Love Again [DOKONČENO]

Zamlčovaná pravda

Ráno když jsem se probudila tak jsem sešla do kuchyně. Vyndala jsem si ze skříňky cereálie a v misce je zalila mlékem. Dala jsem si první sousto do pusy, ale chuť mě hned přešla když se v kuchyni objevil člověk, kterej mě včera dokonale zmátl. Probodávala jsem ho pohledem zatím co on se na mě usmíval. "Nemrač se lásko budeš mít vrásky." Přiznávám tohle oslovení se mnou stále dělá hodně, ale já si udržela svojí vážnou tvář. "Jdi do prdele." Odsekla jsem mu a dala si do pusy další lžíci cereálií. Justin se zvedl a já myslela, že odešel ale on se objevil u mě. Otočil si mě k sobě a udělal něco co jsem fakt nečekala. Okamžitě jsem se od něj odtáhl a vylila na něj zbytek cereálií s mlékem. "Tohle už nikdy nedělej! Nepokoušej se mě znovu políbit." Zasyčela jsem na něj.

"Nedělej jako by jsi to nechtěla. Viděl jsem ti to na očí." Teď mě dokonale nasral. "Nechci s tebou nic mít. Už nikdy!" Zařvala jsem.

"Jo vyměnila jsi mě za toho ubožáka Lucase." Nevydržela jsem to a dala mu facku.

"Ty jsi se rozešel se mnou tak si tu nehraj na zraněného! Kvůli tobě jsem ztratila všechno! Nikdy jsem neměla dovolit se do tebe zamilovat! Nikdy jsem si s tebou neměla nic začínat. Nikdy jsem s tebou neměla spát. Kdybych tohle nedovolila tak bych nikdy nemusela..." zarazila jsem se. Nemohla jsem to říct. Nedokázala jsem na to ani pomyslet. "Tak bys nikdy nekdy nemusela co?" Zeptal se naléhavě.

"Nic, vůbec nic." Nemohla jsem mu říct, že jsem v Africe potratila. Zjistila jsem to měsíc po odjezdu. Byla jsem ve druhém měsíci, ale onemocněla jsem. Ta nemoc nebyla slučitelná se životem dítěte. Na to se, ale přišlo až po tom co jsem začala krvácet a museli mě odvézt do nemocnice. Ani jsem si to neuvědomila a moje ruka byla na břichu a mě tekly slzy. Kdybych nejela do té Afriky mohli jsme být rodina. "Co se stalo Niff?" Zeptal se mě a chytl mě když se mi podlomily kolena. "Neměla jsem tam jezdit. Nemuselo by se to stát." On mi pomohl si sednout. "Co by se nemuselo stát?" Zavrtěla jsem hlavou. "Nemůžu ti to říct." Odsekla jsem a rychle vyběhla do svého pokoje. Zamkla jsem dveře a svezla se po nich dolu. Spustila jsem hysteriský pláč a nedokázala ho zastavit.

Všechna ta tíha na mě teď dolehla. Až teď jsem si uvědomila o co všechno jsem přišla a co bšechno jsem získala. Přišla jsem o dítě, o kamarádku, o Justina. Nic mi nezbylo. Nic. Jen můj bratr. "Jenny otevři prosím." Odemkla jsem dveře a vpadla Lucasovi do náruče.

"Přišla jsem o něj." Nedokázala jsem zastavit brek, ani v jeho objetí. "O koho Jenny?" Zeptal se. "O to dítě. Nikdy jsem neměla souhlasit, že s tebou pojedu do tý Afriky. Kdybych nejela, tak neonemocním a nic se mu nestane. Já si to nedokážu odpustit Luku. Zabila jsem svoje vlastní nenarozené dítě, kvůli tý debilní Africe! Moje a Justinovo dítě. Kdybych to věděla tak tam nepojedu."

Justin

"Přišla jsem o něj." Brečela a já ji nedokázal pomoct. "O koho Jenny?" Zeptal se. "O to dítě. Nikdy jsem neměla souhlasit, že s tebou pojedu do tý Afriky. Kdybych nejela, tak neonemocním a nic se mu nestane. Já si to nedokážu odpustit Luku. Zabila jsem svoje vlastní nenarozené dítě, kvůli tý debilní Africe! Moje a Justinovo dítě. Kdybych to věděla tak tam nepojedu."

Takhle slova pro mě byla jako rána do srdce. Byla těhotná. Čekala moje dítě. Byla nemocná. Potratila. Mohli jsme být rodina. Tak s tímhle musí žít? To je to co mi nechce říct? Co mi nemůže říct? Myslí si, že když to budu vědět tak ji budu nenávidět? Ne! Můžu za to já. Já ji donutil tam jet. Ona ho nezabila, ale já ano. Byla by to holčička nebo chlapeček? Tolik bych to všechno chtěl vrátit zpět. Jsem takovej idiot. Projel jsem si prstama vlasy a a zaťal pěsti. Mám chuť někoho zmlátit. Spíš by měl někdo zmlátit mě za to jaký píčoviny pořád dělám.

*později večer*

"Niff můžu s tebou mluvit?" Ona neochotně kývla a vydala se za mnou. Vyšel jsem před dům a posadil se na terasu. "Slyšel jsem to." Ona si povzdychla. "Neměl jsi se to nikdy dozvědět." To myslí vážně? "Proč?" Zeptal jsem se vážným hlasem. "Oba máme nový život. Nechtěla jsem mezi nás tahat minulost." Nepodívala se na mě. "Jenže tahle minulost bylo moje dítě. Měla jsi mi to alespoň napsat. Víš jaký to je, když se po roce dozvíš že tvoje ex-přírelkyně potratila tvoje dítě?" Vyjel jsem na ní. "Byla jsem na dně Justine. Nedokázala jsem se s tím smířit sama natož abych ti to psala." Už taky začala zvyšovat hlas. "Měl jsem právo to vědět. Copak to nechápeš? Mohl jsem být otec!" Zařval jsem po ní. "Ale nejsi! Stejně jako já nejsem matka! Byla jsem nemocná a málem nepřežila a tebe zajímá jen to dítě! Ano potratila jsem, ale jsem pořád tady. I když jsem být nemusela!" Už jsme se hádali. Viděl jsem jak na prahu domu stojí Ren s Ryanem a překvapeně na nás koukají. Jeniffer se kolem mě protáhla a zaběhla do svého pokoje.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny