Promises, she never made /L.H.

3.- I'm a mess

"A věděla jsi, že je z Austrálie?" Snažila se Hailey srovnat krok se svou přítelkyní, stále oplývající, podle Charlene, až přílišným nadšením. 

"Není na to až moc bledý?" Odsekla jí blondýnka.
"Charlene!!!!" Vyjekla a uraženě našpulila ústa, zatímco jmenovaná omluvně pokrčila rameny. 

Luke byl přesně jedním z těch lidí, kterým by se vyhnula, aniž by na ni působili tak, jako on. 
Jeho sebevědomí, jasně čitelné z jeho postoje, z jeho výrazu, vlastně úplně zářící z celé jeho osobnosti, na jednu stranu sice strašně obdivovala, ale na druhou ji děsilo.

Jeho sebevědomí se málem dotýkalo hvězd, zatímco její vlastní se většinou válelo na podlaze. Občas se schovalo pod postel v její ložnici a protože ho odsud nemohla dostat, často odcházela z domu úplně bez něho. Proto jí lidé jako Luke přišli tak zastrašující. 
Nedokázala s nimi mluvit, zařadila si je do určité kategorie a s hrůzou je obcházela. 

"Promiň, Hailey, o jeho rodokmenu, číslu bot, či trenýrek mi budeš muset povědět později, musím jít." Kývla hlavou ke školní budově a černovlasé až teď došlo, jak moc je jí to téma proti srsti. 

"Jak myslíš," zatvářila se dotčeně, "ještě budeš prosit o další pikantní detaily z Lukova života." 

"Na to nespoléhej!"  Zavolala za ní ještě blondýnka, než vstoupila do budovy. 
Jen blázen chodí na hodiny ekonomie, když nemusí. 
Ale pan profesor Donovan byl tak hodný a ochotný, že ve svém volném čase dělal při zkouškovém přednášky pro ty, kteří by se chtěli lépe připravit na jeho zkoušku, či prostě jen dohnat mezery ve svém vzdělání, nebo třeba náhodou byli na škole noví. 

Charlene zamířila na své oblíbené místo u okna, jenže okamžitě se zase zarazila.
Černé tenisky vyložené na stolku opravdu nebyly tím, co by zrovna očekávala. Pomalu přejela zrakem od těch vcelku udržovaných a čistých bot k dlouhým nohám v příšerně těsných, jak jinak než černých džínách až k překvapivě, no ne, černému triku. Paže skřížené na hrudi byly chlapecky útlé, byť se na nich jemně, ale zřetelně, rýsovaly svaly. 

"Ale ne!" Uniklo jí ze rtů, když jí konečně pohled padl na světlé vlasy vykukující z pod šedivé čapky. 
Chlapec, dosud upřeně sledující dění za oknem, se při zvuku jejího hlasu ohlédl. 

Jeho oči byly modřejší, než cokoli modrého, co kdy v životě viděla. Byla to barva, pro kterou nenacházela slova. A možná proto, že slova nenacházela všeobecně vůbec. 
Nedokázala ji k ničemu přirovnat. 
Snad jediné, co ji napadlo byl led. 
Což bylo spíš přirovnání k pocitu, který ji zase celou ovládl. Ta děsivá tíseň ji opět bránila se pořádně nadechnout. 

"Ahoj," prolomil konečně to divné napětí. "Já jsem Luke." Ušklíbl se sebejistě, dobře si vědom jejího podivného transu, který si vyložil jako obdiv. 

"Já vím." Zamračila se Charlene a poprvé v životě přemýšlela o tom, že by hodinu pana Donovana prostě vynechala. Přesvědčená o tom, že stejně efektivně se to naučí i doma sama, udělala pár kroků vzad. 
"A ty jsi?" Pokusil se zastavit její očividný útěk.Skousl si spodní ret, přičemž hravě vtáhl dovnitř černý kroužek, který ho zdobil a vyčkávavě na ni hleděl. 

"Charlie!" Dostalo se mu odpovědi, aniž by dívka otevřela ústa, načež ucítila paži, pevně svírající její pas. "Ale ona nerandí, Hemmingsi! Ani se mnou ne, ať se snažím, jak chci!" 

Blondýnka okamžitě poznala Ashtona. Ta slova a ovocná vůně okamžitě poslaly tisíce motýlů do celého jejího těla. O tom, že tváře se jí zbarvily do nachova, ani na vteřinu nezapochybovala. Cítila ten žár, stejně jako ho cítila v místě, kde se jí brunet dotýkal.  
Luke měl velmi dobrý pozorovací talent. Neuniklo mu, jak dívčino tělo reagovalo na Ashtonovu přítomnost a jak se pod jeho dotekem rozechvěla. Nemusela říct ani slovo. 

"To se asi snažíš málo, nebo špatně, Irwine," zašklebil se zlomyslně, "protože dle mého, tady Charlie pro tebe rozhodně má slabost." 
Dívka po něm střelila nejošklivějším pohledem, kterého byla zrovna schopná, ale to pouze vyvolalo další drzý škleb na Lukově tváři.
"Charlie," usmál se, "proč se večer nepřijdeš podívat na závody, uvidíš Ashtona v jiném prostředí, a třeba tě to konečně přesvědčí o jeho kvalitách." Naprosto netušil proč to dělá, ale z nějakého důvodu chtěl, aby tam byla. 
"Jasně, Charlie," ozval se konečně zase i Ash, "přijď se podívat,  poprvé s námi pojede i Luke. Bude to paráda, on si myslí, že může porazit krále." Rozesmál se, což byl pro dívčiny uši naprosto úžasný zvuk. A nejraději by ho poslouchala stále dokola, jenže teď se nemohla soustředit. 
V hlavě jí znělo jen jediné - "pojede i Luke" a nevysvětlitelný, neovladatelný a zcela jistě těžko ignorovatelný strach ji opět celou pohltil.