Nepřípustná láska

Návštěva u Malfoyových

Malá Mary

Po tom co jsme s maminkou a otcem doobědvali jsem si běžela do mého pokoje v 2.patře našeho velkého sídla znovu hrát s panenkami. Maminka si dříve často hrála se mnou, ale od doby co čeká malého Toma si mě skoro vůbec nevšímá. Hraji si tedy sama.

,,Mary? Pojď dolů, jdeme k Malfoyovým." Zakřičela na mě mamka z obýváku. Zase jdeme k Dracovi, k tomu klukovi, kterého naprosto nesnáším a on nesnáší mě!

,,Ano mami, už běžím..."Řekla jsem s nechutí. Začala jsem zdržovat a natáhla si přes své zelené šatičky černý svetřík. Pomalu jsem si nazouvala černé balerínky a vzala si do ruky zelenou stužku, kterou mi vždy matka váže do vlasů, aby se mi hodila k šatům. Sešla jsem po schodech do obýváku, kde už rodiče nervózně podupávali a jakmile mě zahlédli, chytli mě za ruku a řekli jen ,,Malfoy Manor". Okamžitě jsme se ocitli u Malfoyových doma. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale všechno mi přišlo stejné jako vždy. Temné zdi, tmavé květiny, nikde žádné veselé barvy, jen zelená, stříbrná a nebo černá, jako u nás doma. Ne, že bych tyto barvy neměla ráda, ale teď bych prostě byla radši kdekoliv jinde, než u Draca doma.

Asi po patnácti vteřinách se u dveří objevili Malfoyovi. Šli jsme také ke dveřím, rodina nás pozvala dál a všichni jsme se začali zdravit a objímat. Na mě vyzbyl první na obejmutí Draco, jako vždy. Je totiž skoro stejně vysoký. Obejme mě a začne se smát, když vidí moje kyselé obličeje, ostatně ho objímám jen proto, že musím. Schválně mě ten skrček dnes objímá déle, než kdy jindy. Moje objetí už dávno povolilo, ale Draco se vyžíval v mém neštěstí a ještě se tomu smál. Skoro by mě asi nepustil, kdyby mu mě z objetí nevytrhl Lucius, Dracův otec. Hodí mě do vzduchu, pak mě chytí a dá mi pusu na čelo. Hraje si se mnou takto vždycky. Přišla se pozdravit i Narcisa a tak jsem putovala do jejího objetí.

,,Půjdeme na zahradu?" Slyším povídat si naše rodiče.

Na zahradu? Vždyť tam není ani si kde sednout, natož popíjet čaj, nebo kávu. Na zahradě nemají Malfoyovi ani malou květinu, proto se tak divím. V tom uslyším Luciuse: ,,Tome pomohl bys mi postavit altán?" Tom je můj otec a stejně jako on se bude jmenovat i můj bráška, který se narodí za 4 měsíce. ,,Jistě." A otec mu běží pomoct na zahradu. Pod slovem pomoct jsem si vybavila fyzickou pomoc, ale když oba dva vytáhli hůlku z opasku, řekla jsem si, že asi ne.
Zachvíli už byl vyčarovaný altán se vším všudy, se židlemi, stolem a kolem byli dokonce i květiny.
Kousek vedle přistála i deka pro mě a pro Draca. Zase musíme byt spolu a přetvařovat se. Sedneme si vedle sebe na deku, ale Draco nevydrží být chvíli v klidu, takže jsem počítala s tím, že mi dřív nebo později něco provede. A jakmile ukončím myšlenku, ucítím na svém obličeji chmíří odkvetlých pampelišek. ,,Draco!" vyykřiknu na něj, zatímco on mi další chmíří foukne do vlasů. Chci mu to nějak oplatit, jenže kolem sebe nemám nic, co bych po něm mohla hodit. Zvednu se a chci odejít za rodiči do altánu, ale v tu ránu mě někdo zastaví a zezadu mi zakryje oči. ,,Kdo to je?" okamžitě poznám Dracův hlas a řeknu ignorantským hlasem: ,,Kdo to asi tak může být? Že by to byl Draco Malfoy? To by jeden neřekl..." Draco dá ruce z mého obličeje pryč a stoupne si tak, aby viděl do mých očí. Stáli jsme a koukali jsme se na sebe hrozně dlouho. Jeho modré oči doslova prosili, abych si s ním šla hrát a nešla pryč. Skoro bych mu odpustila a šla za ním, ale jakmile jsem si vzpomněla na svoje blonďaté vlasy a chmíří v nich, rychle mě ta myšlenka přešla a řekla jsem: ,,To na mě neplatí.".

,,Mary a Dracovi začíná příští rok škola v Bradavicích." Pronesl Lucius a kouknul se na mě s Dracem. Já už byla na cestě k altánku a Draco (aby někde nechyběl) taky. Skočila jsem do náruče Narcise a Draco zas mojí matce, Theress, která mu hned začala pročesávat jeho blonďaté vlasy.

Nikdo se naším příchodem nenechal přerušit a dál všichni pokračovali v konverzaci o Bradavicích. Byla jsem docela překvapená, že pojedu do Bradavic už v 10 letech. Přislo mi to ještě dost brzo. Pááni, představila jsem si, jak to asi může v Bradavicích vypadat, používání kouzel, všude budu mít kamarády, a nebudu se muset bavit s Dracem!

Rodiče nám pak zbytek odpoledne vyprávěli o nástupišti 9 a 3/4, o řediteli Bradavic, ale také o mudlech, které tam potkáme, já osobně proti nim nic nemám, sice jsem z čistého rodu, ale co na tom? Draco se při slově mudl tak hrozně zašklebil, že bych byla schopná jít a dát mu facku, aby se měl proč šklebit. Ach bože, tak moc ho nemám ráda. Ať už je září!

KONEC 1.ČÁSTI

Tímto doufám, že se vám tato část líbila. Každý den se budu snažit vydat další.

Snad u mého příběhu vydržíte a budete ho číst dál, mohu slíbit, že to bude ještě zajímavé.