Hybrid DNA

Wolf 2. část

Jsem v koncích. Jsem uprostřed lesa, asi kilometr od civilizace, jsem proměněná ve vlka vrčí na mě naštvaný vlk, chystající se zaútočit, za sebou mám strom a nemůžu jen tak utéct. Skočí na mě, ale já mu uhnu z cesty a on narazí do stromu, což ho ještě víc rozzuří. Otočí se a zaútočí. Vyhnu se, ale stejně schytám škrábanec do zadní tlapy. Bolestně zavyju.

Steve
Jsem schovaný vysoko v koruně stromu už přes 15 minut a Beth mě pořád nehledá. Slyším zavytí vlka. Ten hlas. Je mi nějaký povědomý, zní to jako....Mell. Jo, trochu jako když křičí Mell.
Rychle seskočím dolů ze stromu a běžím za ní. Vidím před sebou tmavě hnědou vlčici a zrzavého vlka, jak se perou. Mel je taky vlkodlak ? To je fuk, musím jí pomoct. Rychle vběhnu vedle Mell, čímž upoutám pozornost cizího vlka a na chvilku zastavím jeho útok a proměním se.

Mell
Když se můj protivník chystá k dalšímu útoku, přiběhne vedle mě Steve. To ne, musí pryč. Steve se najednou promění ve vlka s oříškově hnědou srstí.

Steve ty taky ?
Nevěděl jsem, že jsi taky vlkodlak.
Steve, jsi to ty ?
A kdo asi.
My můžeme mluvit pomocí myšlenek ?
Ano, jinak to ani nejde ve vlčí podobě, protože...to je jedno
Hmm, aha.
Mell, jak dlouho už jsi vlkodlak ?
Od teď.
Co ?! Nic, pak mi to řekneš.

Zrzavý vlk nás nervózně pozoroval. Steve se přikrčil a začal na něj vrčet. Zkusila jsem to taky, přikrčila jsem se a začala jsem vrčet na cizího vlka, ten usoudil, že jsme přesila a utekl pryč.

Kde jsou Beth a Mat, Mell ?
No, měli by být u stromu, kde se mělo zapikávat, teda pokud už odsud neutekli.
Musíme za nimi.
Dobře.

Rozběhli jsme se za nimi a stopovali jsme je podle jejich pachu. Když už jsme je viděli z dálky, Steve se přeměnil zpět do lidské podoby.

Nevěděla jsem co mám udělat, tak jsem zakňučela.
,,Jsi zraněná Mell ? zeptal se Steve.
Zakroutil jsem hlavou.
,,Proměň se zpátky Mell, takhle je vylekáš."
Jak mu mám asi naznačit, že nevím jak ?
Sedla jsem si a upírala na něj svoje vlčí oči.
,,Mysli na to, že jsi člověk a představ si, že stojíš na dvou."
Konečně to pochopil. Myslela jsem na to, že jsem člověk a pomohlo to, zase jsem tam stála v lidské podobě.

Došli jsme za Beth a Mathem. Mat si utrhl kus trička, kterým zrovna obvazoval Beth nohu. Byla zraněná, potom, jak ji za ní vlk táhl. Mat naštěstí vyvázl jen s několika malými škrábanci a modřinami.

,,Jste v pořádku ? co se stalo ?" zeptal se Steve, z čehož sem pochopila, že mám ani ne minutu, vymyslet si povídku, kde jsme byly, jelikož budeme dělat, že nic nevíme.

,,No, když jsem běžel zapikat Beth, tak najednou před nás vyskočil obrovský zrzavý vlk a začal na nás vrčet. Zvedl jsem že země větev a snažil jsem se pomocí jí odehnat vlka, nebo ho třeba praštit. On se ale do té větve zakousl a vytrhl mi jí s ruky. Mezitím shodil Beth a chtěl jí někam odvláčet za nohu. Pak ale najednou zmizel a dál už jste to viděli."

,,Jsi v pořádku Beth, můžeš chodit ?"

,,Jo, ale bolí to."

,,Radši už bysme měli jít, než se vrátí."

Všichni souhlasili, tak jsme se střídali v podepírání Beth a došli jsme až k ní domů, pak jsme se rozešli.

Šla jsem rovnou domů, propásla jsem oběd, což znamená kázání.
Vešla jsem domů a máma to nenechala bez povšimnutí.

,,Mell, kde jsi byla, proč jsi nepřišla na oběd ?" rozpoznala jsem v mámině hlasu starost a mateřskou lásku. Rozhodla jsem se, že nebudu lhát, ale něco si nechám pro sebe.

,,Byly jsme s partou v lese, hráli jsme na schovku a Beth pokousal vlk, tak jsme ji museli podpírat a doprovodit jí až domů."

,,Cože ? Pokousal ji vlk ? chudinka Elisabeth. Já jsem si vždycky myslela, že se vlci lidí bojí."

,,Já taky, ale byl prý hodně velikej."

,,Dáš si ještě oběd zlatíčko ?"

,,Ne, díky mami, nemám hlad.

Ve skutečnosti jsem měla hlad doslova jako vlk, jenomže poté události jsem neměla ani pomyšlení na jídlo. Odešla jsem do pokoje a dala si sprchu. Zdálo se mi, že teď vidím mnohem ostřejší i jako člověk, dokonce jsem cítila mamčin, Daveův i Natův pach.

Zdálo se mi, že jsem viděla z okna proběhnout oříškově hnědého vlka, teda myslela jsem, že se mi to zdá, ale pod oknem se najednou objevil Steve. Vyskočil na třešeň, která roste pod oknem mého pokoje a ukázal mi, ať otevřu okno.

Pokračování příště :-)