Kapitola #10- uvědomění

244 15 7
                                    

Lehl jsem si na gauč do klubíčka s rozbrečel se. Cítil jsem na sobě něčí ruce, které mě hladily po zádech. Jirka.
Pochvilce jsem usl vyčerpáním.
    Vzbudil jsem se ve své posteli. Okolo pasu jsem měl obmotané něčí ruce. Vystrašilo mě to a já se rychle zvedl. Špatnej nápad. Zamotala se mi hlava.
     Otočil jsem se pomalu a podíval se na osobu spící vedle mě. Jirka. V tu chvíli mi došlo co, se včera stalo. Nemohl jsem tomu uvěřit. Dal jsem přednost klukovi, které ho nesnáším, před bratrem? Asi jsem se zbláznil.
  Podíval jsem se na spícího Jirku. Byl roztomilej. Vypadal tak nevinně. Jako dítě. Co-to-zas-melu?! Nene a ne!
  Chtěl jsem odejít, ale jeho ruka mě stáhla zpět do postele. Pootevřel jedno své oko.
,,Jak si se mi vyspal?" Zeptal se. Mluvil tiše a klidně. Vyzařovala z něj taková uklidňující nálada.
,,No... Zažil jsem už lepší spánek." Řekl jsem a přitulil se více k němu. Toto jsem ještě nikdy neudělal. Uvědomil jsem si.
Slyšel jsem jak se zasmál. Nebyl to takový ten pohrdavý nebo výsměšný smích. Tenhle se mi zdál...přirozený a krásný. Co to ku*va dnes se mnou je?!
Podíval jsem se mu do očí. Najednou mé rty přisál na ty své. Zavřel jsem oči.
Nebyl to ten dravý polibek, ale jemný a mě se strašně moc líbil.
Odtáhli jsme se od sebe a podívali se do očí. Zase.
,,Dojdu si dát sprchu. Kde tu máte koupelnu?" Zeptal se a já ho navedl. Jakmile jsem uviděl, jak se za ním zavřeli dveře, jsem sebou plácl na postel. Přemýšlel jsem co se to semnou děje. A pár věcí jsem si uvědomil. Rozhodně se mi to nelíbí a nesmí se to nikdy dozvědět. A o co jde? O to, že jsem se do něj zamiloval.

Uauauauá... A tady je konec dílu. Mám otázky. Líbí se Vám to? Co říkáte na Gejmrovo osobní přiznání?
Myluju vás!! (napsala jsem to schválně, protože this is original!!:D A protože to mám ráda tvrdě!;) ne srry to byl vtípek. Nemohla jsem si ho odpustit;))

Gejmr: Minulost,součastnost,budoucnostKde žijí příběhy. Začni objevovat