Hned po probuzení se všichni shromáždily na náměstí. Co se stane nikdo nechtěl vědět, nikdo se nechtěl ptát. Najednou přišel prudký závan větru, který zasáhl všechny. Gabriel objal svoji sestru aby jí nebyla zima. A pak jen kroky. Všichni hleděli do země. Protože věděli co se děje. Sama tma si přišla pro někoho ze zdejších obyvatel. Nikdo netušil proč, ani co se s nimi stane, protože se už nikdo nevrátil. Všechny pohledy byli sklopené. Jen Lusi přemohla zvědavost a rychlím pohledem si ji prohlédla. Nemohla uvěřit tomu co vidí. I když to spatřila jen na chvíli. Nebyla si jistá tím co viděla. Ale vypadalo to jako sova? Velká obrovská sova. Jako ta co viděla ve svých snech. Ale přesto úplně jiná. Její tmavé černé peří vypadalo zašle a ucuchtaně. Zkřivený zobák působyl
Společně se tmavýma sovíma očima. Jako by byla připravená rozsápat kohokoli a kdykoli. Jedna noha vypadala silně a zdravě. Ale ta druhá potřebovala železnou oporu. Ten cinkavý zvuk co vydával zněl celím náměstím. A pak. Ticho cinkání drápu či drátu na noze uztanulo. A tma si vybrala. Lusi se zastavilo srdce v hrudi. Tma chtěla jejího bratra. Ale proč? Co provedl, je to kvůli ní, díky tomu smíchu? Proč? Ta otázka jí zní v hlavě. O něco později sebou Lusi cukne a uvědomí si co se kolem děje.stíny táhnou jejího bratra někam daleko. „Né" zakřičí zoufale Lusi. Až se sama Tma otočila. Ty oči se do ní zabodnou zvláštním pohledem. Lusi se chtěla rozběhnout ke svému bratrovi, ale nesmí. Nohy jí neposlouchají. Upadne na kolena a silně se rozpláče. Vidí jen jak ji odvádějí jedinou rodinu co jí zbyla.
ČTEŠ
Na půl cesty ze tmy
FantasyByla tma a všude kolem jen ticho, to ticho jakoby křičelo a tma žádné hvězdy, jen občas někdo zahlédl malý záblesk světla, které prosilo o pomoc, ale kdo pomůže, když už ani na světlo nevěří. Hodiny ubíhají velice pomalu, ale i přes tu tíseň, kterou...
