GAME [DOKONČENO]

Xiumin - Where are we?!

Tak další díl je tu. :) Moc, moc, moc děkuji za hvězdičky a komentáře, opravdu si jich vážím. :) Tak si užijte čtení. :) :)

xxx

Uběhlo už pár dní od našeho pranku se Sehunem a věci se dali zase do normálu. Začala jsem se hodně bavit se Sehunem, protože jsme toho měli hodně společného. A hlavně jsme rádi štvali ostatní. 

Manažer od kluků nás všechny poslal do svých pokojů. Nevíme proč. Udělali jsme co nám řekl. Chvilku tam sedíme v tichosti, než uslyšíme cvaknutí zámku. Počkat, oni nás tu zamkli? Nestihnu ani zareagovat, když mě někdo zezadu chytí a přikryje mi ústa. Nemůžu křičet o pomoc. začnu se zmítat, ale je mi to k ničemu, je silnější.

Uvidím jak se vedle mě snaží vyprostit i má spolubydlící. A pak, tma. 

xxx

Probudím se v jedoucím autě. Respektive v kufru dodávky. Mám svázané nohy i ruce a kolem mě je šero. Snažím se křičet o pomoc, ale páska přes pusu mi to znemožňuje. Po tvářích mi sjede slza. Co mám dělat? Jsem tu sama a nikdo neví kde jsem. Je moje spolubydlící v pořádku? A co ostatní?

Uslyším tiché šoupání po zemi. Někdo tu je! Snažím se odsunout co nejdál, až nakonec ucítím zeď dodávky. Zrychleně dýchám. Co mám dělat.. Co.. Co?!

Najednou uvidím postavu. Přibližuje se ke mě. Je to ten, koho si myslím? Xiumin..

Když uvidím jeho tvář uleví se mi. Nejsem tu sama. 

Xiumin: Adele? Jsi v pohodě? 

Xiumin nemá pásku přes pusu.. Ani svázané ruce.. Závist. Kývnu mu na souhlas, ikdyž mi z očí tečou další slzy. Xiumin se posune blíž ke mě, až se dotýkáme rameny a položí svou ruku na tu mou. 

Xiumin: Šššt, to bude dobrý. Budem v pohodě. Přestaň plakat..

Pomáhá mi se uklidnit. Já mu položím hlavu na rameno. Cítím se mnohem líp, když je tady.

Najednou se otevřou dveře od dodávky.

A zase, tma.. 

xxx

Probudím se znova a protřu si oči. Počkat, už mě rozvázali! Vyhoupnu se rychle do sedu, až se mi z toho zamotá hlava. Jsem v jedné malé místnosti, bez ničeho. Vedle sebe uvidím spícího Xiumina. Zatřesu s ním.

Já: Xiumine probuď se.. prosím.

Xiumin pootevře oči. Pomalu si sedne a rozhlídne se. 

Xiumin: Kde to jsme? 

Já: Nevím. Nejspíš nás sem přenesli, když nás uspali. 

Xiumin: Sss.. Bolí mě hlava..

Sáhnu mu na čelo. Celý hoří. 

Já: Máš teplotu. Lehni si zpátky, porozhlédnu se tady. 

Xiumin: Ne, půjdu s tebou. 

Řekne zesláble. 

Já: Ne, ty tu tady na mě počkáš. Zvládnu to. 

Ujistím ho a vydám se na průzkum. Vylezu ze dveří, které jsou otevřené. V další místnosti je televize a gauč. Pochvilce se televize zapne a sedí v ní nějaký chlap v masce.

Chlap: Vítám vás ve vaší nové hře. 

Cože? Tohle je jenom hra? Tohle si na nás vymysleli?!

Chlap: Hra se jmenuje boj o přežití. Jednomu z vás jsme vpíchli do žil nemoc, která se může zhoršit, pokud jí nebudete léčit. 

Poté co to řekl, přejeli na obraze kamery, na kterých leželi ti nemocní. Mezi nima byl i Xiumin, pak Do, Baekhyun, Suho, Chanyeol, Luhan a zbytek byly holky.