Hybrid DNA

Beth

Ráno mě vzbudilo roztomilé cvrlikání ptáčků. Ještě chvíli jsem se převálcovala, až mě z mého polospánku probudila máma :,,Nate, miláčku, co si dáš k snídani ?" Bože, proč musí křičet napříč barákem když "spím" ?"  Ale jak to, že mě to nikdy jindy nevzbudilo ? Brácha vstává celkem často dřív, než já. To bude asi tím úplňkem.

Převlíkla jsem se do šedého tílka a legín a už jsem cupitala po schodech na snídani. Brácha nějak nebyl ve svojí kůži a rodiče jakoby se mi snažili něco naznačit. A pak mě to trklo, musíme jít za Beth a všechno jí šetrně sdělit, teda, no, měla bych tam jít já. Ta myšlenka byla jako studená sprcha po ránu. Dojedla jsem palačinky, které byly na snídani, vyčistila si zuby a oznámila jsem rodičům, že jdu navštívit Beth.
Vběhla jsem do pokoje a vzala si šortky. Hned na to jsem zamčela pokoj (brácha rád špehuje:-) ) a teď už bez váhání jsem vyskočila z okna, udělala kotoul a vše zakončila hvězdou. A přitom se mi nic nestalo. Vlčí síla je v něčem prostě skvělá. Protože Beth bydlí tak půl hodiny běhu ode mě, proměnila jsem se do vlčí podoby. Běžela jsem lesem a užívala si pocitu svobody, stejně jako ve snu. Asi po třech minutách jsem se objevila za domem Beth. Proměnila jsem se do lidské podoby a vyhlídla jsem si vhodnou šišku, kterou jsem následně hodila na okno Bethinina pokoje.

Překvapené Beth jsem ukázala ať otevře okno. Mezitím jsem vylezla na strom před jejím oknem a skočila jsem do jejího pokoje, jako to udělal Steve. A povedlo se. Beth na mě hleděla doslova jako na ducha.

,,Jak to udělalas Mell ?" vykulila oči. ,,Vždyť sis mohla něco udělat ?!"

,,Nemohla, totiž, říká ti něco slovo vlkodlak ?"

,,Jo to jsou ti lidi co se prý proměňují za úplňku ve vlky ?"

,,Ano."

,,A ty tomu věříš ?"

,,Jeden vlkodlak právě teď stojí před tebou a ty jsi jím taky."

Beth otevřela pusu a vykulila oči, čemuž bych se za jiných okolností skála, ale teď to nešlo."