Human

Human (7.díl)

Stuhl jsem, ani nevím vlastně proč. Jediné místo bylo vedle mě a je jasné, že pan učitel ji posadí vedle mě. Nevadilo mi to. Mohl jsem konečně zjistit, kdo je vůbec zač.. Taky jsem doufal, že nebude jedna z těch, co mě šikanují. Pan učitel začal znova mluvit ''Zapomněl jsem říct.. Vaše nová žákyně se jmenuje Mia Dollys, přijela z New Yorku. Doufám, že se k ní budete chovat slušně a tentokrát se jako zvířata chovat nebudete.'' Byl až rozčílený. Otočil se na Miu, usmál se a řekl jí ‚‘‘Mio sedíš vedle Mitche, asi to pro tebe nějaká výhra není, ale co se dá dělat. Žádné jiné místo už volné nemáme.‘‘.

Mia se na mě koukla a usmála se a dodala učiteli. ‚‘‘Ne, pane učiteli, nevadí mi to, spíš naopak jsem ráda, že sedím s Mitchem.‘‘ A znova se na mě usmála.

Měla tak krásný úsměv, že by jí ho každá celebrita mohla závidět. Měla krásné,rovné a bílé zuby. Rty měla namalované na červeno. Na sobě měla krásné černé krajkované šaty a džínovou vestu. Na nohou měla lodičky. Byla okouzlující a každý kluk z naší třídy se na ní koukal s vypláznutým jazykem a při tom slintal.

 Mia šla a sedla si ke mně, položila si tašku a koukla se na mě a řekla ‚‘‘Tak ještě jednou.. Já jsem Mia, ale říkej mi Mou, mám to radši.‘‘  Koukl jsem se na ní a odpověděl jsem.. ‚‘‘Tak ahoj, mě můžeš říkat Mitch, ale to už asi víš. jsem rád, že je tu někdo nový. Po pravdě, nemám to tu rád. Jsou tu samý otrapové a lidé, kteří si honí ego před ostatníma. Musím tě varovat. Dávej si bacha na šikanu, i když u tebe asi šikana moc pravděpodobná nebude, protože jsi krásná a tebe bude každý zbožňovat. Promiň, asi moc melu. Já.. já‘‘ . Začal jsem mlít kraviny a trapně koktat. Mou se usmála a dodala ‚‘‘Hele vůbec nemeleš. Mám ráda upovídané lidi, je s nimi víc zábavy. Proč to tu vlastně nemáš rád? Je to tady fakt tak strašný?‘‘ Divila se Mou.

Nevěděl jsem, jestli jí to všechno mám říct, ale nakonec jsem si řekl , že jí to povím. ‚‘‘ Víš proč jsem rád, že jsi tady?‘‘ Zeptal jsem se jí a tiše polkl.

 ‚‘‘Ne,nevím‘‘ Odpověděla Mou.

‚‘‘No jsem rád, že tu jsi, protože mě tu šikanují od té doby, co o mě zjistili jednu věc, kterou ti nechci zatím říct. Smála by ses mi jako ostatní. Víš, tady na škole je strašně moc falešných lidí. Bojím se každýho svýho kroku, ale vím, že to už nikdy lepší, než teď nebude. Chci se změnit. A hlavně nechci být všem pro smích. Vím, že bych měl být sám sebou, ale připadá mi v poslední době, že sám sebou nejsem, že jsem jenom nepochopil sám sebe. Ach, promiň.. zase moc melu, radši budu sticha.‘‘ Řekl jsem otráveně.

‚‘‘Ne, povídej dál.. Víš, nikdo ke mně nikdy nebyl upřímný a nikdy jsem se nikomu nesvěřovala. Mě můžeš říct všechno Mitchi.‘‘ Řekla Mou uklidňujícím hlasem.

‚‘‘Ne, nemůžu ti říct všechno, neznáme se natolik, abych ti mohl věřit, že moje tajemství nikomu neřekneš, promiň. Jo a chtěl jsem se zeptat.. Hele nebyla jsi někdy u mě před barákem? A nebo neviděla jsi mě někdy v obchodě?‘‘ Řekl jsem zvědavě až jsem se bál odpovědi. Mou se na mě koukla, chvíli přemýšlela a pak mi řekla. ‚‘‘Dobře MItchi, já tě chápu, ale kdyby něco, můžeš zajít za mnou. A ne, nikde jsem tě v obchodě neviděla, přijeli jsme teprve včera a ani nevím kde bydlíš, tak že jsem před tvým barákem fakt nebyla. Proč se ptáš?‘‘ Uchechtla se Mou.

‚‘‘Já jen, že mi připomínáš jednu dívku, která mě pozorovala v obchodě a pak jsem jí vídal v autobuse a i u mě před barákem. Dokonce se mi i o ní zdálo. Vypadá přesně jako ty. Má nádherný úsměv, na ten nikdy nezapomenu.‘‘ Zasnile jsem jí povídal. Až jsem vypadal jako nějaký zoufalec, který nikdy v životě s nikým nechodil. ‚‘‘Jde vidět, že se ti ta dívka hodně líbila. Snad jí někdy poznáš.‘‘ Usmála se a najednou zazvonilo na konec hodiny. ‚‘‘Mitchi, hele já musím jít. Byla jsem tu jenom na jednu hodinu. Musí zařídit ještě pár věcí. Ráda jsem tě poznala.‘‘ Dala mi svoje telefonní číslo na stůl a vyšla ze dveří a tam chvíli stála. V tu chvíli za mnou šli naší ‚‘IN‘‘ lidičky a vzali mi ten papírek s telefonním číslem a přede mnou ho roztrhali na malinkaté kousíčky. Naštval jsem se a v tom okamžiku jsem…

Doufám, že i po dlouhé době, co jsem nic nenapsala se vám to bude líbit, děkuju , že jste si to přečetli a všichni prosím dejte VOTE a KOMENTÁŘ, udělali by jste mi velikou radost<3