Parkour girl [CZ]

VII. (7. kapitola)

Nadechnu se. Nos mě zabolí, ale naštěstí ne nijak moc. Položím ruku na kliku, ale nestisknu ji. Byla jsem u Mii. Dívaly jsme se na filmy dlouho do noci a jedly popcorn, pily Coca-Colu a spoustu dalších věcí. Ráno jsme se probudily jako do školy, ale bylo nám tak špatně, že jsme si znovu lehly a spaly až do teď. Mami, omluvíš mi to, prosím? Přehraji si znovu onu lež, kterou mi řekla Mia. Mámě nemůžu říct, že jsem byla v klubu, prý mě málem znásilnil nějaký kluk a že jsem se zlila jako prase. To by mě asi zabila. Snad se mi povede jí zalhat. Jestli ne, budu pěkně v háji. Hlavně se uklidni. Nádech a výdech. Zvládneš to. Stisknu kliku, otevřu dveře a vejdu do chodby. Je už docela pozdě odpoledne, takže moje máma už musí být doma.

„Travisi? Jak to, že jsi doma tak brzo?" ozve se matčin hlas. Nejspíš je v kuchyni.

„To jsem já!" vyjeknu a zavřu oči, když mě hlava znovu zabolí. Sice ne tak moc, ale přesto pořád bolí.

„Skylar?! Okamžitě pojď sem!" křikne a já poznám, že je zle. Skopnu boty a se sklopenou hlavou dojdu do kuchyně.

„Volali mi ze školy. Prý jsi vynechala jednu hodinu a dneska jsi vůbec nebyla ve škole, jak to?" otočí se na mě tak prudce, až jí blonďaté vlasy zavíří kolem hlavy. Tak tak sebou netrhnu, protože z ní jde docela strach.

„No, to jsem zaspala. A dneska..." polknu a podívám se jí do očí. Musím se na ni dívat, aby to bylo věrohodné. Snažím se udržet dech v klidu, rukama chytnu kalhoty, ať nevidí, jak se mi třepou. Nesmím zpanikařit. „Včera jsem přece šla... k Mie. A... Ehm, my... My se dívaly... Na filmy dlouho do n-noci a pily u t-toho Coca-Colu a jedly pizzu a pop-popcorn. No... A my se jako probudily normálně do školy, to jó, ale... Bylo nám tak strašně špatně – a mně se ještě k tomu točila hlava! A tak jsme... No, raději jsme zůstaly doma," vykoktám to ze sebe nějak. Musím vypadat vážně skvěle, protože se máma zamračí a udělá krok ke mně.

„Hm, vážně jsi jakási bledá. Víš co, broučku? Běž si ještě lehnout, já ti to omluvím," usměje se na mě a pohladí mě po ruce. Usměju se na ni zpátky a přikývnu. Skopnu boty, co nejrychleji se otočím a začnu se plahočit do schodů. Nebylo by nejmoudřejší vyběhnout je. Tupá bolest o sobě sice pořád dává vědět, ale přežít se dá. Vstoupím do pokoje a s tou největší opatrností zavřu dveře. Dveře tiše klapnou a já se úlevným výdechem svalím na postel. Měkoučký materiál mě vtáhne do svého objetí a já k sobě přitáhnu peřinu a obejmu ji jako plyšáka. Zavřu oči a tupou bolest hlavy odtlačím do pozadí. Netrvá mi dlouho usnout. Nikdy mi to dlouho netrvalo...

♣♣♣

„Skylarko," ozve se za mnou a já se otočím. Matteo mě stihne do nosu cvrnknout dřív, než si obličej zakryju rukou.

„Au," syknu a protřu si špičku nosu. Matteo se na mě zazubí a vtiskne Colette polibek do vlasů.

„Tak co nos?" zajímá se a přitáhne si ji k sobě blíž. Colette se zašklebí a dá mu ruku kolem pasu.

„Bolí, ale už je to lepší," usměju se na něj.

„Tak to je dobře. A proč jsi včera nebyla ve škole?" zeptá se mě s lišáckým úsměvem.

„Ze stejného důvodu jako ty," vypláznu na něj jazyk. „Bylo mi blbě."

„To mi povídej. Mně bylo tak špatně. Musela jsem říct babičce, aby dala nějaký prášek na to," zasténá Colette.

Mia se na ni ušklíbne. „A jsi si jistá, že to bylo z alkoholu a ne z něčeho jiného?"

„Co?" nechápe Colette a nakloní hlavu na bok.

„Já jen, jestli si Matteo dává pozor, víš co," zasměje se Mia a uskočí před Colette, která po ní skočila.

„Ty jsi blbá," zavrtí nad ní Colette hlavou a vrátí se k Matteovi. Usměju se. Jsem ráda že je mám.

„A co na to řekla máma tobě, Skylar? Co řekla na to, že se její slušná dceruška ožrala jak to prase?" obrátí pozornost Matteo na mě.

„Ehm... Ona... No... Já jsem jí neřekla, pravdu," sklopím hlavu. „Nechápu, jak jsem jí mohla zalhat. Já. Zrovna já a lhářka?"

„Počkej, tys jí zalhala?" Přikývnu.

„Tak to ti gratuluju k tvojí první lži," poplácá mě Matteo uznale po rameni.

„Vážně? Zrovna tohle si zaslouží gratulaci?" podívám se na něj. Pokrčí rameny.

„Je to snad tvoje první lež v životě, takže jo."

„Vždyť já ani nevím, jak jsem to dokázala. Nikdy... Nikdy jsem jí nelhala."

„Tak jsi jí mohla říct pravdu," řekne jen tak Matteo a pohodí rukou, jako by se nic nedělo.

„Říct pravdu? A jsi normální? Vždyť víš, jaká je její matka. Kdyby se dozvěděla pravdu, tak by Skylar asi zabila," zavrtí hlavou Mia.

Naježím se. „Jak to myslíš? Proč by mě měla zabít?" vyjedu po ní.

Mia se na mě podívá, v očích zvláštní výraz. „Pamatuješ, co ti kdysi udělala, když jsi přinesla domů tu trojku? Byly jsme malé a já šla s tebou, protože ses bála."

Nakloním hlavu na bok. „Co by mi měla udělat?" nechápu.

„Zmlátila tě. Začala po tobě řvát, jak sis to mohla dovolit. Že jsi pošpinila jméno rodiny. Zastala jsem se tě a málem dala facku i mně, ale to tam přišel tvůj táta a zadržel ji. Vím, že jsi pak brečela."

„Ale proč by to dělala?" ptá se Colette. Upřímně to taky nechápu.

„Nevím, ale bylo to jenom kvůli jedné trojce. Teď si představte, co by dělala, kdyby to zjistila. Kdyby zjistila, co se předevčírem stalo," pokrčí Mia rameny.

„No... Asi je dobře, že jsi jí neřekla pravdu." Podívám se na Mattea a přikývnu.

„Asi je to vážně lepší," souhlasím.

~Omlouvám se za dlouhé nevydávání všeho, nejenom Parkour girl.

~Taky se omlouvám za velmi chabý díl, ale co už s tím nadělám, že? :) Ale i tak, snad se líbil.

~Co myslíte, že by Skylařina matka Skylar udělala? A nastane taková situace někdy?

~Mám vás ráda.

~A na obě dvě školy mě přijali! Tak nakonec jdu na gympl. A co vy? ♥

~ZuFa2001