Suho - The first words

966 68 1
                                    

Takže pro začátek pár vysvětlivek. V konverzaci, když je písmo normálně tak se mluví anglicky. Když je písmo křivě tak se mluví korejsky. Jen aby jste to věděli. :D
Užijte si čtení~. ^-^

xxx

Jeli jsme dlouho. V minibuse sedělo 12 holek. Podle hlasitého smíchu a debatování jsem usoudila, že se asi znají. Ani jedna si mě nevšimla. Sedím na zadním sedadle a koukám z okna. Nevím co mám v tuto chvíli dělat. Nerozumím jim a to je to nejhorší.

Velký nezvyk jsou pro mě kamery - Jsou všude a sledují mě na každém kroku.

Vezmu si sluchátka do uší a snažím se nevnímat zvuky okolo. Jenom tu hudbu. Stáhla jsem si pár písniček od té skupiny, s kterou mám teď bydlet. Zpívají nádherně, jejich hlasy se k sobě perfektně hodí a doplňují. Při poslouchání jsem na chvíli usnula.

xxx

Dojeli jsme na místo. Kluci tu zatím nebyli, takže si šli holky vybalit věci do svých pokojů. Já jsem zbyla na pokoji s nějakou z nich. Ani jméno si nepamatuju. Bohužel ani ve chvíli, kdy jsme byli sami dvě, nepadlo ani jedno slovo. Dívka si vybalila a odešla do vedlejšího pokoje.

Hezký to začátek..

Vybalila jsem si a šla se porozhlédnout po hotelu. Byl obrovský. Spousta pokojů rozdělených po dvou. Prostorná kuchyně a jídelní stůl pro víc jak čtyřiadvacet lidí. Pak tu byl obývák - obrovský, nutno podotknout. Mají to tu vymyšlené jen pro tuto soutěž a tenhle hotel byl postaven jen kvůli téhle show. Muselo to stát majlant, ale zase brát v potaz, kolik to tu vydělá ani ne za tři týdny...

V obýváku se zastavím a sednu si do pohodlného křesla hned vedle sedačky. Pustím televizi a s malou jiskřičkou naděje hledám pro mě aspoň trochu známí program. Nenašla jsem ani jeden. Jen dva o počasí, které na mě mluvili Německy. Chtěla jsem přepínat dál, ale vyrušilo mě hlasíté mluvení z kuchyně. Byly to holky. Když došli do obýváku, sedli si na gauč a začali zase něco žvatlat. Ani ta televize nebyla přes ně slyšet. Jejich smích připomínal hyeny.

Bolela mě z toho hlava. Chtěla jsem vstát a odejít, ale to se taky nepovedlo, protože někdo zazvonil na dveře. Všechny holky najednou zmlkly a otočili se za zvukem. Neuběhla ani setina sekundy a všechny byly už na nohou a běželi otevřít.

Pak se dlouho nic neozývalo, až mi to přišlo divný.

Do pokoje vstoupily nejdřív holky usmívající se od ucha k uchu a pak jeden starší chlap, který rozhodně nevypadal, jako těch dvanáct na fotkách.

Začal něco vysvětlovat. Cítila jsem se strašně, protože jsem mu zase nerozumněla.

Šťouchl mě někdo do zad a já se polekaně otočila. Byla to nějaká holka a podala mi papír. Myslela jsem, že vykřiknu radostí. Na papíře bylo přeložené co ten chlap říká. Podle všeho, je to manažer těch kluků a teď vysvětluje pravidla, která když se poruší, tak nás hned odvezou pryč a naše soutěž v tu chvíli končí. Žádná šikana, manipulace ani sex s klukama. Alkohol nám povolují jen v malé míře a jinak všechno ostatní jsou maličkosti.

Potom vysvětloval o kamerách, že jsou v každé místnosti, kromě koupelen a že točí do desíti hodin večer a pak jsou vypnuté až do sedmi do rána.

To bylo vše. Řekl nám ať jdeme do svých pokojů, že se bude všechno vysvětlovat i klukům.

A zase přichází má chvilka samoty. Holka z mého pokoje radši ani do našeho pokoje nešla.

Moje samota ale neměla až tak dlouhého trvání, protože si nás všechny zavolali dolů. V obýváku už byly všichni. Sedla jsem si na mé místo na křesle a čekala co se bude dít.

GAME [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat