Songs And Their Meaning

MAD WORLD - Hardwell

Někdy mi připadá, že je můj život jedna katastrofa. Za prvé rozchod s mojí dlouholetou přítelkyní. Podváděla mě několik měsíců, než jsem to sám zjistil. Dá se říct, že na mě potom dolehlo zlomené srdce a já se za druhé na všechno vybodl a tím zahodil šanci na vysokou, propadl v ročníku a za třetí vzápětí se o tom pohádal s rodiči, kteří se mnou už několik měsíců nemluví.

Takže tu stojím uprostřed tanečního klubu, je skoro půlnoc a čekám na svého kamaráda. Začínám si myslet, že zapomněl na mě i na pití při balení neznámé krásky na baru. Klasika. Rozhlédnu se nadějně po velké a přecpané místnosti, než moje oči padnou na neznámou dívku u jednoho z poloprázdných stolků, co se tváří stejně znuděně jako já.

Hnědé kudrnaté vlasy, které ji musí sahat aspoň do půlky zad. Plné rty, kterými každou chvíli usrkává ze svého drinku a sklopené oči, které chci poznat. Normálně to nedělám a nevěřil jsem na seznamování v klubu, ale copak mám něco jiného, co bych mohl dělat? Ne.

Přisednu si k ní a ihned začnu mluvit, než mě stačí odkopnout. „Než mě vyhodíš, chci poznat ty zadumané oči a možná se tu i nudit s tebou." Usměju se na neznámou dívku. Obdaří mě jedním nepříjemným pohledem, což asi znamená, že jsem neuspěl, ale její krásné hnědé oči jsem viděl.

„Super, tak už můžeš..." Zastaví se uprostřed své načaté věty, která mě má nejspíš vyhodit a opět na mě pohlédne, tentokrát už ne tak zle. „Víš, co?" Zkřiví obličej do zvláštní grimasy. Tak nějak nechápu, o co tu jde. „Ne?" Odpovím sám otázkou.

„Tenhle večer mám chuť udělat něco šílenýho" Usměje se a já trochu vyvalím oči. „To asi nejsem zrovna pravý partner." Upozorním ji a zvednu se ze sedačky. „Ale vypadáš, že budeš jeden z normálních." Tentokrát se zářivě usměje a mrkne.

„Takže máš tu čest se toho semnou zůčastnit..ehm..?" Zarazí se na mě pohledem, ale než stačím vyslovit své jméno, zastaví mě její jemná ruka na mých ústech s nádechem konvalinek? „Počkej! Budeš John, nebo Chris! Ne Colin!" Zasměju se a sundám její ruku. „Jason." Zklamaně vydechne. Ta holka mě začíná překvapovat, ale malinko i děsit na znuděnou velmi rychlý obrat.

*

„Zbláznila ses!" Trochu vykřiknu na prázdném parkovišti před klubem. Nevím, jak jí to napadlo, ale obchází každé auto a zkouší brát za kliku. „Pšš!" Sykne po mě, zrovna když se přibližuje k jednomu z luxusních aut. Když uslyším známé otevření dveří, vydechnu a přivřu oči.

„Máme dnes štěstí." Tiše se zaraduje a nastoupí do vozu. Kdo něco takovéhle nezamyká? Zakroutím hlavou. „Co stojíš?! Nasedej!" Sykne po o mě opět z auta. Bůh mi pomáhej ať neskončím buď ve vězení, nebo pod drnem. Přemůžu svůj zdravý rozum a nastoupím ke spolujezdci.

Zrovna prohledává všechny přihrádky koženého interiéru. Zlehka přejedu právě po palubní desce prsty. Nikdy jsem si nemyslel, že v něčem takovém budu sedět. Pousměju se, ale jemně aby to nezpozorovala moje nová šílená kamarádka, i když ta je teď zaměstnaná hledáním klíčků, jelikož stále opakuje to samé dokola. „Klíčky, klíčky..."

Natáhnu se pomalu přes její tělo svojí rukou ke stínítku a zaregistruju její poplašený výraz s jemným trhnutím, které se snaží zamaskovat, ale lehká červeň v jejich tvářích asi zrovna nepomáhá. Jen rychle ji přejdu očima a stáhnu stínítko dolů, přičemž jí na klín vypadnout klíče od vozu. Neubráním se poslednímu pohledu na ní a na myšlenku jak jí to sluší ve světle pouliční lampy.

Usměje se a já se zpátky zabořím do svého sedadla. „Nemáš zač." Obdařím ji okouzlujícím úsměvem nebo si aspoň myslím. „Nebudeš takový ňouma, jak se zdá." Uchehtne se a strčí klíčky do zapalování. „Hej." Okřiknuji ji s úsměvem. „Jeď už radši." Nadechnu se nervózně, přeci jen krademe auto.

Bože, mi krademe fakt auto. Trochu se mi pokřiví úsměv do vyplašeného. „Jdeme se bavit." Opět se její úsměv roztáhne tak nebezpečně a očí se jí zalesknout. Normálně bych asi utekl, ale přece jen na tomhle večeru mě něco nutí zůstat.

Vyjedeme na několika mil dlouhou silnici. Hodiny na palubní desce ukazují krátce po půl 1 ráno a rychlost našeho auta se zvyšuje. Rychlost mi nevadí, sám mám auta rád, ale fakt že sedím v kradeném autě s neznámou dívkou mi trochu strach nahání.

Nemilosrdně šlape na plyn. „Nebuď taková bábovka a bav se." Rozsekne pár minutové ticho, které mezi námi nastalo. Možná bych přeci jen měl. Jak je to dlouho, co jsem se pořádně nebavil? Nachvíli přivřu oči a vnímám jen zvuk motoru a pneumatik, které kloužou po asfaltu. „To mu, se říká adrenalin, zlato." Pohlednu na její soustředěné oči a úsměv na rtech.

Porozhlédne se po prázdné silnici a její ruka spočine na ruční brzdě. Začínám trochu pochybovat mínění jejích rozhodnutí. Nadechnu se. „Co budeš dělat?" Pohlédnu do její krásné tváře. Neodpoví, dál sleduje cestu před ní. Tak nějak tuším, o co se chce snažit, ale holku jsem to ještě neviděl zkoušet a toho se bojím.

„Nemyslíš, že bys radši měla zpomalit a nedělat blbosti, protože..." Zarazí mě." Protože jsem holka?" Zasměje se a vmžiku zatáhne za ruční brzdu a sešlápne pedály. Auto s námi hodí dokonalým driftem do protisměru, až se ozvou i pneumatiky s hustým dýmem.

Opět se sešlápne plyn a vyřítíme proti jedoucímu autu. Polknu. A se strachem pohlédnu do její šťastné tváře, strhne vmžiku volant do našeho směru a já se uklidním. Vydechnu. „Jsi šílená!" Zasměju se. „Ne svět je šílený." Odpoví.

*

„Tohle ale neudělám já." Založí si ruce na prsou k protestu. „Bojíš se vody nebo co?" Zasměju se. „Spíš toho co v ní plave." Ukáže prstem do vody k několika velkým rybám. „Nesežerou tě, bojí se víc tebe než ty jich." Ubezpečím ji s úsměvem a sundám svoje kraťasy.

Chvíli zadumaně stojí a kouká do vody. „Myslím, že mi to dlužíš za tu jízdu." Natáhnu se k ní s malou bombičkou na vzduch. Zaváhá ale lahvičku příjme. Vítězně se usměju. Začne ze sebe sundávat věci. „Jestli mě tam něco sežere, budu tě strašit ve snech." Zavyhrožuje mi a já skočím do vody.

„Tak pojď." Natáhnu k ní svoji ruku. Polkne, ale přesto mi ji podá a já ji vmžiku strhnu než by si to ještě rozmyslela. Když se vynoří, zandává pár sprostými slovy a bouchne mě do paže. „Připravená?" Zeptám se s úsměvem na rtech. Vyhledá moji ruku a stiskne ji. „Teď už jo." Usměje se na mě a já ji úsměv oplatím. Nasadíme si dýchací bombičku do úst a potopíme se. Vzal jsem ji do městského akvária, kde jsem měl pár brigád a nechal si na tajňáka udělat vlastní klíč. Vždycky se to nějak hodilo.

Stiskla mi najednou silně ruku a já pohlédl na malého žraloka, který proplul vedle nás. Palcem jsem jí párkrát vytvořil na ruce malé kroužky a poznal jsem, že ji aspoň to uklidnilo. Potom se mě i pustila a bavila na vlastní pěst, já jen sledoval ji. Byla nespoutaná, kašlala na pravidla a já se s ní cítil jinak. Uvolněně. Poznal její šílený svět.

*

Když jsme opouštěli noční koupačku v akváriu. Museli jsme přidat do běhu před noční ochrankou. Po několika metrech, jsme se usadili na lavičku v parku se smíchem. „Nebylo to zlý, Jasone." Popadala sotva dech mezi smíchem a únavou. „To má být pochvala?" Chytím se za srdce.

„Dá se říct." Usměje se na mě. „Víš, co tomuhle večeru chybí?" Zeptám se jí a pohlédnu do jejích očí. Zpozoroval jsem její nervozitu. Nechtěl jsem ale nic uspěchat. „Tvoje jméno." Vydechl jsem a viděl, jak povolily její svaly v obličeji.

Usmála se. „Sally." Vydechne a projede si mokré vlasy rukou. „Děkuju za nejlepší večer mého života, Sally." Pohladím ji lehce po tváři a zpozoruji její hrnoucí červeň a to právě kvůli mně. „Ještě jich může být." Vysype ze sebe trochu unáhleně.

„Znělo to jako pozvání?" Zasměju se a přiblížím k její tváři a palcem ji jemně chytnu za bradu. „Jasně, ty ňoumo." Dychtivě odpoví.Nakonec přeruším tu malou mezeru mezi námi a políbím ji něžně na rty v tichém parku, ale šíleném světě.

--------------------------------

Hurá, jsem tu zas :) Doufám že se vám moje další dílo líbí. Od Hardwellu miluju všechny písničky, ale ta to zanechala ve mě něco víc. Budu ráda když napíšete svůj názor nebo i dáte hvězdičku. Mějte se a zase příště :)

Ps: Dnes už trochu veselá vlna.