Nepřípustná láska

Nový domov?

 ,,Máš všechno? Hůlku, uniformu, koště? Mary máme málo času, chvátej! Místo toho, aby jsi se balila už od rána, tak běháš po zahradě!" Zase na mě křičí máma. Čím víc se blíží porod Toma, tím víc je nervóznější a odnáším to hlavně já. Křičí na mě kvůli každé maličkosti a pak se ještě diví, že bych byla nejradši u Malfoyových doma, ikdyž Draca nesnáším. On na mě aspoň nekřičí, a Narcisa s Luciusem se o mě starají jako o vlastní dceru. Nemůže se pak tedy divit, že jsem skoro celé prázdniny strávila na Malfoy Manor. 

,,Jo mami, mám všechno!" Snažím se hlasem matce oplatit její narážky na mě. A v tom se za rohem mé postele objeví Aira, moje kočka. Každý si normálně bere do Bradavic sovu, ale vzhledem k tomu, že sovu má Draco a naše rodiče se stýkají neustále a skoro každý den, přišlo mi zbytečné kupovat si další sovu, když si vše mohou vyřizovat mezi sebou. ,,Airo, pojď jdeme." Aira se na mě podívala a přiběhla ke mě, chtěla se mazlit a tak jsem začala hladit její černou  srst. Aira je celá černá a má skoro až stříbrné oči. Je vyjímečná a to se mi na ní hrozně líbí! Ona i já se podíváme na moje kufry a já se zvednu pro její přepravovací klec. Když Aira vejde dovnitř klícky, zavřu ji a ani se nenaději a kufry zmizí. Rozloučím se se svým pokojem a běžím po schodech dolů do obýváku. Projdu kuchyní a předsíní, rodiče už opět netrpělivě čekají a matka mi jen suše řekne: ,,A další dvě hodiny by ti to trvat nemohlo?"

,,Tak drahá, nástupiště 9 a 3/4! Doufám, že v Bradavicích mně a mamince neuděláš ostudu a bude z tebe skvělá čarodějka. Nebude to lehké, ale nezapomeň, že máš nás a vždycky ti pomůžeme. Kdyby jsi se cítila sama, nebo se ti jen stýskalo, jdi za Dracem, on tě rozveselí."

Tak tohle jsem od táty nečekala, vážně mi řekl, že mi kdykoliv pomůžou? Poslední dva měsíce to tak rozhodě nevypadalo. A to, že když mi bude nejhůř, tak mám běžet za Dracem-to mě dorazilo úplně! Nechtělo se mi nic říkat, takže jsem se na rodiče jen usmála, dala jim pusu a objala je. Za mnou jsem slyšela Narcisin a Luciusův hlas, mluvili docela s klidem, na to že jim odjíždí dítě na skoro celý rok: ,,Draco, chovej se slušně. Kdyby nastal nějaký problém, tak to s Brumbálem vyřešíme, ale sami by jsme byli rádi, kdyby jsi se jim vyhýbal, alespoň se o to pokus. A neboj se, Mary jede s tebou, tak se držte pospolu ať někde nezabloudíte!"

Otočila jsem se na ně a viděla jsem Dracův otrávený obličej, když musel dát rodičům pusu. Nahlas jsem se začala smát. Rodiče se s námi rozloučili a my vešli s Dracem do vlaku. Bohužel nás rodiče posadili k sobě, takže jsem celou cestu do Bradavic musela být s Dracem, to jsem si opravdu užila! 

Samozřejmě, jen co vlak vyjel, Draco vyhledával problémy a sebral jednomu klukovi z vedlejšího kupé žábu. Snažila jsem se nějak zakročit, ale nikdo mě neposlouchal, takže jsem na to musela jinak. Skoro by se začali o žábu prát, kdybych mezi ně nevlítla já. Chtěla jsem použít hůlku, ale vzhledem k tomu, že jsem s ní zatím moc často nečarovala, docela jsem se bála, abych někomu neublížila. Vtrhla jsem proto mezi ně: ,,Jestli toho okamžitě nenecháte, tak si beru žábu já a nebude ji mít ani jeden z vás! Draco dej mi žábu!" Draco se docela lekl, vždycky jsem na něj působila jako holčička, která vždy ustoupí. Dal mi žábu do ruky a já ji předala Nevillovi, poděkoval mi a já odtáhla Draca zpět do našeho kupé. ,,Zbláznil ses? To ti rodiče nic neřekli? Nebo už jsi snad zapomněl na to, že tady nejsme u vás doma na zahradě a nemůžeš si dělat co chceš?" Jen na mě koukal a mlčel. Zachvíli se uraženě otočil stranou a nebavil se se mnou. 

,,Tak děcka, prváci, za mnou. Sedněte si do lodí, vyrážíme k hradu." Slyším opodál Hagrida. Chtěla jsem se jít podívat blíž k němu a vidět ho, jak vlastně vypadá, ale když jsem se k němu přiblížila a chtěla pozdravit, stál u něj už Potter, Grengerová a Weasley. Protočila jsem oči a začala hledat Draca.

,,Ehm, ehm." Stál přímo za mnou. ,,Jdeme?" Nejspíš na mě čekal. Otočila jsem se a šli jsme k malým loďkám. Sedala jsem si dovnitř, ale jedna moje noha zavadila o dlouhý plášť, co jsem měla na sobě a málem jsem sklouzla do vody. ,,Nemehlo!" A někdo mě chytil včas za ruku, než jsem stačila spadnout do vody. Byl to Draco. Řekla jsem jen: ,,Díky." a sedla jsem si vedle něj.

Postavili nás před vyvýšenou část hlavního sálu. Byla tam postavenánžidle a profesorka McDonagalová četla jména ze seznamu. ,,Lenka Láskorádová", viděla jsem jít dívku, která určitě byla vyšší než já, ale měla také dlouhé blonďaté vlasy. Šla pomalu k židli, na kterou si sedla a profesorka jí posadila na hlavu Moudrý klobouk. Klobouk chvíli přemýšlel, do jaké koleje Lenku zařadit, ale po chvíli vyslovil: ,,Havraspár". Všichni začali tleskat, hlavně Havraspárská kolej. Poté vyslovil to jméno: ,,Mary Gordelsonová". Vyšla jsem pomalu před dav dětí a přemýšlela jsem, v jaké koleji bych mohla být. Vím, že nechci být v Nebelvíru, protože tam je ten namyšlený Potter, šprtka Grangerová a pomalu celá rodina zrzků. Nebelvír nepřipadá v úvahu! Další je Havraspár, tam by se mi možná i líbilo, jsou tam chytří žáci a pak Mrzimor? Jenže teď už jsem seděla na židli a na hlavu mi dala paní profesorka klobouk. Na přemýšlení už tedy nebyl čas. Moudrá klobouk už nade mnou uvažoval: ,,Další Gordelson, matka Zmijozel, otec Zmijozel. Jsi chytrá dívka, máš velkou budoucnost, řekl bych, že vím kam s tebou. Zmijozel!" Nad touhle variantou jsem nepřemýšlela, ale všechno mi začalo zapadat do sebe, když jsem si vzpomněla, že celý můj dosavadní život se točil kolem temných barev. Rodiče nejspíš počítali s tím, že jednou budu jako oni- ve Zmijozelu. Sedla jsem si vedle Draca, který tleskal jako o život. Nerozuměla jsem tomu, on tleská kvůli tomu, že má v koleji mě? ,,Asi se mě jen tak nezbavíš." Zašeptal mi do ucha a začal se smát. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem s ním a znám ho, ale pak je tu mínus, a to takové, že Draco mě neustále provokuje a nenechá mě chvíli v klidu. 

Ředitel naší koleje je Severus Snape, připadal mi sympatický a chvílemi byl i vtipný. Dost jsem si ho oblíbila. Zavedl nás na naší kolej, ukázal společenskou místnost, dívčí a chlapecké ložnice a zbytek hradu. 

Večer jsem si do postele lehala s dobrým pocitem, byla jsem ráda, že jsem ve zmijozelu a dokonce už jsem si našla i novou kamarádku, Christine. Ta už dávno spala, protože byla unavená z dlouhé cesty. Já si ale ještě promítala v mysli dnešní zažitky a těšila se na nový den, budeme se seznamovat s učiteli a budeme mít první hodiny kouzlení, konečně. Otočila jsem se na levý bok a usnula jsem.

KONEC 2.ČÁSTI

Doufám, že se vám další část líbila a budete pokračovat ve čtení dál.

Další část---> 1.ŠKOLNÍ DEN V BRADAVICÍCH