Odpočet smrti ✔

87 %

,,Dobrý den, paní Nicholsová. Jak se vám daří?"
,,Jé, ahoj Alexi. Teď už lépe, děkuji," usmála se na něj a drobné vrásky na obličeji ukázaly, že má za sebou již pár desítek let plných právě takových úsměvů.

,,Jakpak vám můžu dneska pomoct?" zeptal se jí Alex. ,,Ale no tak, snad jste si nemyslela, že to byl jenom nějaký vtip," dodal, když viděl její nevěřícný pohled, ve kterém se skrývala notná dávka překvapení.

,,Samozřejmě, že ne. No, možná trochu," připustila. ,,Ale pokud bys byl tak hodný a odnesl tyhle bedny támhle do skladu, byla bych ti moc vděčná."
,,Určitě, hned to bude," odpověděl s úsměvem Alex a chopil se první bedny.

Ty bedny nejsou zrovna nejlehčí, blesklo mu hlavou když šel pro druhou. Nedokázal si představit, že by je drobná stará paní musela tahat sama.

Postupně odnosil všech asi deset beden. Paní Nicholsová mu moc děkovala, opravdu jí velmi pomohl.
Alex z toho měl upřímnou radost. Nevěděl proč, ale tato jistě ctnostná práce jej svým zvláštním způsobem uspokojovala.

O tři týdny později...

,,Dobrý den, pane, co si budete přát??" zeptal se Alex zpoza pokladny nově příchozího.
,,Abyste vypadl a přestal se ochomejtat kolem mojí Charlotty," skoro zakřičel neznámý. Z toho, jak se mu při tom motal jazyk, Alex usoudil, že je nejspíš opilý.

,,Pane, nevím o čem mluvíte, žádnou Charlottu neznám," odpověděl mu Alex a snažil se ho trochu uklidnit.
Paní Nicholsová byla ve vedlejší místnosti a odpočívala. Alex ji k tomu donutil, protože měla lehce zvýšenou teplotu a on nechtěl nic podcenit.

To byl také ten důvod, proč posledních pár dní strávil za pokladnou. Nevadilo mu to, jenom mu bylo líto, jak málo si stará paní vydělává. Po dlouhém přesvědčování mu dovolila, aby od ní mohl kupovat běžné potraviny trochu dráž, protože jejich cena v tomhle malém obchůdku byla o hodně nižší než v ostatních obchodech.

Paní Nicholsová zboží prodávala za skoro stejnou cenu jako jej nakoupila, tudíž jí samotné toho moc nezbylo. To bylo Alexovi líto, ale bohužel s tím nic nemohl dělat.

,,Přiveďte mně moji Lottie," vzlykal muž, který se během Alexových úvah nějakým záhadným způsobem dostal na zem.
,,Pane, já žádnou Lottie ani Charlottu neznám, je mi líto, odpověděl mu Alex, pomalu ztrácející trpělivost. Já tak nesnáším opilé lidi.

,,Odejdi Todde, vypadni a už se nevracej," ozvalo se zpoza Alexe. Muž na zemi zvedl hlavu a obličej se mu rozzářil.
,,Lottie!" vykřikl. S námahou se zvednul a rozběhl se k postavě, jež se skrývala ve stínu za Alexem. O vteřinu později se skácel k zemi. Alex se podíval na hodinky. 87 %. Ona ho vážně zabila.