GAME [DOKONČENO]

D.O. - Reading

Na dnešek venku padla mlha a nebylo vidět na krok. Tak se rozhodlo, že nám dají volný program. Holky přemluvili kluky, aby si s nimi šli zazpívat karaoke. Suho mi nabízel, ať jdu taky, ale vyvlíkla jsem se z toho se slovy, že mi není nějak dobře a že půjdu radši do pokoje.

On nijak neprotestoval a popřál mi, ať se mi udělá líp a že můžu kdyžtak přijít.

Já vím, že se s klukama takhle nezkamarádím, ale s mými náladami by to dopadlo hůř, než kdybych tam s nima nebyla. A tak jsem si s horkým čajem zalezla do mého pokoje.

Šla jsem se umýt, abych si mohla obléct pyžamo a jít si číst. Čtu Harryho Pottera.. Už poněkolikáté musím přiznat.. 

Pro čtení už mám své oblíbené místo na okenním parapetu, kde je hromada polštářů. Vezmu si deku, aby mi tam nebyla zima a v polosedu si otevřu knihu. Jsem teprve v půlce, ale i přesto je děj velmi zajímaví.

Četla jsem dlouho a když jsem se ohlédla, tak za oknem byla už tma.

Povzdechla jsem si a znovu se koukla do knížky. Přečetla jsem toho hodně, do konce zbývá pár stran. Za chvíli by asi měla být večeře. Nechám si to na později.

Vstala jsem a šla dolu se kouknout, jestli není už večeře hotová. Přišla jsem načas, Protože D.O už nandaval na talíř ostatním. Sedla jsem si na volnou židly na konci stolu a poděkovala za jídlo. Konverzace byla slyšet všude a já jenom okrajově vnímala hlasy. Stejně jsem jim nerozumněla. Ikdyž jsem jedla pomalu, dojedla jsem jako první a mlčky odnesla talíř do dřezu. Poděkovala jsem ještě jednou za jídlo a odebrala se zase do pokoje. Chtěla jsem to dočíst. Při čtení jsem uronila pár slz. Ikdyž jsem věděla, že konec dopadne špatně, tak jsem to stejně nevydržela. V tu chvíli někdo zaklepe na dveře pokoje.

Já: Dále.

Byl to D.O. Když otevřel, tak zůstal němě stát. Vypadal.. Překvapeně? Zaraženě? Těžko říct..

Já: Potřebuješ něco?

Zeptám se s úsměvem. D.O se probudí z tranzu.

D.O: N-ne. Suho mě poprosil, abych ti donesl čaj.. Proč.. Proč brečíš?

Zeptal se trochu šokovaně.

Já: Oh, to nic.. právě jsem dočetla knížku.

D.O: Ty brečíš, protože si dočetla knížku?

Řekl nechápavě a obočí mu vyjelo trochu nahoru.

Já: Ne. Brečím, protože příběh byl smutný.

Řeknu a zasměju se. D.O přišel ke mě a položil čaj vedle na stoleček.

D.O: Co jsi četla?

Já: Harryho Pottera a Prince dvojí krve. Znáš?

D.O: Samozřejmě! Je to jedna z mých oblíbených knih!

Pousmál se.

D.O: Můžu tady na chvíli zůstat? Dole je hroznej kravál, protože se rozhodlo hrát nějakou hru.

Já: Můžeš.

Poposednu si a D.O si sedne naproti mně.

D.O: Můžu se tě na něco zeptat?

Já: Můžeš.

D.O: Proč si se do týhle soutěže přihlásila? Vždyť to pro tebe musí být hrozně těžký tady být a nerozumět nám ani slovo korejsky.

Já: Já se nepřihlásila sama. To kamarádka. Říkala něco ve smyslu toho, že by byla škoda nevyžít jet do koreji a ktomu se potkat s jejími idoly. Přihlásila nás obě, ale vybrali jsi mě.

D.O: Aha...

Já: Můžu se tě taky na něco zeptat?

D.O: To teď budem hrát pravda nebo lež? 

Já: Můžeme. 

Oba se zasmějeme. 

Já: Takže moje otázka.. Nemohla bych ti říkat Kyungsoo? Bylo by to pro mě lepší než D.O..

D.O: Můžeš.

Zasmál se.

Já: Děkuju. Takže ta otázka..

D.O: Hm?

Já: Zazpíval by jsi mi něco? Slyšela jsem, že jsi velmi dobrý ve zpěvu..

Trochu zčervenám a pousměju se.

D.O: To je spíš úkol, než pravda. Ale tak co bys chtěla zazpívat?

Řekne s úsměvem.

Já: Něco v angličtině, ať tomu rozumím.

D.O: Tak dobře.

Nadechl se a začal pomalu zpívat, pro mě neznámou píseň.

Lying beside you here in the dark.

Feeling your heart beat with mine.

Softly you whisper.

You're so sincere.

How could our love be so blind.

Cítila jsem, jak se mi rukou rozjížděla husí kůže a v očích pálí slzy. Zpíval nádherně. Jedna neposlušná slza sklouzla po mé tváři.

On si toho všiml a ustaraně se na mě podíval.

Kuyngsoo: Proč zase brečíš?

Zeptal se měkce.

Já: Protože jsem nečekala, že jsi až tak dobrý. Vždy jsem vás slyšela jenom na internetu. Ale na živo je to úplně něco jinýho. Tolik emocí..

Pousměju se a další slza mi sjede po tváři. On se jen pousměje a setře mi ji.

Já: Děkuju za tak krásný zážitek. Nikdy na to nezapomenu.

Kyungsoo: Nemáš zač.

Našla jsem si asi nového kamaráda. Nad tou představou jsem se pousmála. A naše oblíbená hra? Pravda nebo úkol. Hráli jsme to do tý doby, než nám docházeli nápady. Ale než se tak stalo, tak to trvalo dlouhou chvilku. Poté, co jsme už jen tak potichu seděli jsem mu navrhla, jestli si nechce něco přečíst. Kyungsoo má rád čtení, ale nemá na to moc čas. On s radostí přikývl a tak jsem mu dala toho Harryho Pottera. Měla jsem ho v angličtině. A já si vzala další díl. Bylo kolem nás příjemné ticho a oba jsme četli dlouho do noci.