Gejmr: Minulost,součastnost,budoucnost

Kapitola #9

,,Tak odteď to bude naše velké tajemství." Zavrněl mi do ucha a já věděl co bude následovat. Nyní jsem měl oči zavřené strachem.
Přimáčkl mě na zeď. Hlasitě jsem polkl. Nalepil své rty na mé a já si to podlouhé době užíval. Po chvíli jsme skončili na posteli.
,,Crrr...crrr..." Ozvalo se domem. Odtáhli jsme se odsebe a já sklidem řekl.
,,Jdu tam." Překvapeně se na mě podíval. Naštěstí jsem byl ještě oblečený. Zvedl jsem se a dešel.
Seběhl jsem schody a otrvřel dveře. Stál tam můj 27letý bratr, který bydlí v Londýně. Měl krátke tmavé vlasy padající do jeho sargasových očí.
Usmáli jsme se na sebe a já mu skočil kolem krku.
,,Ahoj Míšo. Chyběl jsi mi." Řekl jsem a trochu mě zmáčkl v obětí na sebe.
,,Ahojky Vojťánku!" Zakřičel. Věděl jak tuto přezdívku nemám rád. Zašklebil jsem se na něj a on se tomu jen zasmál.
Dolů mezitím přišel JK a se zájmem nás pozoroval. Odkašlal si a já jen zakroutil hlavou.
,,Míšo, jistě si pamatuješ na našeho bratránka Jirku. Jirko, Míša." Řekl jsem s námahou. Nikdy se neměli moc v lásce a já nikdy nevěděl proč.
Brácha si chtěl jít odnést věci do pokoje, ale já ho zadržel. Mám tam totiž pár svýh věcí.
Vyběhl jsem rychle nahoru, vzal věci a schoval je na půdu. Zezdola jsem uslyšel křik. Hádali se. Už zase.
,,Ty, radši na mě ani nemluv. Myslíš, že jsem zapoměl cos mi udělal?! Že ti to jen tak odpustím?! Ani náhodou! Na to zapomeň.A nedovolím ti, aby jsi zničil i Vojtu. Nikdy!!!" Slyšel jsem ze zdola. A víte co natom bylo to nejhorší a nejbolestivější? Že to řekl Jirka.
,,Co si to dovoluješ! Mě urážet nebudeš!! Kdybych chtěl, vošukal bych ho hned!!! Ale já si chci počkat až mi ho hezky připravíš." Řekl můj bratr . Nevydržel jsrm to a seběhl dolů. Viděl jsem jak se perou. Vztoupil jsem rychle mezi ně a tím si vysloužil od bratra pěst do obličeje.
Oba přestali a jen se na mě dívali, co bude dál.
,,Vojto, já..." Začal mluvit můj bratr. Podíval jsem se na něj s největším odporem a řekl.
,,Vypadni. Už tě nikdy nechci vidět." Řekl jsem chladně s klidným hlasem. V očích se mu zablýsklo.
,,Ještě jsme neskončili." Řekl naštvaně a já se usmál.
,,Ale jo. Skončili." Řekl jsem, vystrčil jo za dveře i s kufrem a zabouchl je. Hned u zamkl a strčil klíč do zámku.
Najednou na mě jakoby dopadla všechna tíha světa a já se zesypal. Lehl jsem si na gauč do klubíčka s rozbrečel se. Cítil jsem na sobě něčí ruce, které mě hladily po zádech. Jirka.
Pochvilce jsem usl vyčerpáním.

Tadadamtam... Moc moc se omlouvám, ale neměla jsem náladu psát. Snad to už bude lepší. Děkuji za čtení. A hlavně Mrs_Lovers_ za podporu a to i když jí hraju dost žasto na nervy, avšak hlavně za to že je má nej nej nej kamarádka, jakou jsem si kdy mohla přát. Děkuju ti!!!
Bye!!