Jezdkyně

Nepříjemná novinka

Většina lidí o prázdninách vyspává do deseti, jedenácti, někdo i do poledne, ale ne Meltová si zapomene vypnout budík na mobilu. Vzbudil mě v pět ráno a já pak zaboha nemohla usnout znovu, tak jsem si prostě do sedmi prohlížela facebook, a když mě to přestalo bavit, tak jsem upravovala fotky s Faith z minulého víkendu. Některé, na kterých jsem vypadala jako brambora jsem vymazala a v ostatních jsem upravovala barvy a doostřovala jsem, ale to není relevantní. Mamka a táta chodí do práce i o prázdninách, vybrali špatnou dovolenou, takže k moři pojedeme až o podzimních prázdninách. V koupelně jsem si umyla vlasy a šla jsem si vzít snídani, zatím mi uschnou vlasy. Vzala jsem si loupák s máslem a bezovou šťávu. Dala jsem si načas, ale i tak mi ty vlasy neuschly. Někdy bych si přála aby nebyly tak hrozně hustý. Alespoň nebudu tak brzo plešoun. Musela jsem si je vyfoukat Dneska je fakt vedro. Oblíkla jsem si věci na běhání, což jsou vínový teplákový šortky, šedý volný tričko a černý tenisky na běhání. Vlasy jsem si stáhla do vysokého culíku. Do vaku na záda jsem hodila flašku s pitím, rajtky a klasicky mobil, klíče a peněženku s průkazkou do jezdečáku. Zase jsem jela na kole. Cestou kolem mě prosvištělo auto, málem mě srazilo. ,, Dávej bacha." zakřičela jsem po něm, i když jsem věděla, že mě neslyší. Bylo to spíš jen pro moji vlastní spokojenost, že sebou nenechávám zametat. Za branou jsem zase zamkla kolo a šla jsem do stájí pro Faith, že si půjdu zaběhat. ,, Viky!?" uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se. Běžel ke mě pan Holánek s archem papírů v ruce. Počkala jsem než ke mě přiběhne. ,, Dobrej pane Holánek." pozdravila jsem ho. ,, Ahoj, Viky dneska mi má přijet, no řekněme zákazník. Patří mu ten Hannoverák ze zadního boxu jak ho přivezli před dvěma týdny. Včera jsem s ním volal a vypadá to na nějakýho frajírka. Všichni vedoucí mají na tenhle týden volno, kromě Petra a ten jede trénovat Holly a Reziho na závody dvojspřeží, já v deset odjíždím do Brna na pojišťovnu a nemám nikoho, kdo by ho tady provedl. " od něj to ani nebyla tak prosba, spíš mi to nakazoval, ale maskoval to za prosbu. ,, Ok." řekla jsem rezignovaně. ,, Děkuju, jsi zlatá. Má přijet kolem jedné, tak ho šoupni do toho pokoje za úplně vzadu na ubytovně. Předpokládám, že tu budeš přespávat taky jako minulé léto." začal mi dávat instrukce. ,, Jo, na to jsem zapomněla, budu si muset zajet pro pyžamo a kartáček a šampon, ale jo budu." ,, Dobře, tak si vem ten pokoj jako obvykle. " ,, Jo, jo prostě si vezmu ten nejlepší." šibalsky jsem se usmála. Jen nad tím protočil očima a pokračoval. ,, Prostě ho šoupni do toho pokoje, všude ho tady proveď, všechno mu ukaž a Viky..." odmlčel se. ,, Ano??" zeptala jsem se. ,, Snaž se být milá." ,, Pokud bude on tak klidně." namítla jsem. ,, Já to myslím vážně Viky." mluvil naprosto vážně. ,, Ok, pokusím se." povzdechla jsem si. Pan Holánek odešel zpátky. Jen tak pro představu. Pan Holánek je vysokej chlap, kolem padesátky s prošedivělými černými vlasy, šedýma očima a věčným strništěm na bradě. Já zatím pokračovala v cestě. V klubovně ve skříňce jsem si vzala ohlávku s beránkem na čumáku a za ušima, jak jinak než v červené barvě.  Faith mě už zdálky přivítala zafrkáním. Přes noc se naštěstí nestihla zašpinit, tak jsem ji jen tak pro jistotu přejela kartáčem a nasadila jsem jí ohlávku. Je něco kolem desátý, takže mám tři hodiny na to, abych si zaběhala, vrátila se, převlékla se do jezdeckého, protože se mi úplně nechce před nimi zůstávat v zapoceným tričku a kraťasích. Normálně bych se ještě vysprchovala, ale na to nezbývá čas. No, vyvedla jsem Faith za statek, kde navazuje cestička kolem potoka, která je tak akorát široká na mě a koně. A to je Faith hodně vysoká a nasvalená. V kohoutku má 172 centimetrů a váží 623 kg. Rozběhla jsem se a Fai naklusala. Nikdy mě nebavilo běhat někde po ovále nebo na stezkách pro chodce, myslím těch vydlážděných nebo asfaltovaných, navíc se tam nedá jít s koněm. Tady je hromadu kořenů, kamenů, nerovností a podobných věcích. Je to tady hezký. Kolem potoka jsou rozkvetlé kopretiny. Jednu z nich jsem Faith zastrčila za ohlávku za ucho. Vydržela jsem v poklusu asi hodinu, což je moje, řekněme předepsaná doba. Chodím čtyřikrát týdně. Ale to je jedno, to nikoho nezajímá. Jdeme dál. Mám ještě dvě hodiny, tak se pomalu vrátíme dolů. Cestou jsem u Pálků v sadu, který je vedle Holánkova statku jsem ukradla dvě jablka, jedno jsem dala Faith, za což mi poděkovala zařechtáním a jedno jsem si snědla já.  Na statku jsem byla za půl hodiny. Takže mi zbývá hodina a půl. Převlékla jsem se do černých rajtek ze včera, jsou ještě v obstojným stavu, bílého volného trička s logem člena klubu a černých perek. Když jsem měla tolik času, tak jsem Faith vykydala box a pořádně ji vykartáčovala a vyčistila jí kopyta. To mi zabralo 45 minut, čiže polovinu času. Co tady mám celou dobu dělat? Nakonec to skončilo tím, že jsem obcházela všechny koně co nebyli na pastvě, což byla většina, protože dneska pražilo slunce jak blázen a dávala jim jablka a kousky suchýho chleba. Na statku je 62  koní, kteří patří přímo panu Holánkovi, z toho 12 poníků, 10 skokanů, 3 skokanky, 3 drezuráci, 7 vysloužilých dostiháků, 2 vysloužilý dostihačky, 14 koní pro rekreaci ( 7 valachů a 7 kobyl), 2 osobní koně pana Holánka, 6 hříbat do jednoho roku, 3 koně pod tři roky a pak 7 soukromáků, což je i moje Faith, ten Hannoverák (viz média) od toho týpka a pak koně, které tu mají ustájený někteří vedoucí. Takže na statku je momentálně dohromady 69 koní. (Náhoda? Nemyslím si) Když máme čas, tak vám popíšu statek. Skládá se ze čtyř hlavních budov, které jsou postaveny do obdélníku.Začneme u brány, nalevo je ubytovna, ta má dvě patra a je v ní osm pokojů a na každém pokoji jsou čtyři postele, skříň a kamna na dřevo. Pak je vnitřní jízdárna, klubovna, sedlovna, sklad na kavalety, překážky, barely a kužely, a třetina boxů, kterých je dohromady 70, v téhle části 23 a v další budově je zbytek, tedy 47. V poslední budově jsou balíky sena a slámy, garáže na přívěs, bryčku a auta a úplně na konci z druhé strany od brány je dům, kde bydlí pan Holánek s manželkou a dvěma vlčáky Perrym a Lailou. Zvenku je ještě přístavek, do kterého se dá projít přes sedlovnu a tam je přípravna s košťaty, kolečky, lopatami, kbelíky a přívodem vody. Venku za budovou s jízdárnou jsou tři ohrady, jedna pro poníky, jedna pro kobylky s hříbaty a jedna pro valachy. Hřebce tu máme jen v řadách hříbat a koníku pod tři roky. Kromě koní a psů tu máme ještě pět ovcí, které mají ohradu před domem Holánkových zvenčí statku, tři kočky Lily, Molly a Eli ( všechny mourovaté) a jednoho černého kocoura Indyho. A uvnitř v prostoru mezi budovami je jedna obrovská venkovní jízdárna rozdělená na dvě, jedna je rozehřívací a jedna na tréninky, tři stání na sprchování koní, pár jabloní, jedna třešeň a zatravněná plocha, kde se můžou koně pást, když zrovna nic nedělají a nemá cenu je odvádět na pastvu. To je všechno, je to tu docela obrovské. No konečně, oddechla jsem si, když jsem uslyšela zvuk auta před branou a následně zvonek. Rychle jsem si poupravila tričko a běžela otevřít.

Čau, nový díl příběhu je na světě. Omlouvám se za drobné pravopisní chyby. Překlepy by tam snad být neměli. Včera část nevyšla, protože jsme byli na exkurzi v Osvětimi a vrátili jsme se kolem půlnoci. Dnes. nebo možná až zítra vyjde další část.

Ali_