Nepřípustná láska

On existuje?

O 6 let později...

Šestnáctiletá Mary

Něco mě začalo šimrat na nose, byla to Aira. Vstala jsem a podívala se na budík. Christine už byla z postele venku a chystala si věci na hodinu. Bylo půl osmé, měla jsem tedy už jen půl hodiny na to se připravit. Rychle jsem vyletěla ze své vyhřáté peřiny, ikdyž se mi vůbec nechtělo, a už vůbec ne na dějiny čar a kouzel. Běžela jsem do naší koupelny, vyčistila si zuby a rozčesala své dlouhé blonďaté vlasy. Pak jsem vběhla zpět do pokoje, mimochodem, opravdu jsem po pokoji běhala sem a tam a musela jsem vypadat vážně komicky. Christine mě celou dobu sledovala a uculovala se. Běžela jsem si pro knihy a ještě si něco málo připravila na hodinu. Zbylo mi ještě deset minut, a tak jsem se ještě jemně nalíčila. Máme zakázáno malovat se nějak výrazně, proto jsem si nanesla jen trochu řasenky a zakryla kruhy pod očima a nějaké další nedokonalosti jemně krycím makeupem. Začala jsem se pudrovat, ale pak na mě už Christine zakřičela, že musíme běžet na hodinu. Rychle jsem odhodila líčidla, popadla knížky a vyběhla z ložnice do společenské síně. Tam už se shromažďovala zmijozelská kolej (jsme zvyklí chodit na hodiny společně). Nerozhlídla jsem se a rychle se chtěla zařadit k ostatním, jenže bych to nebyla já a opět jsem do někoho vrazila. Na trapasy jsem posledních šest let odborník. Spadla jsem na zem a radši jsem zavřela oči, abych nevěděla do koho jsem to nabourala. Po chvíli mě někdo chytil za ruku, takže jsem instinktvně otevřela oči. Viděla jsem blonďaté, skoro až bílé vlasy. Nepochybně byl ze zmijozelské koleje, co by tady také jinak dělal? Pak jsem se té postavě podívala do očí a do obličeje. Najednou jsem se zhrozila. Ten krásný kluk, s výraznýma lícníma kostma, blonďatýma vlasama a modrýma očima byl Draco Malfoy. Nechápu jak jsem do teď mohla takového kluka přehlídnout. Museli jsme se potkávat na chodbách, v učebnách, vždyť spolu sedíme na obranu proti černé magii! Draco se mě pokusil zvednout, ale dělalo se mi zle, spadla jsemtotiž na hlavu a ještě do toho jsem utrpěla takový šok. Posadil mě proto na zem. Kolem nás stála v kruhu celá naše kolej. Draco je poslal pryč, že se o mě postará sám, ať jdou na hodinu a nás omluví. Mám tady být s ním sama? Chtělo se mi utéct pryč. ,,Moje malá Mary, pořád stejná." a při tom mě hladil na hlavě, bylo to příjemné, a moje bolest hlavy ustupovala. ,,Tvoje malá Mary? Pořád stejná?" trochu mě zarazil.

,,Jo, pořád stejná... zasněná a nepozorná. Tvoje nepozornost a zasněnost mě vždycky hrozně bavila, hlavně jsi se pak dala snadno vyprovokovat. A už jsi v pohodě? Nechceš radši na ošetřovnu?" Usmíval se na mě. Má opravdu hezký úsměv. Úsměv jsem mu oplatila a řekla: ,,Děkuju, už je to lepší. Já nepozorná a zasněná. A ty pěkný provokatér a tehdy na mě zlý kluk. Pamatuješ si, co jsi mi provedl?" Začala jsem se smát, protože mi to přišlo vtipné, jako děti jsme se opravdu nesnášeli. Ale teď na mě Draco působí jako slušně vychovaný kluk. ,,Jasně, že vzpomínám, nechápu jak jsem tak bezbranné holčičce mohl ubližovat." Smál se. ,,No počkat, nebyla jsem zas tak bezbranná." Zamračila jsem se. ,,Ale jo, taková tichá, všechno sis nechala líbit." Vyplázl na mě na konci věty jazyk. Pochopila jsem, že nemá cenu se s Dracem dál dohadovat a oba dva jsme se začali smát. Zvedl mě a posadil na křeslo, pořád mě přidržoval, abych zase nespadla. Jenže mě se zase začalo dělat špatně a pak jsem viděla jen tmu.

,,Mary?" pootevřela jsem jedno oko a viděla jsem na posteli vedle mě sedět Draca. ,,No konečně, nahnala jsi mi strach. Najednou jsi mi omdlela v náručí, takže jsem s tebou rovnou běžel na ošetřovnu. Asi mi to začínáš oplácet co?" Jemně jsem se pousmála a chtěla se zvednout pro sklenici vody. Měla jsem žízeň, ani jsem nesnídala a neměla tak svůj ranní čaj. Jenže když jsem se trochu zvedla, ihned jsem zase zapadla zpět do polštáře, bolela mě hrozně moc hlava, jako by mě do ní někdo tloukl. Draco se zase lekl. ,,Chceš něco podat? Mary?" Rychle jsem mu odpověděla: ,,Jen sklenici vody prosím." Draco mi ji podal a pozoroval mě. Opatrně jsem se napila a poděkovala jsem mu. Do místnosti se přiřítila Christine, byla celá ustrašená. Všechno jsem jí vysvětlila a za chvíli byla klidnější. ,,Asi půjdu Mary, nebudu vás tady dál rušit. Jsem rád, že jsi v pořádku a omlouvám se ti." Podívala jsem se na něj. ,,Nijak tady nerušíš!" Draco už byl na odchodu. ,,Ale potřebuješ odpočívat." Zase jsem se něj podívala ,,Aaa, za co se omlouváš?" Nesměle se usmál. ,,Za všechno, moje malá Mary." Otočil se a opravdu už odcházel. ,,A Draco!" Otočil se na mě ještě. ,,Děkuju ti, až budeš mít čas, tak za mnou přijď, popovídáme si, snad už budu při smyslech." Usmála jsem se a on taky. ,,Neboj se, určitě se ještě uvidíme." Pak už odešel doopravdy.

Christine na mě nevěřícně koukala. ,,Co to jako bylo Mary?" A já jí jen odpověděla: ,,No, Draco se očividně změnil a asi budeme konečně ti nejlepší kamarádi, za které nás mají naši rodiče dodnes." Pak jsem se otočila na levý bok a usínala.

Takže on existuje. Nevypařil se ze světa. Jen moje mysl si ho vymazala. Přišla jsem o tolik času, který jsem mohla strávit s ním.

KONEC 5.ČÁSTI

Doufám, že se vám další část líbila a budete pokračovat ve čtení dál. Děkuji všem, co si udělali čas a tuto část si přečetli.

DALŠÍ ČÁST ---> NAUČ MNE TO, PROSÍM