Čekám na omluvu

105 12 0
                                    

Po tom, co mě Draco a jeho "kamarádi" zavřeli do místnosti, kde byl všude prach, lezli tam myši a potulovali se všude duchové, jsem se s ním úplně přestala bavit. Zkoušel za mnou chodit,abych šla někam s ním a jeho partou. A opravdu si myslel, že po tom co mi provedl za ním budu ještě dolejzat? Ne. Mám Christine, která je moje nejlepší kamarádka a rozhodně mě nezavírá na celé odpoledne do nějakých zapovězených místností na hradě. Je vlastně zároveň asi moje jediná kamarádka, po tom, co jsem se přestala objevovat poblíž Draca. Moc lidí si mě od té doby totiž nevšímá. Možná jen, když do někoho narazím nebo ho dlouhodobě pozoruji, to ostatně dělávám dost často a ráda.

,,Hej, malá Mary!" seděla jsem před školou na lavičce a četla jsem si o kouzelných bylinách, jenže už tu byl zas. ,,Co je Malfoy?"odpověděla jsem jen.
,,Co to tu čteš? Snad se neučíš ? Co kdyby jsi se přidala k nám?"
No to si dělá srandu? Ať si uvědomí, jak se ke mě chová a co mi provedl.
,,Máš pocit, že bych se právě k tobě chtěla přidávat? Po tom, co jsi mě zavřel do té špinavé místnosti? Máš asi špatné informace Draco, ale já se k tobě jen tak nepřidám!Už bylo naschválů dost!" řekla jsem mu naštvaně. A on jen klidně odpověděl: ,,Snad z toho nebudeš dělat scény, byla to sranda, nevěděli jsme, že to budeš brát tak vážně." Vyvolal hádku. ,,Tak vy jste nevěděli? Doufám, že jste se pobavili aspoň vy tři, když ne nikdo jiný. Příště vás někam zavřu já a jsem zvědavá na vaší reakci! Pak bych z vás měla srandu já!"
Jen řekl ustrašeně: ,,Mary, no tak."
Odsekla jsem: ,,Čekám na omluvu." Draco protočil jeho modré oči a vypadlo z něj slovo: ,,Promiň."
,,Dobře, budu o tom přemýšlet." otočila jsem se a šla jsem pryč, pryč od něj, někam daleko. Pomyslela jsem si, že by bylo taky fajn udělat mu něco takového a tak jsem začala přemýšlet o pomstě.
Přišla jsem za Christine do pokoje a všechno jí řekla. Trochu se smála, ale ve všem se mnou souhlasila, až na tu pomstu. ,,Omluvil se ti, neměla bys to dělat."přemluvila mě. Protočila jsem oči. ,,Dobře, nechám ho být. Přestanu ho úplně vnímat a budu se soustředit na školu a na zmijozelskou pověst." Christine se usmála, lehla si na její postel s tmavým povlečením a pokoušela se na chvíli usnout.

KONEC 4.ČÁSTI
Doufám, že se vám další část líbila a budete pokračovat ve čtení dal. Děkuju za vše ❤

DALŠÍ ČÁST ---> ON EXISTUJE?

Nepřípustná láskaKde žijí příběhy. Začni objevovat