7. Kapitola

251 9 0
                                    

Daniel mě vyprovodil domu. Řekla jsem mu, že dneska už mám něco domluveného, aby ke mě před tréninkem nechodil.

Rozloučili jsme se u mích dveří a narozloučenou mě políbí.

"Ahoj." Pozdravila jsem.

"Ahoj. Lásko." Když mě takhle nazval celá jsem se zachvěla.

Přišla jsem domů a šla do pokoje se převléknou a trochu si uklidit pokoj než půjdu s Kat ven.

Hodila jsem na sebe meruňkově orandžový hraťásky a nechala jsem si to bílé tíklo.

Byli jsme domluvené, že se v 15 hodin sejdeme u školy a půjdeme se někam projít. Bylo půl třetí, tak jsem si vzala vak, peněženku, telefon a vyrazila jsem pomalu ke škole.

Přišla jsem a Kat tam už na mě čekala.

"Ahoj Kat."

"Ahoj Chris." Obejmula mě, jako by jsme byli nejlepší kamarádky.

"Tak kam půjdem?" Zeptala se mě.

"Já nevím. Tam kam chceš jít ty." Pousmála jsem se.

"Znám jedno fakt dobré místo nikdo tam nechodí. Je to takové opuštěné, ale strašně útulné. Vyrůstala jsem tam, než to tam zavřeli, ale já tam stále chodím a udržuju to tam." Rozpovídala se.

"Dobře, tak jdem."

Šli jsme a povídali si. Dozvěděli jsme o sobě spoustu zajímavých věcí a našli jsme společné zájmy.

Došli jsme na místo a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Došli jsme na starý fotbalový hřiště, kde to před 5 lety zavřeli. Bylo to tam dost udržované, jen brány byly trošičku rozbité, ale dalo by se to opravit.

"Chris? Chci ti něco říct." Povzdychla si.

"Povídej."

"Tohle je moje nejoblíbenější místo tady ve městě. Jako malá jsem vyrůstala mezi fotbalisty, protože můj táta byl trenér. Už pár let hraju s klukama za FK Mondi Laval." Podívá se na zem.

"Jak to že jsem o tobě neslišela dříve?" Zeptala jsem se.

"Táta řekl trenérovi, aby řekl klukům, aby o mě neříkali."

"Aha a proč mi to říkáš?." Jsem zamyšlená

"Slyšela jsem Dereka, jak o tobě mluvil."

"A co o mě říkal?"

"Že jsi byla na kopci s Danielem a trénovala jsi tam s nim."

"Tak proto ses mě zastala?"

"Ne, nebylo to tak, jak si myslíš. Zastala bych se tě tak i tak." Odpověděla mi a zesmutnila.

"Já ti věřím. Už nebuď smutná ju? Půjdeme se posadit na trávu." Navrhla jsem.

"Dobře Chris."

Sedli jsme si na trávu a povídali si. Kat mi všechno vysvětlila. Povídala mi jaký to je hrát s klukama a být tam jako jediná holka. Bavili jsme se hodně o fotbalu, ale přišla řeč i na soukromí. Bavili jsme se spolu snad o všem. Zaujala mě už ve škole. Ale měla jsem takovou otázku, ale bála jsem se jí Kat položit, aby se na mě nenaštvala. Ale nakonec jsem dostala odvahu.

"Kat?"

"Ano?"

"Mam otázku, ale nechci, aby se tě dotkla."

"Jen se ptej."

"Líbí se ti Derek?" Opatrně jsem se zeptala.

"Neřekla bych, že se mi líbí." Zčervenala.

"Takže jo?" S údivem.

"No dalo by se to tak říct." Usmála se.
"Prosím nikomu to neříkej." Poprosila mě.

"Neboj se, nejsem taková." Usměju se na ní a obejmu jí.

Povídali jsme si hodně dlouho do noci, ale v devět hodin jsem musela jít domu.

Kouknu se na mobil.

"Je půl deváté a já musím být v devět doma. Nevadilo by ti kdybychom vyrazili?" Zeptala jsem se.

"Jo určitě, že váháš." Usmívala se na mě.

Pomalu jsme šli na cestu a Kat mě šla vyprovodit. Zjistila kde bydlím a řekla:

"Ty bydlíš tady?"

"Ano bydlim, proč se ptáš?"

"Abych věděla, kam mam pro tebe chodit, když půjdeme ven."

Obě jsme se zasmáli. Ještě chvilku jsme spolu kecali, ale pak jsme se rozloučili. Objali jsme se a Kat odešla domu.

Byla jsem strašně unavená, tak jsem si šla dát sprchu a musela jsem si umýt hlavu.
Šla jsem rovnou do postele. Neměla jsem ani hlad nic.

Lehla jsem si do postele, pustila jsem si písničky do sluchátek a začala jsem přemýšlet. Ale dlouho to netrvalo a usla jsem.

Fotbalistka [NEDOKONČÍM] - Možnost příběh dodělat!Kde žijí příběhy. Začni objevovat