"Dobré ráno, Scullyová!" Přivítal agent svou kolegyni ještě dříve, než-li vůbec stačila projít dveřmi dovnitř jejich společné kanceláře.
"Co je na něm tak dobrého, Muldre?" Odvětila prázdně, neskrývajíc svou únavu po včerejší probdělé noci a usrkla si latté ze svého starbucks kelímku.
Jen při vzpomínce na nekonečně dlouhé hodiny, kdy musela až do božího svítání přepisovat zprávu pro ředitele Skinnera o dalším nevyřešeném, leč uzavřeném případu, ji začaly opět pálit víčka.
Zato Mulder dnes, jako obvykle, optimizmem jen zářil. Pohodlně rozvalen v koženém kolečkovém křesle s nohama ležérně přehozenýma jednu přes druhou na složkami zavaleném stole, - Nutno podotknout, jediném stole v celé kanceláři. - si téměř hračičkářsky rovnal svoji rudou kravatu, v pořadí čtrnáctou, neboť se k němu pravděpodobně stále nedostala jistá informace, že věci použité se dají, mimo neustálého vyhazování a nahrazování je novými kousky, vyprat a tím i opětovně nosit.
"Máme nový případ,"opáčil úsměvně jako malý kluk skrývající za zády veliké narozeninové překvapení.
Jen Scullyová mohla tušit, že se ve skutečnosti jedná o vlka převlečeného v rouše beránčím.
"Poslouchám," klesla do židle naproti stolu, přes nějž znuděně sledovala svého rozjařeného kolegu, jenž se chystal srazit, dosud zavěšené, nohy zpět na zem.
Avšak, nešťastnou náhodou spolu nimi vyslal k podlaze i dvě hromady neoznačených složek a jednu plechovku čerstvě ostrouhaných tužek s číslem 2.
Jemu dobře známým způsobem se snažil tvářit, že se vlastně nic nestalo a raději hned zahnal vnitřní rozpaky otázkou, o níž věděl, že agentku přinejmenším zaměstná, "Jak dobrá jsi v norské mythologii?"
"Muldre, nechceš mi doufám naznačit, že s tím případem zase souvisí nějaké tvé pohádky, že ne?"
"Tak povídej, co víš?" Hrál si na tajemného.
"Eh.. Norská Mythologie.. Nejsilnější v období vikingské expanze na severu Evropy. Germánští hrdinové, víra v devět světů, které jsou propojené vesmírným jasanem zvaným Yggdrasil... Mám pokračovat?" Nasměrovala, krapet zoufalý, pohled do šerého prostoru místnosti.
Agent ji pouze mlčky přitakal.
"... Z nichž nejhlavnější Ásgard sloužil jako útočiště pro áskou rasu bohů. Nejvyšším byl Ódin nebo-li Vše-otec s jeho ženou bohyní Frigg a milenkou bohyní Freyou. Mezi dalšími byl nejznámější Thor... Bůh hromů, Týr, Frey, a tak dále... Já pořád nechápu kam tím míříš ?" protřela si rozmrzele kořen nosu.
"Zapomněla jsi na to nejhlavnější," upozornil Mulder svou kolegyni na hrubou chybu opomění.
"Že by na duhový most?" Rýpla si.
"Dost možná, ale já mám na mysli spíš příšery, Scullyová," po tváři se mu rozšířil vítězný škleb.
"Příšery? Myslíš jako trolly nebo temné elfy ze Svartálfheimu?" Zavzpomínala matně a znovu si dopřála malého osvěžení kávou.
"Něco mnohem většího," skryl se na okamžik Mulder pod stolem v haldě popadaných papírů.
"Muldre, buď prosím tě o trochu konkrétnější... Na tvé hádanky dnes nemám ale vůbec náladu," poslala varovnou zprávu již prázdnému křeslu.
"Slyšela jsi někdy o Jormungandrovi?" Ozvalo se tlumeně zpoza stolu.
"Veliký mořský had z legend o Thorovi? Jo, měla jsem už tu čest," utlumila v sobě vlnu nemilých připomínek dalším douškem teplé tekutiny.
"Jormungandr... "
" ...Též známý coby Midgardsormr, je vlastně jeden z šesti slavných potomků boha Lokiho, na půl obra a na půl Áse," Vyhoupl se agent zpět do svého křesla, v rukou držíc prvním dojmem nenápadnou šedou složku.
"Zajímavé.. A jak to souvisí s naším případem?" Scullyová už netrpělivě poťukávala prsty o spodek kelímku s nezapuditelnou myšlenkou, že si právě prožívá své sté Déjá vu.
"Víš, když jsem byl ještě malý kluk, rád jsem si četl knihy o starověkých hrdinech a polobozích," zase tu byl ten výraz plný nadšení a jistého druhu sentimentu.
Agent obešel pomalu celý stůl, aby se posadil do jeho čela proti Scullyové, která si smutně uvědomila, že dopila poslední hlt své kávy.
"Bylo mi asi třináct let, když jsem ve školní knihovně náhodou našel knihu o germánských válečnících. Docela jsem si ji oblíbil. Našel jsem tam i nějaké krátké pasáže o bozích Ásgardu... V jedné z nich se psalo o bitvě mezi bohem Thorem... A hadem Jormungandrem, mimochodem má oblíbená část knihy..."Nadzvedl koutky úst do rozpustilého úsměvu a rozevřel stránky nenápadné složky.
"Totiž, podle dávného folklóru, když bůh Loki přivedl na svět svého hrůzného syna Jormungandra, zděsil se vládce Ódin natolik, že hada, ještě dříve než dosáhl dospělosti, pohodil do moře Midgardu, toť náš svět... Jormungandr ale zakrátko vyrostl do monstrózních rozměrů a Ódin tak tehdy poznal, jak moc mořský titán ohrožuje jeho milované lidstvo. Chtěl tedy hned zjednat pořádek a vyslal Thora, svého nejudatnějšího syna, aby Jormungandra na zemi zneškodnil," pokusil se nabudit chvíli napětí.
"A...?" Zeptala se agentka jen s vlahým zájmem.
Agent, evidentně vzrušen svým vlastním vyprávěním, pokračoval, "V tu noc, kdy Thor dorazil na zem, objevil se na obloze jasný zářivý blesk,"
A teď mělo přijít to, čeho se agentka Scullyová obávala nejvíce.
"Co je to za fotku?" Převzala si od Muldera fotografii o rozměrech klasického formátu, jíž před pár vteřinami agent vytáhl z oné šedé složky.
"Blesk nad jezerem Lesjaskogsvatnet. Je to fotka pořízená od lidí žijících v blízkosti tohohle místa," zvážněj, nýbrž v očích mu hráli všichni rarášci.
V jeho hlase byla nanejvýš patrná pochybovačnost, že by se mohlo jednat jen o normální počínání přírody.
"Muldre, Tohle jako blesk rozhodně nevypadá, nijak se nerozvětvuje. Tvůj blesk zkrátka nevykazuje ani jeden jediný znak přírodního úkazu. To co tu vidím není nic víc, než dosti propracovaný výstřelek od nějakého místního vtipálka," oponovala Scullyová zatrvzele.
"Myslel jsem si, že to řekneš, Scullyová,"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
takže tu máme hybrida :D Akta X ve spojeníseseverskýmibohyÁsgardu ;) Píši především kvůli své malé sestřičce :D doufám, že se líbí :D
