." Vypískla jsem a chtěla se rozběhnout do pokoje, ale Renova ruka mě zastavila.

"Uvědomujš si co by se stalo kdyby vás našel Lucas?" Přikývla jsem i když jsem věděla že munto nebude vadit. Jo nerozešel se se mnou, ale mám takové tušení, že díky němu jsem našla Justina v mojí posteli. Jak on řekl: "Nerozcházím se s tebou. Chci ti dokázat jak po sobě oba toužíte."

Jenže já po něm netoužím. Nic k němu necítí. Kdybys necítila tak se s ním nelíbáš. Ozvalo se moje podvědomí. Možná je na tom trochu pravdy. Prpč jsem se od něj neodtrhla? Vždyť je to dlouho co jsem se s ním líbala. Měla bych mu za to dát facku. Ale nedáš protože ho miluješ. Nemiluju sakra. Nemiluju Justina a už nikdy nebude. Zlomil mi srdce a já se z toho nikdy nevzpamatovala. Teď když jsem zpátky je to všechno ještě horší a navíc se vším tí co se nemělo stát. Možná bych měla odjet a nevrátit se. Třeba by se časem moje stále zlomené srdce zahojilo a já mohla žít šťastný život se svým manželem a svými dětmi. Sama moc dobře víš, že chceš budoucnost s Justinem. Ne. Nechci budousnost s Justinem. Už jsme to jednou zkoušeli. Mělo to být navždy a nebylo. Už tohle nikdy nechci zažít. Ano byl můj kluk, moje první láska a já mu dala to nejcennější-svoje panenství, ale už nikdy znovu bych to neudělala.

"Co mi k tomu řekneš ty?" Vytrhl mě z myšlenek Ren. "Ehm cože?" Zeptala jsem se. "Poslouchala jsi mě vúbec?" Zavrtěla jsem hlavou a přiznala že jsem se na chvíli zamyslela. "Proč jsi to udělala?" Zeptal se mě a já si až teď všimla, že jsme tady jen my dva. "Já nevím co cítím. Jsem strašně zmatená. Od doby co jsem se vrátila je všechno jiné a já nevím co dělat." Přiznala jsem a z očí mi začali téct slzy. "Miluješ ho?" Zeptal se. "Já nevím Rene. Strašně ráda bych ti řekla, že ne, ale jsem tak zmatená. Takže ti nemůžu odpovědět." On jen přikývl a pevně mě objal. "Musím odsud zmizet Rene. Alespoň na půl roku aby jsem si uspořádala myšlenky a mohla se vrátit jako ta stará Jeniffer." Řekla jsem a on se odtáhl a zavrtěl hlavou. "Prosím už neodjížděj Jenny. Bez tebe to tady nešlo. Bál jsem se o tebe jako když jsme bydleli u otce. Už jsem ztratil Emily nechci ztratit i druhou sestru. My to spolu zvládneme. Jen prosím už neodjížděj." Teď už tekly slzy i jemu. Jo ztratili jsme Emily, naší malou sestřičku. Otec se odstěhoval i s ní a my nevíme kam. Už ji nejspíš nikdy neuvidíme. "Dobře neodjedu, ale prosím nepouštěj ho do mé přítomnosti. V pokoji se budu zamykat, ale v kuchyni nebo obýváku se asi nezamknu." Zasmál se a já s ním. "Dobře." Znovu mě objal a já mu objetí opětovala.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny