Jezdkyně

Prolog

Ahoj, jmenuji se Viktorie Meltová, ale všichni mi říkají prostě Viky. Před pár dny jsem jsem oslavila své šestnácté narozeniny, samozřejmě to byla obrovská oslava, jak se od mých rodičů dalo očekávat. Jsou to právníci, oba pracují v Praze a díky tomu máme tady v Seči největší dům ze všech. Moc přátel tu nemáme, taky kdo by se chtěl přátelit se snobi. To jsou prostě předsudky. 

Jinak už čtyři roky tu chodím do místního jezdeckého klubu Holánek, kde mám ustájeného koně. Je to šestiletá kobylka českého teplokrevníka jménem Faith, což znamená v angličtině osud. Napadlo to mamku, protože už od malička jsem si přála koně, a když mi bylo deset, tak se rodiče rozhodli, že mi ho koupí. Objížděli jsme inzerce, ale nikdy jsem si s tím koněm nepadla do oka, až jednou, když jsme jeli z jedné takové nepodařené návštěvy jsme projížděli kolem statku, kde bylo na bráně napsáno hříbata na prodej. Nedávali jsme tomu nějako zvláštní naději, jen jsme se tam mrkli. A měli tam poslední. Uhlově černou klisničku s bílými ponožkami na všech nohách a bílou šňupkou. Já se do ní okamžitě zamilovala. Příští den jsme ji už vezli domů. 

Teď něco ke mě. Jsem asi kolem 160 cm vysoká a vcelku hubená, ale těžce se mi to udržuje, na zimu vždycky naberu a pak musím chodit běhat, většinou si k tomu beru Faith na vodítko. Mám tmavě hnědé vlasy cca do poloviny zad a tmavě modré oči. A to bude na začátek asi všechno co by jste meli vědět.

Čau. Rozhodla jsem se po dlouhém rozmýšlení psát příběh o koních. Doufám že se bude líbit. Komentář, votes i slušná kritika potěší 

Ali_