11.kapitola

9 0 0
                                    

Ráno když jsem se probudila, zjistila jsem že jsem v pokoji sama. Všichni byli pryč a nikde žádný vzkaz. Vzala jsem mobil a vytočila číslo Clai. Zvedla mi to ale nikoho jsem neslyšela. "Hej Clai jsi tam? " nic. Ticho. Položila jsem to a sedla jsem si na křeslo. Přemýšlela jsem kde můžou být. Pak me napadlo že napíšu Liamovi sms. "Ahoj Liame, můžeš mi aspoň ty říct kde jste? Nic nevím, nikde žádnej vzkaz a vy jste v p#deli. Můžeš mi ksakru říct kde se flákáte abych neměla strach? Rose. " zpráva o doručení mi přišla ale on Liama odpověď ne. Prostě nic. Sbalila jsem si do kabelky mobil, sluchátka, nějaké peníze, nabíječku, malování, občanku a věci které běžně potřebuju, oblekla jsem se, vzala jsem si bundu, boty a šla jsem pryč. Zavřela jsem za sebou dveře, byla jsem tak naštvaná že nevím kde jsou, že jsem prošla kolem skupinky lidí pred hotelem tak rychle že ani nevím kdo to byl a oni si mě sotva všimli. Vyrazila jsem do restaurace, na druhým konci města. Zaplatila jsem si lístek autobusem a vyrazila jsem. Zapnula jsem si písničky do sluchátek a přemýšlela o všem co se tu stalo. Vystoupila jsem, vypnula jsem písničky, uklidila jsem sluchátka a někdo mi volal. Byl to Niall. Položila jsem to a šla jsem do restaurace která byla ode mě jen přes silnici. Hned jak jsem vstoupila, jsem ucítila nádhernou vůni levandule, a panovala zde nádherná atmosféra. Sedla jsem si ke stolu a v mžiku přišla servírka a ptala se co si dám. Nadiktovala jsem jí svoje přání a ona s úsměvem odešla. Za chvíli se vrátila s mojí objednávkou a popřála mi dobrou chuť. Poděkovala jsem a s chutí jsem se pustila do jídla. Najedla jsem se, zaplatila jsem a odešla jsem z restaurace. Rozhodla jsem se podívat se po obchodech a den sama se sebou si užít. Zase mi začal zvonit telefon. Koukla jsem kdo to je, ale když jsem viděla že je to zase Niall, tak jsem ztlumila zvuk a pokračovala jsem v cestě do obchoďáku na druhý straně ulice. Došla jsem k obchodu s oblečením a věděla jsem že si vyberu. Vlezla jsem do obchodu a během hodiny už jsem měla plné ruce tašek s oblečením. Rozhodla jsem se vratit. Počkala jsem na autobus, zaplatila jsem a zase jsem si zapla písničky. Poslouchala jsem i cestou do hotelu. Přišla jsem k hotelu. Vyndala jsem si klíč od pokoje, boty jsem si sundala před dveřmi a vstoupila jsem do pokoje. Všichni seděli ve společný místnosti. Prošla jsem okolo nich jako by nic a šla jsem k sobě do pokoje, vyndat si nové oblečení do kufru. Ze všeho jsem sundala různý cedulky a poskládala do úhledných komínků. Pustila jsem si písničky abych se odreagovala a lehla jsem si na postel. Ve dveřích se objevil Louis. "Můžu dál?" Zeptal se mile "hmm když chceš " odpověděla jsem. "Mrzí mě že jsem ti nedal vědět aspoň já. Ale báli jsme se o tebe . " řekl. "A ty si myslíš že já o vás ne? Když sem viděla že nemáte zájem prostě sem šla pryč. Stejně bych se tu sama nudila. " odpověděla jsem. Jen na mě smutně koukl a řekl "omlouvám se Rose, mám tě rád. " koukla jsem na něj a jen jsem kývla hlavou. Vstala jsem z postele, obešla jsem Louise a šla jsem pryč. Zamkla jsem se v koupelně. Seděla jsem na vaně a jen jsem koukala do zdi. Po chvíli jsem si napustila vodu a vykoupala jsem se. Vylezla jsem z vany, osušila jsem se, oblekla si oblečení na spaní, prošla jsem společnou místností a s tichým dobrou jsem zalezla do pokoje. Usnula jsem hned. Jen vím že byl někdo u mě ale nevím kdo. Pak jsem slyšela Clai jak říkala něco ve smyslu "Neboj Harry ona to pochopí... " a pak už nevím vůbec nic.

My Dream Kde žijí příběhy. Začni objevovat