♥Beacon Hills♥

8.

Zmateným až vyděšeným pohledem jsem vyhledal Kiru, na kterou jsem se záhy i podíval. Vypadala překvapeně, ale ne vyděšeně. 

Oba dva jsem pozorovali Scotta, který stál nehybně opodál; stál, pozoroval a zhluboka dýchal, žádnou jinou aktivitu nevyzařoval. 

Podíval jsem se po Kiře, protože jsem cítil že se snad pohnula. A taky, že ano. Vydala vstříc naštvanému Scottovi.....Nepůsobilo to tak, že by z něho měla strach, prostě se k němu pomalými, ale za to sebejistými kroky přibližovala.....

Já se neměl k žádné akce, byl jsem celkem v šoku, jako kdybych zkameněl a ano, vím že to bylo zbabělé nechat jí jít samotnou.....

Když už byla jen kousek od něj ohnal se po ní, jedním ladným pohybem uhnula a Scott upadl na zem. Prostě jak kdyby se s tím co má v sobě pral a vyhrál nad svou zvířecí půlkou.....Sice vyhrál, ale padl poraženě na zem....

Když dopadl na zem, jako kdybych se probral.....Rozběhl jsem se k němu, sehnul se a pokoušel se zjistit zda je na živu....Dýchal dost zrychleně a jediná akce, ke které se v měl byla ta, že pevně chytl Kiru za ruku, jako kdyby byl vzhůru, jen nemohl otevřít oči. 

Společně s Kirou jsme ho podepřeli a dovedli k Jeepu.....Kde jsme ho položili na zadní sedadlo. Kira si k němu sedla a pevně ho držela za ruku, a znovu se jí na tváři objevil její spokojený úsměv.

Po cestě ke Scottova domu jsem zavolal Lydii, že jsme ho našli a ať jdou k němu domů, že za chvilku přijedeme.....

~~~~~~~~~~

Když jsme dorazili k jeho domu znovu jsme ho společnými silami dostali ven a dovedli dovnitř, kde už byli holky a Liam. Theo byl radši někde v trapu.....

Položili jsme ho na gauč, ale asi tím dopadem na měkký gauč se probral.....následoval hluboký nádech po kterém hned otevřel oči, byli normální....byli to jeho normální hnědé oči.

Vyšvihl se do sedu a pohledem ihned putoval ke Kiře, která seděla vedle něho....Když jí viděl bezmyšlenkovitě jí jemně políbil a objal. Na Kiře bylo poznat značné překvapení, ale také úleva.

Když se od ní odtáhl jeho pohled směřoval k ráně na líci....Neptal se na okolnosti, jeho myšlenky směřovali k tomu, že jí to udělal on.......Pustil Kiru odsunul se na kraj gauče, chytil se za hlavu a koukal do země.....byl jako zničené štěně. 

Nikdo z nás netušil co mu přelétlo přes nos, když ještě před chvilkou Kiru objímal....

Na Kiře bylo taky vidět, že je jí to líto, ale nevěděla co se stalo.....Přisedla si k němu, položila mu ruku na rameno a podívala se na něho se slovy ,,Scotte, co se stalo ?" její oči se začínali lesknout jako kdyby se měla každou chvíli rozbrečet. 

Lydia, Malia i Liam, všichni se drželi zpátky, ale já jsem chtěl napravit to co jsem neudělal předtím.

Přistoupil jsem k němu a čekal zda ke mě zvedne pohled....Ale jediná odezva, která přišla byla od Kiry. 

,,Scotte, podívej se na mě, nebo když ne na mě tak aspoň na Kiru." dostal jsem ze sebe chraplavým hlasem.....

Obličej si dal do dlaní a zamumlal něco v tom smyslu, že jí nechtěl ublížit.....Když to dořekl došlo mi, že mluví o Kiřině ráně na hlavě.....,,Scotte, to ne ty, ale já." dostal jsem ze sebe dost rychle a pohled ihned zabodl do podlahy.  

Oddělal si dlaně z obličeje a pohledem se podíval na mě. Já udělal to samé pohled z podlahy jsem odvrátil k němu....V jeho očích jsem na moment zahlédl lesk žluté barvy.....

~~~~~~~~~~

Tak jsem zase zde. Snad se vám tato část líbila. :) 

Mějte se krásně a znovu u další části příběhu. :)