Surrogacy - Náhradní mateřství (CZ - H.S.)

Část 17

Z pohledu Mii

Ráno jsem se probudila dřív než Harry, nechtělo se mi vstávat, do očí mi svítilo první jarní sluníčko, byl březen a venku začalo všechno pomalu kvést. 

Otočila jsem se na Harryho a sledovala ho. 

Byl perfektním, nebyla část jeho obličeje, kterou bych chtěla změnit, vlastně i těla. Měl ho vypracované a sem tam nějaké tetování, jakož to kapitána našeho školního fotbalového týmu ho milovaly všechny holky ve škole. 

Měla jsem štěstí jestli si opravdu vybral mě a neříkal všechny ty milý slůvka i někde jiný holce. 

"Myslíš na mě?"

Otočila jsem se na Harryho a ten už byl vzhůru a usmíval se na mě.

"Dostal jsi mě."

"To by mě zajímalo, nad čím jsi přemýšlela, že jsi se u toho usmívala."

"Radši to ani nechtěj vědět."

"Chci to vědět."

Harry se zvedl a klekl si nade mně. Jen co jsem si ho nad sebou viděla, můj tep se zvýšil asi třikrát. Harry se nad tím pousmál a začal se k mě přibližovat a pak mě políbil. Ten jsem mu obětovala a on začal víc a víc vášnivěji. Začal mě přitom hladit a mě se ozval pusy vzdech. Tohle mi ještě žádný kluk nezpůsobil. Potom co si lehl zpátky vedle mě, já jsem zůstala ležet jako opařená a vnímala jsem na těle, jen jeho dotyk který se pořád dokola opakoval.

"Mio posloucháš mě?"

Harry vedle mě seděl a vypadal jako by mi něco říkal.

"Ne promiň."

"Stalo se něco?"

"Ne, víš jen já jsem tohle ještě s nikým nezažila."

Rychle jsem se schovala Harrymu do náruče. Nechtěla jsem, aby viděl jak jsem celá rudá.

"Promiň, já jsem nechtěl, aby jsi se cítila kvůli tomu špatně."

"Ne bylo to krásný, vlastně jsem nic hezčího nezažila."

"Takže jsem první kvůli kterýmu jsi vzdychla."

"Harry nech toho."

"Počkej až toho udělám ještě o trochu víc."

"Harry."

Harry vzal moje tváře do jeho a začal mi je pusinkovat. Musela jsem se začít smát a to se smál i on.

"Takže snad mě už teď budeš poslouchat a nebudeš myslit na všelijaký špatný věci se mnou."

Harry se zasmál a dal mi pusu.

"Dobře tak o čem jsi se se mnou chtěl bavit."

"Že bychom se dneska zastavili u tvojí mamky a pak bych ti rád představil svoji sestřičku."

"Jo to bychom mohli."

"Máš to nějak naplánovaný?"

"Já mamce napíšu, jestli je večer doma a normálně půjdeme k nám domů"

"Dobře."

"Jestli se mnou nechceš jít, tak nemusíš, jen stačí když mě tam dovezeš"

"Ne já půjdu moc rád."

"Děkuju Harry."

"To nemáš za co."

S Harrym jsem šli na procházku, pak jsem si dali ve městě oběd. 

Odpoledne jsme byli v knihovně a koukli se na pár knížek o těhotenství a rodičovství, nad nějakými věcmi jsme se nemohli přestat smát a někde jsem nevěděli, jestli takovou věc vůbec někdy zvládneme. 

Taky jsem mamce napsala, jestli se můžu dneska přijít podívat, nebyla moc nadšená, ale nakonec povolila, že jde Harry taky jsem jí radši neřekla. 

Večer jsme se převlíkli, paní Ashtonová na nás nekoukala moc šťastně chtěla něco říct, ale Harry mě rychle vtáhl do garáže, než stačila něco říct.

Harry cestou poznal, že se klepu od nervozity, mamku jsem ještě ve svém stavu neviděla, nevěděla jsem jak se bude chovat, jestli na mě bude řvát, nebo jestli to všechno vezme dobře a tak mě chytl za ruku a tím mě dodal aspoň trošku odvahy.

"To zvládneme, jestli jí nechceš říkat kdo opravdu jsem, můžeme jí říct že jsem nějaký kamarád."

"Harry já ještě nevím, podle toho jak bude reagovat."

"Dobře, zlato."

Harry zaparkoval před domem, kde byl náš byt. Nastoupili jsem do výtahu a vyjely 13 pater a pak už jsem stáli před dveřmi od našeho bytu. Za chvíli nám mamka otevřela.

"Mio, miláčku tak strašně jsi mi chyběla."

"Mami, ty mě taky."

Za mnou se ozval Harry.

"Dobrý den paní Smith, jsem Harry."

Moje mamka se na něho naštvaně podívala. 

"Těšíme, tak pojďte dál."