GAME [DOKONČENO]

Luhan - Call me Oppa

Tak další díl slaďárny je tu. Užijte si čtení. :)

xxx

Už je to dva týdny, co jsme na téhle chatě a mě se tu začíná líbit. Líbilo se mi tady i předtím, ta krajina, hory, východy a západy slunce, ale.. Chyběl mi tady někdo s kým bych mohla mluvit. Teď tu mám ale Suha, Kyungsooa a nebo taky občas Krise. Můj čas tady je mnohem barevnější s nima. Necítím se tak odstrčená, jako první den, co jsme sem přijeli. Sice se pořád nebavím se všemi, ale to se určitě změní, pokud to půjde takhle lehce, jako s těmi předtím. Jsem ráda, že mě přijali mezi sebe.

xxx

Suho: Adele? Pojď dolů! Chtějí s námi mluvit.

Řekne Suho mezi mými dveřmi a pak zase zmizí v chodbě. Jdu tedy dolů do obýváku, kde už chybím jenom já. Sednu si teda do křesla, které vždycky obývám já a čekám co se bude dít. Po chvilce do obýváku přijde ten manažer od Exo a začne povídat. Ale žádný papír s překladem mi do ruky nepřišel. Manažer domluvil a odešel a všichni až na Suha se podívali na mě trochu bezradně.

Suho: Na konci řekli ať ti řeknem, co se bude dít při další hře. Prý že už se s námi bavíš a tak papír s vysvětlivkami nepotřebuješ.

Já: Aha..

Koukám na ně chvilku jak na blbce než ze mě něco vypadne.

Já: A.. co je další hra?

Je mi trochu nepříjemné jak mluvím jenom já a všichni na mě koukají.. je to nezvyk..

Suho: Vlastně jsou náhodně vybrané dvojice a ty budou na den hrát.. pár. Budou plnit různé hry pro páry a kdo bude nejlepší tak něco vyhraje.

Trošku jsem se zalekla. Dvojice? Náhodně? Co když budu s někým, kdo se se mnou nebude bavit? Trochu jsem se otřásla.

Já: A jak.. jsou ty dvojice rozdělené?

Zeptám se trochu přiškrceně.

Suho: To se ještě neví. Za chvíli se prý objeví na televizi losování.

Kouknu se na televizi, na které zatím nic není. Čekáme jen chvilku než se rozezní zvuk aby nás upozornil a na televizi se objeví jména párů. Všechny jsou v jiném písmu a jedině moje je napsáno normálně. Zmateně se kouknu na Suha, který mi pohled vrátí. Vypadá trochu.. smutně?
Ale nejspíš pochopil co mi je.

Suho: Jsi s Luhanem. Víš, který to je?

Zavrtím hlavou.

Suho: To je ten, co sedí na zemi vedle tý holky z tvého pokoje.

Kouknu se směrem, kde je má spolubydlící a spatřím kluka s růžovými vlasy. To je on?

Suho: Neboj, je hodnej. Jenom asi chvilku nebude moc mluvit.

Pak už nás ale požádají aby jsme si šli sednout ke své dvojici. Sedneme si s Luhanem k sobě. Usměju se na něj. On mi úsměv oplatí. Ale jinak je potichu.

Já: Ehmm.. Já jsem Adele. Ráda tě poznávám.

Luhan: Já jsem Luhan. Taky.. tě rád poznávám.

A zase trapné ticho.. Co mám říct? V tu chvíli nás vyrušil zvuk televize a mi se na ní oba podívali. Byly tam zase znaky, kterým jsem nerozuměla. Kouknu zpátky na Luhana, kterýho prosím pohledem aby mi to přeložil. On se na mě podívá zpátky. Chvilku na mě kouká nechápavě, než pochopí.

Luhan: Ehh.. Jsou stanoviště kam máme jít.. a.. tam.. jsou úkoly, které.. ehh.. máme udělat.

Aha, tak už chápu, proč Suho říkal o tý chvilce, co mi toho moc neřekne. Ale zní roztomile.

Luhan: Máme.. máme jít na první stanoviště.

Kývnu a jdu za ním. Všechny stanoviště jsou venku, takže dostaneme jednu mapu, kde jsou všechny stanoviště zakreslené. První je hned před chatou, kde celá hra začíná a pak už je to celé na čas. Přijdeme tam a oni vysvětlí Luhanovi pravidla hry. Luhan se pak otočí na mě a vysvětlí mi o co tady jde.

Luhan: Je to jednoduchý úkol. Stačí když praskneme.. ten balónek mezi sebou v objetí. Pak se.. začíná měřit čas. Je jedna jediná podmínka při běhu na stanoviště a to je, že.. se musíme držet za ruku a nesmíme se rozpojit.

Já: Tak.. Tak fajn.

Přijdeme k balonku a máme chvilku na rozmyšlenou jak to uděláme. Pak jsme se silně objali a balónek mezi našimy těly prasknul. V tu chvíli nám spustily čas. Natáhl ke mě ruku, abych se jí chytla a vyběhli jsme k dalšímu stanovišti.

xxx

Stihli jsme to s Luhanem hodně rychle a i přes všechny jazykové bariéry jsme to zvládly. Dokonce jsme zvládli i pantomimu, kdy já jsem ukazovala a on hádal co dělám. A náhodou, Luhan skvěle uhodnul i letajícího tučňáka, což vypadalo hrozně komicky. Přibíháme k poslednímu stanovišti a Luhan jde hned pro informace, o jakou hru se hraje. Když mu to řeknou tak se Luhan otočí na mě.

Luhan: Vlastně to není ani hra, jde spíš o scénku. Máme předvést scénku zamilovaného páru.

Já: Cože?!

Luhan: Zamilovanou scénku. Napadá tě něco?

Já: Ne.

Oba dva se na chvíli zamyslíme než Luhanovi nad hlavou zasvítí žárovička. (Nekecám, fakt svítila..)

Luhan: Řekni mi Oppa.

Já: Co?!

Luhan: Oppa. Řekni mi Oppa. Všechny holky to dělají.

Já: Ehh.. Oppa.

Luhan: Ne tak znuděně. Musíš do toho zapojit roztomilost a trochu života.

Já: Oppa ~

Luhan: To je ono.

Pak mi řekl zbytek plánu a šli jsme to zahrát. Šli jsme jako zamilovaný páreček, ruku v ruce. Najednou jsem se jakoby zastavila před "Obchodem s plyšáky" a "Rozzářili se mi oči."

Já: Oppa! Koupíš toho méďu? Prosíím~

Luhan: Ale vždyť už jednoho máš zlato.

Já: Ale já bych chtěla tohohle. Oppaaa~

Luhan: Ten jeden ti určitě stačí zlato.

V tu chvíli přicházím na scénu. Nafouknu tvářičky a začnu se roztomile vztekat. I slzyčky jsem měla v očích a podívala se s nima na Luhana.

Já: Oppa. Prosííím..

Luhan se nachvilku pozastaví, překvapeně se na mě podívá a pak se usměje.

Luahn: Tak dobře, ale naposledy.

Já vypísknu a přiběhnu k němu. Dám mu pusu na tvář a zavrtím se do jeho obětí. Konec scénky. Slyšíme potlesk. Pokloníme se. Zastaví se nám čas. Ale i přesto se pořád držíme za ruce. Luhanova ruka zakrývá tu celou mou. Hřeje mě a palcem přejíždí po hřbetu mé ruky. Podívám se na něj.

Luhan: Byla jsi úžasná.

Zčervenám. Oba si opětujeme úsměv, naše ruce jsou stále spojené celou cestu zpět do domu.

Myslím, že tady začíná kvést nové přátelství. Jo a vyhráli jsme to na plné čáře. A víte co jsem dostala jako výhru? Obrovského medvěda~