Hybrid DNA

Jeskně První Proměny

Vyskočila jsem z okna (5m-Beth má velkej barák:-)) a pohled mojí kamarádky stál opravdu za to. Nakonec ale stejně skočila, prostě stejně, jako poprvé já. Chtěla jsem se proměnit ve vlka a rychle doběhnout domů, ale nebyla jsem tu sama.
Podívala jsem se na hodinky. 14:50 Tak to nemáme šanci stihnout.

,,Beth ?"

,,Co máš za lubem ?" Nejlepší kamarádka mě už prostě zná.

,,Jak by se ti líbilo jet na hybridovi ?"

,,A tobě by to nevadilo ?" nadšení z ní přímo vyzařovalo.

,,Ne, stejně máme už ani ne 10 minut a jinak oběd nestihnem."

Přeměnila jsem se teda pomalu do vlčí podoby a zaregistrovala, jak Beth uskočila stranou. Zírala na mě a já se na ti dívala pohledem : Tak na co ještě čekáš ? Asi po půl minutě zírání na mě konečně nasedla a jeli jsme. Bylo to trochu složitější s člověkem na zádech. Hlavně teda když ho nechcete shodit, což se mi naštěstí povedlo, ale s dvojnásobně delším časem. Šest minut. I tak jsme ale dorazily v rekordním čase.
Vyskočily jsme na strom, otevřela jsem okno a šup dovnitř. Seběhly jsme schody do dvou a usadily jsme se na volná místa. Naštěstí máme stůl s 6 židlemi. Čtyři pro nás a dvě pro případnou návštěvu.
Po obědě, asi v půl druhé jsme zalezly do pokoje a dočetla jsme tu knížku, což nám trvalo do půl páté. Jak ten čas letí.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Rodiče vešli a zavřeli za sebou.

,, Elizabeth, jak už asi víš, první proměnu musíš provést za hlídání celé smečky. Možná se nebudeš ovládat a mohla bys utéct z lesa a někoho zranit, proto se musíme vydat se smečkou do Jeskyně První Proměny." oznámil taťka.

,,Vem si s sebou něco na zub, až se probereš, budeš mít hlad a taky teplou deku, budeme přespávat v jeskyni." dodala starostlivě máma.

,,Za deset minut ať jste venku, na kraji lesa za domem." dodal ještě táta hlasem, na který nebylo možno odpovědět NE.

Za deset minut jsme stáli v lese, kde začali přicházet vlci a až mi začalo být trapně, že jsem jediná ještě nepřeměněná.Proměnila jsem se teda v šedého, skoro bílého vlka. Vyhledala jsem mysl Steva a poslal mu myšlenku :
Kde jsi ?
Asi deset metrů za tebou.
Tak pojď sem!
Ok.
Opět jsem spatřila toho hnědého vlka. Najednou se ozvalo zavytí. Byl to hlas alfy. Ve vlčí podobě měl temně černou srst. Máma měla podobnou srst jako já ale tak o dva odstíny tmavší. Zaznamenala jsem pouze dvě nepřeměněné osoby mezi tolika vlky. Beth a Nata ? Co tady dělá Nat ? On se taky dnes přeměňuje poprvé ? No, vysvětlovalo by to tu jeho dnešní nervozitu atd. Vlastně to není tak nepravděpodobný.

Teď se ale řešilo, jestli půjdou celou cestu pěšky, nebo jim někdo nabídne projížďku na hřbetě. Steve nakonec nabídl Beth, že ji sveze a Nata nevím. Všichni jsme se rozběhli hlouběji do lesa a postupně se začalo stmívat. Přeskakování jsme potůčky a kmeny sladěných stromů, bořily tlapky do měkké hlíny a nechávaly se unášet davem. Po asi pěti minutách běhu se mi kupodivu podařilo předběhnout ostatní vlky a dostat se dopředu, k rodičům. A v popředí se mi podařilo zůstat celou dobu. Jako bych ve vlčí těle měla nekonečnou zásobu energie. Po půl hodině mě doběhl už trochu udýchaný Steve s Beth na zádech, která byla trochu nervózní a neustále se otáčela na všechny strany.

V asi osm hodin jsme se dostali na louku s jezírkem s vodopádem. Hned vedle jezírka byla skála ve které byla zdánlivě malá jeskyňka. Když se odemčeli dveře které bránily nepovolaným vstoupit a podívala jsem se dovnitř, uviděla jsem obrovskou jeskyni, která se zkládala z třech menších jeskyní. V první, té nejdál od vchodu bylo veliké ohniště a veliká kopa dříví. V druhé části jeskyně byly nějaké dvě obrovské klece, nějaké léčivé bylinky a taky skleničky s nějakými barevnými tekutinami atd. A do třetí místnosti nebylo vidět, protože byla schovaná za obrovitými mohutnými dřevěnými dveřmi, nebo spíš vraty. Třetí místnost se zdála být největší.