Všichni moji démoni

Rozhovor

Tento díl bude trochu jiný, bude se jednat o rozhovor, který jsem před pár dny vedla s Andreou přes Skype. Domnívám se, že přepisem rozhovoru lépe pochopíte její pocity, než kdybych je předělala do určitého příběhu v ich-formě.

Andrea samozřejmě se vším souhlasila, vyřídila jsem jí vaše vzkazy.

A = Andrea, V = já (Viktoria)

***

V: Tak co je nového? Už jsme spolu dlouho nemluvily...

A: Je zkouškové, jak by mi asi bylo? Ale nějak to zvládám.

V: Co matka? Dává ti chvíli klidu?

A: Prosím tě, jako bys ji neznala. Samozřejmě, že chodím každý den do práce a po nocích nebo ráno se učím, protože podle ní "její krev se přeci nemusí učit, ta to má vše v hlavě".

V: Takže posun absolutně žádný, jak vidím.

A: A nikdy nebude, ona prostě nemůže přenést přes srdce, že jsem žena. Dokážeš si představit, co udělá chybějící třetí noha? Kdybych ji měla, chovala by se ke mně jinak...

V: Opět začínáš se sarkasmem a ironií?

A: Nikdy jsem nepřestala.

V: O čem bys dneska chtěla mluvit?

A: Nevím. Témat je hodně, třeba před pár dny jsem zjistila, že nenávidím teplé měsíce a víš proč?

V: Netuším.

A: Protože kamkoliv vylezu, vidím zamilované lidi, jak se nejlépe drží za ruce. Prostě je to epidemie! Je jim teplo, tak lezou po venku a mě z nich bolí hlava.

V: *krátce jsem se zasmála* Opět tu máme teatrálnost? Nezapomínej, že jim to nemůžeš zakázat... To ti vadí to, že si projevují lásku na veřejnosti?

A: Jo, a nejen to! Prostě když vidím, jak se drží za ruce, líbají se, objímají se, nedej Bože se po sobě plazí!

V: Zlato, smrdí mi tu závist.

A: Já vím! *povzdechne si* Prostě mě to s*re! Teď bych fakt potřebovala někoho, kdo by mě objal, třeba jen držel za ruku, prostě byl se mnou.

V: Máš spoustu přátel, kteří jsou tu pro tebe...

A: *skáče mi do řeči* Ale to není stejné!

V: Když už se o tom bavíme, co ten tvůj Švýcar?

A: Nikdy neby můj a nikdy nebude... Jeho přítelkyně je těhotná a za pár dní se budou brát. Na jednu stranu mu to neskutečně přeji, chci, aby byl šťastný, ale prostě. *rozhazuje rukama*

V: Bolí to...

A: Jo.

V: Neboj se, ono to prostě přebolí, časem to přejde, někoho poznáš.

A: Nepoznám, nejsem schopná být ve vztahu, ani s mužem kompletně navázat vztah.

V: Co tě vede k tomuto názoru?

A: Vždyť se na mě podívej! Kdybych byla alespoň štíhlá a krásná... Jsem škaredá a ještě k tomu chytrá.

V: No tak, zlato, vždyť nejsi škaredá.

A: Tak s tímhle na mě nechoď! Tyhle kecy z milosti si odpusť.

V: Nemyslela jsem to zle, prostě si jen myslím, že jsi fakt krásná, jen prostě by stačilo pár kilo dolů.

A: Nemám čas ani cvičit. Spím sotva pár hodin, chodím do školy a pracuji. Nemám čas ani odepisovat svým přátelům, nemám čas na sebe! Už jsem se třikrát přeobjednala u kadeřnice, za chvíli budu vypadat jako Ezau!