Uplynula nějaká doba. Harry splnil, co slíbil a poslal zprávu na Vaonus. Nyní zbývalo jenom ukrýt se, čekat a doufat, že ji někdo zachytil.
Ne, tohle určitě nebyl konec, jaký si představoval. V malé zatuchlé místnosti v polorozpadlé budově úplně na okraji města. Mezi blázny, vrahy, zloději, feťáky a dalšími pochybnými existencemi. Nejlepší úkryt.
Už ani nevěděl, jak dlouho tady vlastně je. Byly dny, kdy to snášel celkem dobře. A pak byly dny, kdy vzpomínal na Charllottu, Donalda, paní Nicholsovou i Bess, které sice ještě úplně neodpustil, avšak už k tomu neměl daleko.
A nakonec tu byly dny, kdy se ozvalo jeho dřívější, poněkud namyšlené, já, které vyčítalo všechno a všem. Tyto dny byly nejhorší a pravidelně jej stály další z jeho rychle ubývajících procent.
Dnes měl relativně dobrý den. Jakoby smířený s tím, že to, co se stalo, se stát mělo. A že to možná bylo takhle lepší. Avšak neubránil se myšlenkám, co všechno mohlo být jinak.
Mohl být šťastný. A nebo taky ne. Mohl být s Charlottou. A nebo taky ne. Možností bylo nepřeberně.
A on stále doufal. Tady, v malé zatuchlé místnosti s pár kusy nábytku a malým oknem. Lepší než nic.
Pomalu se utápěl v proudech svých myšlenek. A pak se najednou rozletěly dveře dokořán a v nich stál Harry.
,,Alexi? Jsou tady a já bych řekl, že je nejvyšší čas se jít seznámit.“
Konec
ČTEŠ
Odpočet smrti ✔
Ciencia FicciónKaždý je má. Někdo luxusní, někdo obyčejné. Hodinky. Ale co vlastně ukazují? Nikdo neví. Jedno je ale jisté. Tomu, kdo se něčím odlišuje, kdo se nechová přesně podle vytyčených pravidel, tomu se změní na odpočet smrti. Kde se stala chyba? Alex Rowe...
