GAME [DOKONČENO]

Kris - This is not my style

Od společného mytí nádobí jsem se Suhem trávili hodně času. Jeho důvod byl, že se mu nechtělo mluvit s někým jiným a můj zas, že jsem nikomu nerozuměla.

Vyprávěl mi spousty věcí o sobě a já zase říkala různé věci o mě.

xxx

Byl to už čtvrtý den na hotelu a pro nás začala první minihra.

Manažer nám vysvětlil, jak to funguje. Vždycky jsou skupiny, rozdělené v různých počtech a sestavách. Buďto jsou skupiny vybírány náhodně a nebo způsobem, že si holka vybýrá z kluků, který si sednou před ní a naopak.

Dneska to byla ta druhá možnost. Dělali se dvojice a ta dvojice co prohraje dostane nějaký trest.

Jedna holka po druhé si sedala na barovou židličku a kluci si chodili sedat za ní s růži v ruce. Holka se otočila a pak vybírala.

Šla jsem na řadu jako čtvrtá. Bála jsem se, že si za mě nikdo nepřisedne. Slyšela jsem docela jekot od holek i od kluků a tak jsem se bála toho nejhoršího.

Pomalu jsem se otočila a otevřela oči. Kámen mi spadl ze srdce, když jsem tam viděla klečet Suha, jak se na mě usmívá. Usmála jsem se na něj a s vděkem jsem si vzala od něho růži.

Já: Děkuju..

Pošeptala jsem potichu vedle něho, když už si nás nikdo nevšímal.

Xxx

Začala soutěž. Bylo to v pojídání koláčků.

Je jich strašně moc, takže není šance, aby to snědl jen jeden člověk. Ani já, ani Suho jsme z toho nevypadali nadšeně. Suho přiznal, že mu ráno bylo blbě po včerejší večeři, co vařila nějaká z holek.

Ale postavili jsme se tomu.

Já: Sním půlku, ano?

Suho: Budu se snažit jíst rychle.

3...2....1.....Start!

Začali jsme docela dobře, protože jsme narozdíl od jiných týmu jedli oba dva velmi rychle. Pak se ale Suhovi udělalo strašně špatně a odmítal jíst. Já jedla dál, ale taky už mi bylo na zvracení.

Zbývalo nám jich posledních deset a čas strašně rychle utíkal. Pokusila jsem se sníst ještě jeden, ale nešlo to.

Konec!

Ostatní na tom nebyli o moc líp. Všichni vypadali, že půjdou za chvíli zvracet. A nejvíc na to vypadal.. Kris? Ten vysokej, co moc nemluví. Byl v obličeji celý zelený. Bylo mi ho až líto.

Bohužel jsme prohráli o jeden koláček a jako trest nám dali uvařit večeři a umýt nádobí.

Když jsme se doslova dokutáleli do hotelu, všichni kluci šli na svoje pokoje tiše trpět. Holky si šli povídat do obýváku a já osaměla. Napadlo mě jít za Suhem, ale pak jsem to zavrhla, kvůli dalšímu členu jeho pokoje.

Šla jsem do kuchyně připravit si čaj, který pomáhá na přecpané břicho. Pomáhá to pokaždé.

Už s hotovým čajem jsem si sedla ke stolu v jídelně a zapla si mobil. Byla tam jedna esemeska od mamky, pak od kamarádky a jedna od.. Suha? Rozklikla jsem jí.

Suho: Mám pocit že umřu..

Vstala jsem od stolu a začala připravovat další čaj pro Suha. Aspoň se mu uleví.

Když se čaj dovařil, tak jsem opatrně prošla kolem holek a pak do patra, kde měli kluci pokoje.

Suho ho sdílel se Sehunem. Ten tam naštěstí nebyl.

Suho ležel na posteli schoulený do klubíčka a v obličeji měl bolestnou grimasu.

Sedla jsem si k němu na postel a natáhla k němu ruku s hrnkem.

Já: Vypij to. Je to dobrý na břicho.

Suho se posadil a vzal si do ruky hrnek. Trochu se napil a s výdechem zavřel oči. Čaj by měl pomáhat do minuty a mělo by to zmírnit bolest.

Suho se pousmál a napil se znova. Už nebyl tak bledý. Pomáhalo to.

Suho: Děkuju.

Já: Nemáš zač. Jak se cítíš?

Suho: Líp..

Suho se podíval na hrníček a pak zpět na mě.

Suho: Mohla by si ten čaj udělat i pro ostatní kluky, prosím? Nechci, aby jim bylo zle.

Já: Samozřejmě! Chceš mi pomoct?

Kývl a oba dva jsme se vydali do kuchyně připravit další čaje.

Pro holky jsme čaje nedělali, protože v tý soutěži toho nesnědly moc a tak jim pochopitelně nebylo blbě. Pak jsme začali procházet pokoje a rozdávali čaj. Bylo hezké vidět, jak se jim vracela do obličeje barva a jak se jim udělalo líp. V posledním pokoji co jsme byly tam byl Tao a pak ještě Kris, ale ten byl v tu chvíli na záchodě a zvracel. Suho šel za ním, aby mu pomohl a já zatím dala čaj Taovi. Ten poděkoval a usrkl si čaje. Všichni si už zvykli mi odpovídat a mluvit na mě anglicky. Teda kluci, holky mě pořád jaksi ignorovaly.

Po chvilce vylezl Suho i s Krisem z koupelny.

Podala jsem mu čaj. Poděkoval a usmál se na nás. Se Suhem jsme šli zase do kuchyně, aby jsme uvařili něco k večeři. Chtěli jsme uvařit něco lehkého, aby se klukům neudělalo zase špatně a tak jsme udělali těstovinový salát. Dali jsme vařit vodu a do toho nasypali těstoviny. Mezitím jsem nakrájela zeleninu a Suho nakrájel sýr a slaninu. Pak jsme to všechno smíchali.

Ve chvíli, kdy jsme měli všechno hotový tak si ostatní sedli ke stolu.

Nandali jsme jim to a popřáli dobrou chuť. Holky to snědly ani ne za minutu. Klukům to trvalo trochu dýl a jeden z nich (Kris) se toho ani nedotkl.

Já: Krisi? Proč nejíš?

Kris: Salát není můj styl..

Ani jsem neveděla co dělám, ale přišla jsem ke Krisovy a nandala na lžičku porci salátu.

Já: Zkus to. Je to vynikající. Slibuju.

Všichni u stolu na mě koukali, jestli to myslím vážně. Kris ale s překvapeným výrazem poslechl a otevřel pusu abych mu do ní dala sousto. Žvýkal a po chvilce bych přísahala, že se i usmál.

Kris: Není.. Není to zas tak špatný..

Přiznal a vzal si do pusy další sousto. Já se na něj jenom usmála a dala si vlastní porci. Až v tu chvíli jsem si všimla jak mě všechny holky propalují pohledem a jak se kluci potutelně usmívají do svých talířů..

Když všichni dojedli tak jsem se rozhodla jít do obýváku, ale někdo mě zastavil. Otočila jsem se a spatřila Krise.

Kris: Bylo to výborný. Ten salát a ten čaj. Děkuju.

Já: Rádo se stalo.

Usměju se na něj a mám v plánu zase jít, ale on mě znovu zastaví.

Kris: Nemohla.. Nemohla by si mě ten čaj naučit? Mám poslední dobou problémy s žaludkem a bylo by lepší, kdybych věděl jak se dělá.

Já: No tak jo. Dojdu si nahoru pro mobil a vrátím se do kuchyně, ano?

Krise jsem naučila dělat čaj a ten večer jsme se skvěle bavili. Ikdyž se Kris zdá, že toho moc nenamluví, tak teď popravdě nezavřel pusu. Ale mě to nevadilo. Byla jsem unavená a poslouchání mě baví mnohem víc než mluvení. Řekl mi toho o sobě spousty. Skončili jsme naši konverzaci až pozdě večer, když už každý spal a my jediní ještě svítili v obýváku.