Songs And Their Meaning

ROCK BOTTOM - Hailee Steinfeld

 „Zlato, otevřeš ty zatracený dveře?" Zakřičím do vedlejší místnosti, kde by se měl vyskytovat Jace. Zvonek už řinčí po druhé naším malým bytem. „Jo-o" Dostanu uloudanou odpověď svého přítele, který se pravděpodobně neochotně zvedl z gauče.

Natáhnu si černé legíny a sepnu vlasy do culíku. Slyším cvaknutí zámku a skřípaní dveří, zajímalo by mě kdo k nám má tak pozdě namířeno, očkem se podívám na digitální hodiny. Půl desáté večer. Zakroutím hlavou a přetáhnu si přes hlavu oblíbený šedý svetr.

Vchodové dveře se zaklapnout a já mířím najít vysvětlení večerního vetřelce. Vyvalím oči na kytku růží, co drží Jace v ruce. „Ty jsou pro mě?" Usměju se a přiblížím se k němu blíž. „Pro mě asi ne." Odfrkne naštvaně a strčí mi kytici do náruče.

Zkřivím obočí a zmateně se podívám do jeho rozbouřených modrých očí. „Co se stalo?" Nechápu, o co mu jde. „Spíš bych se měl ptát já, od koho je máš." Založí ruce na prsou a čeká na moji odezvu. Kouknu na krásné růže v mém náručí. „Ty nejsou od tebe?" Zmateně se ho zeptám a prohlédnu je, jestli nemají vzkaz, ale ten nikde.

„Ne, nejsou." Zhluboka se nadechnu. „Já ale nevím, od koho jsou." Přiblížím se rukou blíž k jeho tváři, jenže tu mi chytne. „Někoho máš?" Zeptá se mě opravdu vážně. Zaraženě zakoktám. „Promiň, cože?!" Zvýším hlas a vytrhnu se mu.

„Mluvím tu vážně Jane." Na oplátku zvýší hlas on na mě. „Tak tohle vážně nedávám!" Zakřičím. „Pokud si myslíš, že bych tě podvedla, můžeš si to myslet klidně dál!" Strčím mu kytici do náručí. „Někdy tě vážně nenávidím." Semknu víčka k sobě, abych zadržela slzy. „Mám těch hádek akorát." Zatnu pěsti.

Polkne a nespouští ze mě zrak. „Nápodobně." Odpoví už trochu s klidem. Chvíli si navzájem vyměňujeme naštvané pohledy. Zakroutím hlavou a odeberu se prásknutím dveří do ložnice. Se slzami v očích si lehnu na postel.

Není to poprvé, co jsme se pohádali, ale připadá mi, že je to čím dál horší. Popotáhnu. Někdy nevím, za co vlastně bojujeme. Po pár táhnutých minutách se tiše otevřou dveře a druhá polovina postele se prohne a mě obejme známá ruka a ovane konejšivá vůně. Jeho. Zavřu oči.

„Promiň, já trochu..." „žárlil." Doplním jeho omluvnou větu. „Jo." Obdaří mě pusou do vlasů. Pousměju se a otočím tváří k jeho a pohlédnu do jeho nevinných očí. „Pořád tě, ale šíleně miluju a to se snažím být naštvaná." Usměju se ještě víc. Nakloní se blíž a prohloubí naši chvíli dlouhým polibkem. „Nejde přestat milovat." Políbí mě ještě na nos a já se opět zavrtám do jeho náručí.

*

„Musíme tam jít?" Zaškemrá mi do vlasů, které jsem si před pár minutami pečlivě upravila v zrcadle. „Jestli mi zničíš účes tak tě donutím ještě jít zítra k mamce na oběd." Rychle se odtáhne od mé hlavy a já se vítězně usměju.

„Vyhrožovat příteli se nesluší, to jsi neslyšela?" Otočí si mě čelem a přeruší mé pudrování. „Vášnivě mě políbí a vyzvedne na volné místo vedle umyvadla. Začne se rukou dostávat k rozepínání mé podprsenky, jelikož jsem si ještě nestihla ani navléct šaty. Přeruším naši vzájemnou blízkost kvůli nadechnutí a využiji ji k situaci zastavení našeho zpoždění. „Musíme jít." Letmo ho políbím.

Vzdychne a hlava mu spadne do mého dekoltu. Zašimrá mě a já se nadskočím a vyjeknu. „Jaci!" Zasměju se. „Dobře, dobře." Položí mě zpět nohama na studenou podlahu a já pokračuju v pudrování. „Ten oblek." Dodám, když vidím jeho nezájem.

Popadnu červené šaty z ramínka. „To jsi tam nemohla jít sama?" Ozve se ještě z druhého pokoje. „Jsou to narozeniny mojí mamky Jaci." Usměju se a upravím hedvábnou látku na mém těle. „Kvůli které jsme se málem rozešli." Dodá posměšně.

„Ale nerozešli!" Zaoponuju. Ano včerejší kytičky byly od mé mamky k mému svátku. Zakroutím hlavou. „Mi řekni, kdo posílá kytky na svátek?" Prohrábne naposled svoje vlasy v zrcadle. Protočím oči. „Slušní lidé a moje mamka." Vezmu si z postele kabelku.

*

„Jane je tu jeden dávný kamarád, co by s tebou chtěl mluvit." Strčí do mě nadšeně mamka a já vykulím oči. „Kdo?" Usměju se. „Kamarád?" Ozve se tiše vedle mě a já přítomného dloubnu do žeber. „Tyler, zlato." Mamka až moc nadšeně nadskočí.

„Je tady?" Možná až moc radostná reakce. Mamka přikývne. „Omluvíš mě?" Pustím sevření Jace a vlepím pusu na tvář. „Za chvíli jsem zpět." Usměju se a oddělím se najít mého kamaráda ze střední. Sedí na pohovce. Stisknu mu jemně rameno.

„Jane?" Zvedne se a obejme mě. „Co tu děláš?" Zeptám se s úsměvem. „Přijel jsem navštívit rodinu, a když jsem slyšel tvoje příjmení, musel jsem přijít popřát mamce krásné Jane." Upřímně se usměje a já znejistím.

Po několika zdlouhavých minutách vynucené konverzace s Tylerem se od něho odpojím najít Jace, jenže nemám nějak štěstí na něj narazit. „Mami?" Oslovím se bavící mamku. „Neviděla si Jace?" Zmateně se rozhlížím po kuchyni, jestli ho nezahlédnu.

„Myslím, že před chvíli někam naštvaně odcházel." Usměje se. „Proč si mi to proboha neřekla?" Vyjedu na ni. „Nechtěla jsem tě rušit, když jsi mluvila s..." Zakroutím hlavou. „S Tylerem." Odfrknu. „Víš, koho mám ráda a budu mít pořád ráda, tak se do mýho života nevměšuj." Nadechnu se a zmizím naštvaně ze dveří.

„Jaci?!" Zakřičím na poloprázdnou ulici před domem, určitě marně. Stisknu víčka a pár slz mi steče po tváři. Zavolám si taxíka domů a s tichým pláčem nasednu. Prosím ať je doma. Nerózně si několik minut mnu ruce.

Neustále se dívám z okna, kde začínají padat husté kapky deště. Víc zkazit jsem to nemohla. Otřu několik slz, než na ulici spatřím promočené záda saka Jace. „Zastavte!" Zakřičím na řidiče a rychle mu podám pár zmačkaných bankovek a vystřelím z auta.

Rozběhnu se za ním. „Jaci!" Zoufala zakřičím, když mi déšť už stačil smáčet vlasy i šaty. „Opouští mě snaha, pořád něco lepit Jane." Otočí se na mě zklamanou tváří. Steče mi další slza, i když v dešti to jde sotva poznat.

Přistoupím k němu blíž. „Vím, že náš vztah není někdy ideální. Neustále se hádáme, a vracíme se pro další. Jenže vždycky to skončí dobře a já nejsem připravená tě ztratit. Chápeš?" Pohladím ho po mokré tváři. „Dostal ses mi tak pod kůži a já nechci, aby nás rozdělila moje matka ani moje hloupost." Zadívám se mu upřímně do očí. „Miluju tě a to jen tak nepřestanu, i když můžeme být u dna blízko, jak to jen jde."

Všimnu si stékající slzy po jeho tváři a malého úsměvu. Nahne se ke mně a políbí tak jako nikdy předtím. „Lepší slova jsem slyšet nemohl." Vydechne mezi polibky. Odtáhnu se a usměju se. Chytne mě jemně za tváře. „Stejně ty hádky musíme omezit." Zasměju se nad jeho poznatkem. „Někdy mi přijde, jako bychom to dělali jen pro zábavu." Dodám.

------------------------------------------------------------------------

Že já se prostě nepoučím a nějaké to smutné drámo to musí být. Ale je to tu, rychleji než jsem čekala já sama. Páté vydání, pátá stórka. Mám z toho radost. 

Budu ráda za každý komentář a vote :) Musím říct, že tohle byla další fuška a to ještě s větším rozsahem tak snad to nevadí, zkrátit by to snad ani nešlo...

Thanxx Car..:*