Už je to dlouho, co naše smečka mezi sebe přijala naprosto neobvyklého člena. Lidské mladě. Lidi už od mých štěněcích let nesnáším. Taky nejsem v této smečce odjakživa. Alfa mi říkal, že mě našli, jak jsem zoufale kňučela u mrtvých těl mých rodičů. Doteď se jim prý vybavuje, jak má bílá srst byla zahalena krví a oči téměř v tu chvíli jakoby sloužily mé duši jako úniková cesta.Nikdy jsem se prý nejevila jako obyčejné stěně. Nehrála jsem si, prostě nic. Byla jsem jako schránka bez duše.Zpět k přítomnosti. Probudila jsem se jako jedna u prvních a tak se mi naskytla pohled na spící Kiaru, která ležela u mého boku. Už dávno to není ten malý lidský špuntík. Teď je větší než já. Není se čemu divit. Je jí 16 let... Tuším.Našli jsme ji v opuštěném domku, bylo tam plno krve a ona byla ukryta ve skříni.Do teď si pamatuju, jak na mě hleděla těma uplakanýna očkama. Nemohla jsem ji tam nechat a když Alfa souhlasil, ulevilo se mi.Šťouchla jsem ji čumákem jemně do tváře a následně ji olízla. ,,Kiaro, vstávej." šeptla jsem. I když je člověk, mám ji ráda.
ČTEŠ
Strážkyně vlčích elementů Místo spojení
مستذئبJsem kaira a už od 4 let je mím domovem divočina . můj život není jako od ostatních lidí ani si jako člověk nepřipadám spíš se za to co jsem stidím . Žiju ze svou smečkou která se mě snaží vychot tak abych věděla co jsme že se jako vlk ůplně chovat...
