Temná minulost

Proč já??

Emily
Když mě dovedli do mojí cely, sedla jsem si na zem a přemýšlela co se to vlastně stalo. Sedla jsem si na tu provizorní postel, už i na ty řetězy se vykašlali, protože stejně věděli, že neuteču. Rozbrečela jsem se. Možná to bylo tím co mě čeká nebo tím, že jsem tak predvídatelná. Za nevim jak dlouhou dobu jsem si lehla na postel a okamžitě usnula. Ráno mě vzbudil zpěv ptáků. Ztěžka jsem od sebe odlepila  víčka a hned vyskočila na nohy. Byla jsem v úplně jiné místnosti než předtím. Tahle místnost byla větší celá zařízená v černo-bílé barvě velká okna a malý balkón. Prosadila jsem se zpátky na nádhernou obrovskou postel. Chvíli jsem se ještě vzpamatovávala z toho šoku, po chvíli se pootevřely dveře a já jsem přestala dýchat ze strachu kdo se tam objeví.

Brian
V noci jsem přišel její cele, abych si s ní promluvil kvůli otcově povídce, když jsem však přišel ke dveřím její cely slyšel jsem přes dveře vzlyky. Takže jí nebylo zas tak lhostejné, co ji čeká. Nechtěl jsem ji rušit, tak jsem počkal před dveřmi než se nic neozývalo, potom jsem se odvážil otevřít dveře a nakouknout tam. Spala tvrdě, myslím, že teď by ji nic neprobudilo, tak jsem ji vzal do náruče a přenesl do pokoje pro hosty. V posteli se jen zavrtala hloběji do peřin a spala dál. V té posteli vypadala tak krásně a nevině. Nemohl jsem tam zůstat dlouho jinak by mě můj otec začal podezřívat a tak jsem pomalu odešel.

Ráno hned jak jsem se vzbudil, jsem ji šel zkontrolovat, pomalu jsem otevřel dveře. Jak jsem tam nakoukl tak se Emily hned ulevilo a vyslechla zadržovaný vzduch.
" Dobré ráno přešel jsem se zeptat jestli se ti líbí nový pokoj."
" Je nádherný, ale mám otázku, kdy je pustíte?"
Trochu jsem se zakabonil" Hned jak bude po všem tak budou volní, neboj sliby našeho rodu se vždy plní!" odpověděl jsem podrážděně.
Vypadala jako by něco promýšlela a pak jen přikývla.
" Samozdřejmě se tady můžeš pohybovat jak chceš. Zahrada je nádherná." když jsem odcházel tak jsem se pro jistotu otočil a dodal" Cestu k útěku nebo vezeni nenajdeš, tak se ani nemusíš snažit. Ne že bych tě podceňoval, ale žádná cesta do vězení nevede přímo z našeho sídla a útěk asi v tvém případě nehrozí a navíc kolem hradu je labyrint." Povytáhl jsem obočí a ona jen přikývla.

Alex
Probudili jsme se v místnosti, která vypadala jak pokoj pro hosty, ale bez oken. Podíval jsem se na zbytek party, ale všichni kromě těch dvou zrádců.
" Co myslíš, že s námi teď bude?" zeptal se me Derek. Zavrtěl jsem hlavou , že nevím.
Najednou se otevřeli dveře a v nich byl nějaký kluk. Mohl být stejně starý jako my.
"Já jsem Brian jsem syn pána z Temného sídla. Přišel jsem vám říct, přoč jsme vás unesli."
" To by mě vážně zajímalo!" vyštěkl jsem na něj
Zadíval se na mě chladným pohledem" Ja to kvůli jedné dívce, můj otec si ji chce vzít, aby mohla být v tomto sídle a rozvinula své síly. A proto že s vámi má hodně společného, tak ji můj otec chtěl trochu popostčit, ja bych to udělal jinak, ale to je jedno."
Všichni jsme sborově zalapali po dechu. Díval jsem se po ostatních a ti na mě. Mohla by to být Emily?
"Jmenuje se ta holka Emily Raintown.??" zeptal se nervózně Derek.
Brian se na nás divně podíval potom si něco řekl s jedním ze strážců.
Potom se na nás otočil a neochotně nám odpověděl." Jo je to ona. Vy ji snad znáte?"