Fotbalistka [NEDOKONČÍM] - Možnost příběh dodělat!

4. Kapitola

Je pondělí ráno a je škola. Moc se tam netěším. Už proto, že je pondělí.
Zazvoní mi budík a já se pokaždé leknu. Otevřu oči a povzdychnu si. Vylezu z postele a trochu se protáhnu. Jdu do koupelny si umýt obličej a vyčistit zuby.
Jdu do šatníku a přemýšlím nad tím, co si vezmu dneska na sebe.
Vzala jsem si černé legíny a delší bílé tílko. Učesala jsem se a sepla si vlasy do culíku.
Připravila jsem si věci do školy a seběhla jsem schody. Tašku položím na židli u dveří. Jdu do kuchyně si něco vzít k snídani, protože máma je už v práci a táta spí.
Vazmu si jablko a svačinu z lednice, co mi máma ráno připravila.

Už bych mohla jít. Pomyslím si.
Vezmu si bílé kecky, tašku a vyrazím. Cestou do školy si sním jablko.

Jdu ke škole, ale ten divný pocit, když na tebe každý kouká. Říkám si, jestli nemám něco na obličeji nebo na vlasech. Ale nic jsem tam neměla. Tak proč na mě všichni koukají? Ptám se sama sebe.

Jdu ke své skřínce a vyndavám si věci a v tu chvíli přijde Derek (Derek je jeden z "nejlepších" fotbalistů u nás v ročníku. Všechny holky po něm jedou, prý že je "úžasnej", ale pro mě je jen namyšlenej blbec.).

"Ahoj kotě." Pozdraví mě.

"Neříkej mi KOTĚ!" Naštvaně mu odpovím.

"Ani pozdravit neumíš nebo co?" Řekne nafoukaně.

"Co chceš?" Zeptám se, protože pokaždé když za mnou přijde něco chce.

"Tak hele kočičko, necháš toho nebo tě srovnám se Zemí. Jasný?!" Zašeptal.

"Co? Nevím o čem to mluvíš?" Nevím o čem to mluví, ale dost mě vylekal.

Přitisknul mě na skřínku.

"Že nevíš? Holky fotabal nehrají, jestli si myslíš, že budeš lepší než kluci, tak to jsi na omylu. Takže toho nech!" Vyhrožovaje mi.

"Ty si myslíš, že se tě bojím?" Řeknu sebevědomě.

Přitiskne mě ještě víc ke skřínkám až to bolí.

"Rozumělas? Nech fotbal a nechám tebe!"

V tu chvíli mě uvidí Daniel, jak mě Derek přitiskává ke skřínkám a já se tam kroutím.
Přiběhne a odstrčí Dereka.

"Nech jí bejt!" Naštvaně.

"A nebo co?!" Odpoví a usměje se.

"Nebo si to s tebou vyřídím TEĎ HNED!" Rozuří se Daniel ještě víc.

Takhle jsem Daniela rozuřeného ještě neviděla.

Derek odstrčil Daniela, ale on si to nenechal líbit a a jednu mu natáhl.
Derek spadl nazem a tekla mu z nosu krev.
Z chodeb se ozívalo "Bitka! Bitka!".
V tu chvíli přišel ředitel a všichni ztichli. Na chodbách bylo hrobové ticho.

Ředitel: "Oba do ředitelny IHNED! A ty mladá dámo také."

Lekla jsem se a šla za ředitelem. Derek sezbíral všechny síly a vztal. Šli vedle ředitele každý na jedný straně, aby se nazačli zase rvát.

Ředital zavře dveře.

Ředitel: "Posaďte se!"

Všichni jsem se posadili a byli zticha. Najednou Derek začne.

"Daniel si začal. Šel jsem po chodbě a najednou přišel a jednu mi jí natáhl. Nic jsem mu neudělal, a pak jsem se na zemi svíjel bolestí."

Daniel byl ticho, protože on ví, že by stejně prohrál.

"Takhle to nebylo!" Zašeptala jsem.

Ředitel: "Co prosím."

"Říkám, že to takhle nebylo!" Odpovím hlasitěji.

Derek se zarazí a začne být nervózní.

Ředitel: "A jak to tedy bylo?"

Zeptá se mě a já neodpovím, protože mám strach.

"Jak to bylo?" Zeptá se mě znova.

Stále mlčím, protože nechci někoho prásknout, abych nebyla špatá. I kdyź vím, jak to vlastně doopravdy bylo.

"To já jsem Derekovi dala pěstí." Zalžu a skloním hlavu.

Všichni se na mě podívali. A všichni mlčeli.

Ředitel: "Dobře. Můžete odejít. Slečno Air, vy tu zůstaňte."

Nevěděla jsem co mám dělat. Podsadila jsem se zpátky na židli. Otočila jsem se na Daniela. A on se na mě otočil také.

"Počkám." Zašeptal.

Pousmála jsem se a zvřel dveře.

Byla jsem dost nervózní. Vyčkávala jsem na co se mě zeptá....