Temná minulost

Klíček??

Emily
Svatba měla být za dva dny. Hrozně jsem se bála. Co když bude Brianův otec nějaký tyran?! Hlavně, aby kluky pustil.
Přecházím tady po tom nádherném pokoji, ale stejně umírám nudou. Všechno kolem svatby je zařízené a já nemám co dělat. Ani ze sídla nesmím, aspoň tu mají nádherné zahrady. To je na tomto sídle nejzajmavější, nevypadá moc honosně, ale zahrady jsou nepřekonatelné, jako by v nich bylo nějaké kouzlo.
Když jsem nad tím tak přemýšlela tak jsem si vzala knihu a šla do zahrady.

" Zase do zahrad Slečno Emily?" zeptal se mile jeden ze strážců.
Jen jsem s úsměvem přikývla a on mě nechal projít. Hned jak jsem byla venku tak začala zase vše obdivovat.
Vydala jsem se hlouběji do zahrad, místo na sezení jsem si našel pod obrovskou břízou.

Otevřela jsem si svoji oblíbenou knížku Hraničářův učeň a okamžitě jsem se octla s Willem na hradě Redmont.
Byla jsem tak začtená do Willovi bezmoci jako by to byli mé pocity a tak jsem přeslechla blížící se kroky.

Až když se vedle mě někdo posadil tak jsem vzhlédla.

Brian
Když se na mě podívala svými hnědýma očima ve kterých se jí jen jiskřilo musel jsem se usmát.

" Zajímalo by mě nad čím přemýšlíš."promluvil jsem na ni
Emily se na mě smutně usmála" Chtěla bych si užít ty poslední dva dny svobody." Zahleděla se do dálky a já měl hroznou chuť ji utěšovat, jenže mám hrozný strach, aby si to nevyložila špatně nebo správně??? Vím, že jsem srab, ale tak to prostě je. Nechci před ní ze sebe udělat blbce a tak se radši budu držet zpátky.

" Zítra s otcem odjíždíme na lov tak budeš mít celý den hrad se zahradami pro sebe. Dávej na sebe pozor poslední dobou je to tu celkem nebezpecné."
Jen přikývla a dál se toulala někde ve svých myšlenkách tak jsem radši odešel, abych ji nerušil.

Emily
Nevím co jsem si měla myslet o té včerejší Brianově návštěvě. Bylo to nějaké divné. Ze všeho tady mám divný pocit. Už se nemůžu dočkat, až to bude vše za mnou. Už jen jeden den a budu mít svou sílu, která patří mě. Kam se poděl můj bratr a Ashton? Snaží se mě najít nebo už to vzdali jako jiní. Chodím po pokoji a rozhlížím se tu.

Najednou jsem uviděla malý výběžek pod parapetem jednoho z oken. Pomalu jsem k němu došla a prohlížela si ho. Po chvíli mi došlo, že je to balíček, který je tam dobře ukrytý. Balíček jsem od parapetu odtrhla a rozbalila ho. Uvnitř byl malý klíček, když jsem si ho prohlížela tak na zem spadl lístek.

Zohla jsem se pro něj a rozložila ho, uvnitř byl krátký vzkaz " Cesta na které se nacházíš je nebezpečná, tento klíček dobře střež tak jako já kdysi tebe."Z druhé strany to byla fotka muže s malou holčičkou. Klíček i vzkaz jsem si schovala a vydala jsem se projít po sídle.

Za těch pár dní jsem to tu znala skoro nazpaměť. Chodby byli chladné, ale to bylo nejspíš majitelem. Procházela jsem se a ucítila jsem něco co sem rozhodně nepatřilo a to byl pach spáleniny a ohně.