Nepřípustná láska

1.Školní den v Bradavicích

Okny už začalo do naší temné ložnice prosvítat světlo. Vzbudila jsem se, promnula si oči a porozhlédla jsem se po pokoji. Nikdo tam nebyl. Podívala jsem se na hodiny.. 7:53! ,,Sakra!" rychle jsem vyběhla z postele, vyčistila si zuby, oblékla se do zmijozelské uniformy, čapla knihy do ruky a běžela jsem do učebny obrany proti černé magii. Proběhla jsem skoro celým hradem, otevřela rychle dveře do třídy a nenápadně jsem se podívala po profesorovi. Nebyl nikde vidět. V tom ucítím na svém rameni něčí ruku. ,,Slečno Gordelsonová, myslím, že by jste už dávno měla sedět v lavici." Byl to Snape. ,,Omlouvám se..." a hledala jsem nějaké volné místo, kde bych si mohla sednout. Vedle Christine už seděla Anette, byla z Nebelvíru. A další volné místo bylo vedle Draca. Celou dobu mě sledoval, a jakmile zjistil, že jsem se na něj podívala, začal rukou klepat na židli a dával mi najevo, že mi drží místo. Jen jsem se na něj otráveně podívala a začala hledat po třídě nějaké jiné volné místo. Nikde jinde už volno nebylo. ,,Slečno, ráčila by jste si už konečně sednout? Vedle pana Malfoye je volné místo. Sedněte si!"Snape mě popohnal. Zhluboka jsem se nadechla a šla jsem si sednout k Dracovi. Celou hodinu jsme se spolu nebavili, ale jakmile zazvonilo, rychle jsem se zvedla a odešla, nechtěla jsem se s ním moc bavit. Jako kdyby nestačilo, že s ním jsem ve stejné koleji a rodiče se stýkají...musím s ním ještě sedět na obranu proti černé magii. Draco se za mnou rozběhl a povedlo se mu zastavit mě. ,,Nepůjdeš s námi na oběd? Držím ti vedle nás místo Mary." ani jsem mu nestihla odpovědět a byl s těma jeho kamarádíčkama pryč. Řekl to tak, že se mnou počítá a raději si ani nepočkal na odpověď, protože se bál, že odmítnu Draca Malfoye. Pokračovala jsem tedy na ostaní hodiny, kde jsem si dál sedala jen s Christine.

Blížila jsem se na oběd ke zmijozelskému stolu, kde už seděl Draco a jeho parta. Christine s nimi neseděla, byla o pár míst dál a bavila se s kamarády. Jen jsem kolem ní prošla, pozdravila jí a šla dál k Dracovi. Sedla jsem si vedle něj a nandala si na talíř špagety. Kluci se bavili jen o Potterovi, dalo by se říct, že ho pomlouvali. Během oběda stačili probrat celý Nebelvír. Když jsme dojedli, zvedli jsme se a všichni odešli do svých pokojů. Cestou do Zmijozelské koleje mě Draco pořád provokoval, tahal za vlasy a vymýšlel jak by mě ještě mohl naštvat. Všechno překročilo meze, když mě odtáhli do nějaké místnosti a tam mě zavřeli na nejmíň dvě hodiny. ,,Tak tohle, chlapečku, jsi dělat neměl."

KONEC 3.ČÁSTI

Doufám, že se vám další část líbila a budete pokračovat ve čtení dál. Děkuju ♥

DALŠÍ ČÁST---> ČEKÁM NA OMLUVU