Interrupter

1.2K 77 4

od Nics_FS

od Nics_FS

Jeho stisk mírně povolil. Stále jsem byla uvězněna mezi jeho tělem a silným kmenem stromu.

„Nic se mi nestane," ujišťovala jsem ho.

„To nemůžeš vědět," klesl hlasem.

„Tak pojď semnou," navrhla jsem.

„J-já nemůžů," vydechl.

„Nebo nechceš?" pozvedla jsem obočí. Věnoval mi zvídavý pohled.

„Je to kvůli Wandě, že jo? Prostě by jsi pár dní nevydržel bez své přítelkyně. Vy kluci myslíte jen na jedno.." řekla jsem s opovržením v hlase. Začal se hlasitě smát. Nechápala jsem.

„Jo jasně kvůli Wandě, mojí sestře." Nepřestával se smát. Slovo sestra zdůraznil. Zůstala jsem jako opařená. Nejraději bych se propadla do země.

„Ale máš pravdu." pošeptal a já zvedla pohled. Pokračoval: „Myslím na to, jen ne s mojí sestrou." otřásl se a mrknul na mě.

Chtěl tím snad říct, že se mu líbím? projelo mi hlavou. Začervenala jsem se. Než jsem stačila cokoliv říct políbil mě. Otíral se o mě svým rozpáleným tělem. Ruce jsem obmotala kolem jeho krku. Polibky postupně nabíraly na intenzitě. Uchopil mě za stehna a vyhoupl nahoru. Nohy jsem omotala kolem jeho pasu.

„Na tohle jsem čekal dlouho," zašeptal mezi polibky. Jemně jsem ho zatáhla sa vlasy. Tuhle chvíli jsem si užívala.

„Ehm," vyrušilo nás odkašlání.

„Wando!" vykřikl Pietro. Odtrhli jsme se od sebe a začali si upravovat pomačkané oblečení.

„Říkala jsem si, co Vám trvá tak dlouho.." zamyslelal se a věnovala mi dlouhý pohled.

„Musíme se vrátit, Tony má nějaké novinky ohledně tvých rodičů." oznámila. Zbystřila jsem. Pietro neváhal, vzal mě za ruku a super rychlostí se vyřítil zpět do bunkru.

Wanda's POV

Už je to asi půl hodiny co se Pietro vydal za tou slečínkou, pomyslela jsem si.

„Wando běž je najít, potřebuju s ní mluvit ohledně jejích rodičů." pověřil mě Tony.

„No jo," souhlasila jsem otráveně a vydala se do lesa. Všude byla tma, cestu mi osvětlovalo pouze slabá měsíční záře. Uslyšela jsem sténání. Šla jsem za zdrojem zvuku, který stále zesiloval.

„Ehm," odkašlala jsem si, když se mi naskytl pohled na ty dva. Byli přilepení na sobě a opírali se o strom.

Kde se to v něm bere? pomyslela jsem si o svém bratrovi.

„Říkala jsem si, co Vám trvá tak dlouho.." poškádlila jsem je. Pietro se na mě vražedně podíval. Usmála jsem se na něj. Nakonec jsem jim oznámila Tonyho zprávu.

„To si snad dělá p*del!" zaklela jsem, když mě nechali samotnou v lese.

„Jen počkej bráško," zašeptala jsem. Celou dlouhou cestu zpět jsem vymýšlela plán jak se mu pomstím.

...

„Děkuju," vydechla jsem na znamení vděku. Díky jeho rychlost jsme se vrátili v rekordním čase. Pěšky by to trvalo několik desítek minut.

„Vím, jak je to pro tebe důležité," zašeptal a políbil mě na tvář.