Back In Time (Malec FF- CZ)

4. Věříš mi?

Druhý den ráno ležel ustaraný čaroděj vedle Aleca naprosto nehnutě, aby ho nevzbudil. Snažil se Alecův odchod oddálit, i když to asi nebude na dlouho. Bál se. Bál se o svého lovce stínů, ale taky se bál, že až se Alec vrátí a Magnus se modlil, aby se tak stalo, i kdyby to bylo bez léku, tak bude naštvaný. A proč? Protože v té době, kdy Magnus Bane vlastnil onen lék, tak byl zamilovaný. Ano správně, zamilovaný. Což by Alexandera zřejmě nepřekvapilo, ale šlo spíš o to do koho. Nebyl to nikdo, koho by měli všichni znát, ale čarodějovo srdce si získal. Možná je tu ještě otázka, proč by se měl Alec zlobit. To je jednoduché, protože ona velká láska, o které mu čaroděj neřekl, vypadala až podezřele podobně jako Alec.

Když se Alec probudil, Magnus byl vzhůru, ale stále ležel vedle něj. Otočil se na bok aby na něj lépe viděl a chvíli sledoval jeho tvář. "Magnusi?" Promluvil až po chvilce ticha.

Uprostřed Magnusových katastrofických myšlenek ho vyrušil pohyb vedle něj. Alec se probudil a chvíli ho jen mlčky pozoroval, což čaroděje dosti znepokojovalo, až po chvíli konečně promluvil "Ano?" obrátil k němu Magnus pohled a čekal, co z lovce vyleze..

"Kolik máme času? Než...no než..vždyť víš." Alecovi se to stále nepodařilo vyslovit, ale zeptat se musel.
Čaroděj si nad tou otázkou povzdechl a následné svůj pohled věnoval stropu, nemohl se na Aleca dívat, ne když se baví zrovna o tomhle, pak ho to totiž bolelo mnohem víc "To je těžko říct..tak dva týdny, možná tři. Nevím, jak moc mě ten přenos oslabí." promluvil tiše a mezi prsty žmoulal peřinu, při čemž stále probourával strop svým pohledem.

"Tak to bych mohl stihnout. Bude to lehký, ne? Přeneseš mě do toho roku, já tě najdu, řeknu ti o lék a hned se vrátím." Řekl Alec tónem jakoby popisoval něco extrémně lehkého a ne cestování do minulosti.
"Bohužel, tak lehké to mít nebudeš.." posmutněl čaroděj "..nesmíš mi říct tvé jméno, ani to, že jsi s budoucnosti. Všechno by se tu změnilo." vysvětlil mu situaci, které bude čelit.

Alec se na to musel posadit. "Moment...znám tě, Magnusi, ty mi ten lék jen tak nedáš, když mě nebudeš znát. Jak to mám zařídit?" Lovec si povzdechl a Magnuse stále sledoval.

Magnus se díval do stropu a sám si nad Alecovou otázkou lámal hlavu "Musíš se ke mě dostat blízko. Musím se do tebe zamilovat, Alecu." konečně pohlédl na sedícího lovce.
"To nemůžu, vím, že to budeš...ty, ale bude to jako bych tě podváděl." Vyložil Alec své pocity z toho. "A navíc.. Přeci mě znáš, já sám nedokážu zařídit aby ses do mě zamiloval. Neumím to." Dodal.

Magnus se musel uchechtnout "Za tu dobu, co spolu jsme jsi se určitě něco přiučil, Alexandře.." usmál se povzbudivě "..a nebo je tu ještě možnost, že tam chodit nemusíš." zkusil ještě navrhnout.
"Tak na to zapomeň. Rozhodně tam jdu a rozhodně tě tam sbalím." Pronesl Alec pevným hlasem a stál si opravdu za tím.

"Wow.." pronesl udiveně Magnus, protože v tu chvíli se na nic jiného nezmohl a posadil se vedle Aleca "..kéž bys byl takový, když jsme spolu začínali, měl bych to jednoduší." utrousil ještě Magnus směrem ke svému příteli. 

I když nebyli vhodné dny na smích, Alec se v tu chvíli zasmál. "To by byla nuda, ne? A to ty nemáš rád." Řekl s úsměvem na tváři a zvedl se z postele za účelem, že zajde do sprchy.
"Trocha pomoci by ale neuškodila.." poznamenal Magnus spíš pro sebe a sledoval polonahého lovce, který postával vedle postele "..tenhle pohled mě nikdy neomrzí.." dodal při pohledu na Alecovo tělo.

Alec se se stálým pohledem na Magnuse usmál, protože už od jakživa ho tyhle jeho poznámky těšili, i když si to dřív nechtěl přiznat. "Fajn, jdu do sprchy, Jace přijde až po obědě." Řekl a otočil se a vyrazil do koupelny. Musel se po cestě z místnosti pousmát, protože mu bylo jasné, že si Magnus i přes všechno to vyčerpání nenechá ujít pohled na jeho pozadí.