Jezdkyně

Ferdinand

Probudila jsem se asi ve tři ráno, když mi přišla esemeska od operátora. A jediné, co Meltovou napadne je jít si hrát na Ferdinanda. Vyplížila jsem se k Martinova pokoji. Prvně jsem zaškrábala na dveře. Nic, asi to nebylo dost nahlas, zkusila jsem to znovu, tentokrát jsem si u toho skoro zlomila nehet. Jaj, to říkají bárbíny. Slyšela jsem jak se posadil. Měla jsem co dělat abych nevybuchla smíchy. Ale pak jsem nevěděla co dál, nemůžu tam jen tak vlézt a udělat bububu. To by bylo po srandě. Chvilku jsem přemýšlela a pak mě to napadlo. Ve vedlejším pokoji jsou dveře na půdu. Vrátila jsem se do pokoje, popadla baterku a se strachem, který jsem si odmítala připustit jsem vylezla po schodech na půdu. Nefunguje tady světlo, ale jinak tady nic není, jen pár vyřazených nebo rozbitých postelí. Rozsvítila jsem jednu jedinou lucerničku, která visí u stropu. Udělalo to alespoň trochu světla, ale i tak jsem si nechala baterku rozsvícenou. Šla jsem zhruba do těch míst, kde je Martinův pokoj a zadupala jsem, teda ne nějak moc, nechci se probořit, to by ještě chybělo. Pak jsem rychle seběhla po schodech dolů, zavřela dveře od půdy, zaběhla do pokoje, zavřela za sebou a vlítla pod peřinu. Právě včas, hned jak jsem zavřela oči, už Martin otvíral dveře do mého pokoje. ,, Viky?" zašeptal. Neodpovídala jsem. Přeci jen ,,spím". ,, Viky." řekl tentokrát nahlas. ,, Hmm, co je?" řekla jsem rádoby ospale. ,, Hej!!!" vyjekla jsem najednou. ,, Sakra, řekla jsem ať mě po půlnoci nebudíš! Já tě zaškrtím. Padej zpátky a nech mě spát!!!" začala jsem na něj křičet. ,, Ale Vik..." zkusil to znova, ale nenechala jsem ho to doříct. ,, Padej!!!!!" křikla jsem. Asi jsem musela působit fakt hrozivě, protože vypadl a dokonce za sebou zavřel dveře. Chvilku jsem počkala a pak jsem to šla udělat znova.

Pohled Martina: Probudilo mě zaškrábání. Nějak jsem tomu nevěnoval pozornost a zase zavřel oči, ale pak to zaškrábalo víc. Došlo mi, že to bylo na moje dveře. Tak třeba tady mají kočky. Viky sice o žádných nemluvila, ale co já vím. Odhodlal jsem se jít podívat, ale když jsem otevřel dveře, tak tam nic nebylo. Zase jsem si lehl. Začal jsem se totiž docela bát, ještě jak mi říkala o tom duchovi. Nevěřím na to, ale... No nevím. Chvilku jsem tak ležel a projížděl si Instagram na mobilu. Potom jsem ale uslyšel kroky na půdě, ani jsem nevěděl, že tady půda je. Chodilo to zhruba nade mnou a já se začínal vážně bát, úplně jsem zamrzl na místě. Zapnul jsem baterku na mobilu. Nějakou dobu jsem jen koukal po pokoji, ale pak jsem to nevydržel a se vším odhodláním jsem šel za Viky. Rychle jsem přeběhl k jejímu pokoji a otevřel dveře. ,, Viky?" zašeptal jsem. Spala zahrabaná v peřinách. ,,Viky." řekl jsem normálním hlasem. Zavrtěla se a zamručela. ,, Hmm, co je?" řekla rozespale. ,, Hej!!!" vykřikla, když mě uviděla. A sakra.  ,, Sakra, řekla jsem ať mě po půlnoci nebudíš! Já tě zaškrtím. Padej zpátky a nech mě spát!!!" začala na mě křičet. ,, Ale Vik.." zkusil jsem to. ,, Padej!!!" křikla. Byla fakt naštvaná. Přemohl jsem se a odešel zpátky. Zase jsem usnul. ,,Ale tohle je už fakt moc. Po prdele co to je?! " řekl jsem si sám pro sebe, když jsem nad sebou zase uslyšel kroky. Měl jsem z toho fakt schýzu. Nakonec jsem však zase usnul. Zdál se mi hroznej sen. Že jsem byl na tý půdě svázanej a kolem sebe jsem všude slyšel ty kroky. Několikrát jsem se probudil úplně spocenej.

Pohled Viky: Vzbudila jsem se v sedm ráno, když mi zazvonil budík. Převlékla jsem se do tmavě šedých rajtek a vínového volného trička s nápisem I hate you to the moon and back (nesnáším tě až ne měsíc a zpět), které naprosto vystihuje můj momentální vztah k Martinovi aka panu ,,dokonalému" Čas vzbudit debila. Zaklepala jsem na dveře. Hmm, nic. Otevřela jsem dveře. ,, Hej!!! Vstávat!!!" zakřičela jsem na něj. Okamžitě vystřelil do sedu, ale nějak to nevychytal a skoro spadl z postele. ,, Kolik je?" zeptal se ospale. ,, Čtvrt na osm, v osm vyrážíme. V ledničce si něco najdi na snídani." řekla sem mu a zase zavřela.  Z ledničky jsem si vzala jahodový jogurt a celozrnný sušenky, který jsem nalámala do jogurtu jako mussli. Rychle jsem to do sebe naházela a vyžbluňkla skleničku jablečnýho džusu. Venku bylo krásné slunečné ráno. Byla docela sranda vidět Martina v jezdeckým. Tričko měl teda normální, ale ty rajtky. Trošku jsem uprskla smíchy. ,, Něco k smíchu?" zeptal se. ,, Ne, jen ty." usmála jsem se. ,, Taky nejsi v rajtkách zrovna okouzlující." poznamenal. ,, No dovol, já jsem náhodou v rajtkách sexy." řekla jsem, zatímco jsem si svazovala vlasy do vysokého culíku, jinak je snad ani nenosím. ,, Chtěl bych vidět jak na to narveš helmu." zasmál se Martin mezi sousty chleba se sýrem. ,, To není tvoje věc. Helmu nenosím." odbyla jsem ho. ,, Máme deset minut, tak pohni." koukla jsem se na hodinky na své ruce. ,, Hmm." to byla celá jeho odpověď. Já si dala mobil do pokoje a nazula si perka a chapsy. To se zase uvařím, ale lepší než si odřít nohy o řemeny na třmenech, už se mi to několikrát stalo a věřte mi, že to není nic příjemnýho. Počkala jsem na retarda až si pobere helmu a bičík a mohli jsme jít. Pan H. už byl ve stájích a krmil společně s dalšími zaměstnanci statku koně. Hned jsem jim šla pomoct, narozdíl od Martina, který si hned začal tahat sedlo, uzdu, deku, štrejchačky apod. Když jsme měli nakrmeno, tak jsem si i já donesla věci na čištění a vybavko. Vlezla jsem za Fai do boxu. Ležela, ale jak mě uviděla, tak hned vstala a šla mě přivítat. Obejmula jsem ji kolem krku. Hodila jsem jí do boxu trochu posekané trávy a začala ji čistit. Neměla moc šanci se zašpinit, tak jsem to vzala jen kartáčem a vyčistila jí kopyta. Není kovaná, ale strouhali jsme nedávno, respektive pan H. jí je strouhá a já jí držím nohu. Teď je má dobrý. Dala jsem na ni vínovou dečku, aby mi ladila s tričkem a na ni klasik černé anglické sedlo. Utáhla jsem podbřišák a nasadila jí černou parelku. S uzdečkou jezdím v zásadě jen závody. Stejně mám Fai naučenou na jemný pobídky a měkkou ruku. Pan H. bude dneska zkoušet Matrina na jízdárně, tak asi půjdu s nimi. Tvrdil že umí skákat, tak tam je připravenej lehkej parkur, asi jen do 40 cm, opravdu pohodička. Nechala jsem Fai papinkat a šla se kouknout jak jsou na tom ti dva. Martin ještě dotanoval sedlo, ale jinak už byli hotoví. Všechno měl sladěné do tmavě modré barvy. Ryzákovi Percymu to celkem slušelo. ,, Můžeme?" zeptal se ho pan H. ,, Jo." řekl. Já jsem vzala Fai za otěže a vyvedla ji na venkovní jízdárnu. Vyhoupla jsem se do sedla a upravila si třmeny. Po chvilce přišli i oni dva, tři pokud počítám i koně. ,, Jo, psal mi Sam, prý přijede zítra kolem poledne a Lenča přijede dneska večer. A bere sebou bratrance." řekla jsem panu H. ,, Jo, díky Viky, pak si je zapíšu." řekl. Já začala rozkrokovávat Fai po obvodu jízdárny, ale po chvíli se přede mě vetřel Martin. Alespoň že Fai není závislák. Bylo docela vtipný, že jsem byla na Fai i o kousek vyšší než on. Jinak Sam je můj kamarád. Je mu sedmnáct. Přijede sem vždycky na léto a jezdí na frísačce Mie. Je od Prahy, takže se s ním vidím opravdu jen o prázdninách, můžeme si jen psát přes fb nebo esemesky. Lenča jak už víte je moje nejlepší kamarádka ze školy a bere sebou bratránka Filipa, který je ze Slovenska. Zpátky na jízdárnu. Když byla Fai rozehřátá tak jsem předjela ploužáka a pobídla ji do pracovního klusu a nakonec do cvalu. Pan H. celou dobu seděl na sudu uprostřed jízdárny. Slyšela jsem, že za mnou Martin taky cválá. Ohlédla jsem se. Trochu v sedle lítal, ale nebylo to nějak závažný. ,, Dobrý zastavte." řekl pan H. Zastavila jsem před ním a Martin vedle mě. ,, Viky předvedeš mu ten parkur. Jeď to v zasednutí, támhle nacválej, ty dva křížky, pak ty tři kolmáky a nakonec tamten kmen." ukázal mi kudy mám jet. Udělala jsem jak mi řekl. Fai to přeskákala jako nic. Ostatně tohle by mohla klidně i překročit. Pak šel Martin. Jako, nebylo to úplně špatný, ale u druhýho kolmáku vypadal na spadnutí. 

Čau, tak jsem to stihla dopsat. Jinak kapitolu věnuju Helcastra za pomoc při vymýšlení. Vymysleli jsme to tak na dva týdny dopředu tak se máte na co těšit. Udělám trošku reklamu: Pokud budete chtít tak si přečtěte její příběh Koně+kluci=problém v mém SRDCI

Ali_