Back In Time (Malec FF- CZ)

13. Pohoršení společnosti

Další den se s Magnusem měli sejít až večer, protože se u něj v sídle opět konal večírek, na který byl tentokrát Alec pozvaný. Přes den měl čas a tak se rozhodl vyhledat Vílu Dorothy a předat jí ten zázračný Hvězdný prach, po kterém tak toužila. Samozřejmě měla radost, ale jen jí mrzelo, že Alec slib splnil a tak mu nemohla odebrat ty jeho krásná očka, která se jí tak zamlouvala. Byl rád, že už jí má z krku. 

Později ten den si sehnal nějaké nové oblečení a vyrazil k sídlu. I když Magnusovy večírky v roce 1864 jsou ještě rozhodně skromnější než ty v Alecově roce, tak se musí uznat, že i přes to vážně stojí za to a dokonce i povaha jako je Alec Ligtwood si večírek opravdu užívá. Chvíli mu trvalo než svého čaroděje mezi všemi našel, ale když se tak stalo, musel se široce usmát, protože vypadal neskutečně úžasně. Ostatně jako vždy.

Magnus se bavil s přáteli na svém večírku a nenápadně vyhlížel do davu, kdy se objeví On. Sebastian. V duchu doufal, že se mu dnes bude líbit, nechal si totiž ušít nový oblek. Byl dost...no...netradiční a na tuto dobu hodně extravagantní, ale Magnusovi se ohromě líbil a leckdo mu právě tenhle oblek záviděl a za tento večer už slyšel ne jednu pochvalu. Jeho oblečení se skládalo z netradiční modré lesklé košile, lesklého uhlového obleku a tradičně k tomu měl vysoké boty, ale tentokrát hnědé. Tenhle čaroděj musel prostě vždy vyčnívat a tentokrát se mu to obzvlášť povedlo a když si byl tohle všechno nechat ušít, koukali na něj jako na blázna.. Když pak na sobě ucítil cizí pohled, přestal se bavit s přáteli a se sklenkou v ruce se za zdrojem zírání otočil a když pak zjistil, že je to právě jeho Lovec, který ho tak pozoruje a když viděl ten jeho krásný úsměv, musel se usmát taky a hned za ním zamířil "Tak jsi přišel." dostal ze sebe čaroděj. A snad byl příčinou ten alkohol, který od rána vypil a nebo prostě jen jeho touha, ale nemohl přestat sledovat Lovcovy rty.

"Udělal bych chybu, kdybych nepřišel." Usmál se Alec a pohledem přejel po čaroději od hlavy až k patě. "Jen se na sebe podívej. Vypadáš nádherně." Věnoval mu další z úsměvů, který dokázal věnovat snad jen jemu. "A víš co je na tom nejlepší?" Byla to řečnická otázka, ale i tak mu dal prostor na odpověď.

Čaroděj si myslel, že se snad začne červenat a po chvíli se konečně, po pár mrknutích, odtrhl od Lovcových rtů a zahleděl se mu do očí, aby mu mohl odpovědět "Co?" pozvedl obočí a se stálým pohledem do Lovcových očí upil ze svého drinku.

Alec chvíli mlčel a rozhlédl se kolem sebe. "Že za všemi těmi nenávistnými pohledy, které mi věnují tvoji přátelé se skrývá závist, protože...jsi můj." Řekl a opět mu věnoval úsměv. Napadlo ho, že si neměl dávat ten drink, když sem přišel, protože i ten jeden mu nalezl do hlavy a mluví odvážněji než jindy, ale zdálo se, že čaroději to nevadí, tak proč se stydět, usoudil nakonec.

Magnus se široce usmál ta slova "Jsi můj" v něm vzbudilo nespočet pocitů, ale tak nádherných pocitů, nemluvě o tom, že teď po něm toužil snad ještě víc. Přistoupil o krok k němu a zahleděl se mu do očí "Taky ti mají co závidět, stejně jako mě. Nemyslíš, že by jsme jim měli ukázat, kdo komu patří?" mrkl na Lovce šibalsky, naprosto si uvědomujíc ty pohledy ostatních.

Alec pochopil o co čaroději jde, ale na chvíli se zarazil. Rozhlédl se kolem a pak pohled vrátil zpět na něj. "Ta-tady?" Ujistil se trochu nervozně.

"Stydíš se za mě snad?" pozvedl obočí čaroděj.

"Nikdy." Alec zakýval hlavou a už bez váhání si čaroděje k sobě přitáhl a horlivě přitiskl své rty na jeho. Tak moc mu to připomnělo ten moment, když se v jeho době poprvé políbil s Magnusem. Na svatbě. Tenkrát se řídil jen pocity, které cítil, když se Magnus na svatbě objevil, ale teď se řídil pocity, ale také jistotou. Věděl, že může a věděl, že chce. Přitiskl si k sobě čaroděje blíž a užíval si spojení jejich rtů, které k sobě tak moc pasovaly.

Čaroděj se téměř ani nestihl nadechnout a už ucítil Sebastianovy rty na těch svých. Užíval si každou vteřinku toho nádherného polibku, měl dojem, že snad nezažil lepší polibek, než byl právě tento. Naprosto si nevšímal všech těch pohledů okolo nich, vnímal jen svého Lovce. Měl pocit, jako by k sobě patřili, jako by Sebastian byl ten, na koho Magnus celý život čeká. Bylo to tak zvláštní a pro ostatní zřejmě nepřijatelné, ale on prostě cítil, že tenhle Lovec k němu patří.

"No..." Vydechl Alec, když se od Magnuse odtáhl. "Zdá se, že víc už snad společnost pohoršit ani nemůžeme." Usmál se na něj. 

Magnus se na něj zkoumavě zahleděl "A to vadí? Já pohoršuji společnost pořád." mrkl na něj.
Nevadí, moje rodina už si na to pomalu zvyká. Chtělo se mu říct, když si vzpomněl na domov. Musel přiznat, že se mu docela stýskalo. Po všech. "Ne, s tebou pohoršuju rád." Usmál se nakonec.

Magnus k němu přistoupil a věnoval mu ještě jeden krátký polibek "No..i když se mi velice zamlouvá představa, že bych tě měl líbat až do rána, tak se tě musím zeptat, jestli si něco nedáš?" usmál se čaroděj.

"Raději ne. Na tenhle večer mám ještě nějaké plány...a chci být střízlivý." Usmál se na něj mile.

"Jistě..tak to budu doufat, že se ty plány týkají mě." Magnus na něj s úsměvem mrkl a vydal se ke stolku s pitím, následovný mladým černovláskem.

"To doufej." Dodal za ním se smíchem Lovec.

Čaroděj se nad tou poznámkou nepatrně ušklíbl a ze stolku si vzal sklenku "Co budeme dělat?" optal se a úsměvem směrem k Lovci a pohledem přejel po davu Podsvěťanů, kteří se je snažili nenápadně pozorovat..

"Teď? Nebo mluvíš už o noci až se odtud vypaříme?" Usmál se Alec trošku potěšeně. Vážně si neměl dávat ten silný drink bůh ví čeho

"Wow.." usmál se Magnus, tenhle Lovec byl samé překvapení "Myslím teď, i když...musím říct, že mě zajímá, co se mnou máš potom za plány." upil ze své sklenky čaroděj.

"No..." Alec se zasmál. Chtěl něco říct, ale jeho pozornost zaujala jakási osoba, která se mu zcela nezamlouvala. Byl to muž, hádal, že upír a nestál od nich moc daleko, takže ho skvěle slyšel říkat "To je ten čaroděj? Tohle že je ten slavný Magnus Bane, který by se nikdy nesnížil tak hluboko, že by se tahal s Lovcem stínů? Je mi z něj zle. Zrovna on. Zklamal Podsvětí." Alec pokroutil hlavou. "Omluvíš mě na chvíli?' Usmál se mile na čaroděje a už si to razil za upírem.

Magnus pozvedl obočí v nechápavém výrazu a beze slova na Sebastiana pokýval na souhlas, načež se napil drinku a sledoval každý Lovcův krok. Vůbec nechápal, kam to jde.

****

Opět vám děkujeme za všechny ty úžasné komentáře, nemáme na to slov! <3 Jsme moc rády, že se vám náš příběh libí!! <3 

-SabiCar