Back In Time (Malec FF- CZ)

14. Strhání oblečení

"Cože si to řekl? Zopakuješ mi to?" Alec se nad upíra naklonil, protože byl poměrně nižší než on . "Co myslíš, Lovče?" Ušklíbl se upír. "To o tom zklamání Podsvěta bych rád slyšel znova." Odvětil Lovec a založil si ruce přes prsa. "Nebudu to opakovat, když si mě slyšel, ale můžu něco přidat." Zasmál se upír a ukázal dva špičáky. Alecovi vzhledem trošku připomínal Rafaela. "Ne jen, že zklamal Podsvětí, on zklamal i sám sebe, když si vybral zrovna tebe...pravda, Magnus má pro takové slabochy jako jsi ty slabost, ale taky všechny takové pak odkopne a ..." Alec se nedozvěděl, co hodlal upír vyprávět dál, protože se rozmáchl a zasáhl ho přímo do jeho upíří čelisti.

Magnus sledoval Sebastiana a toho upíra s pozvednutým obočím a přišel trochu blíž, aby slyšel, o čem se baví, když pak uslyšel ty urážky na svou maličkost a vlastně i na svého Lovce, přešel ještě blíž a když mu pak dal Lovec ránu do toho drzého obličeje, spokojeně se usmál a přešel k nim. "Díky." usmál se na černovláska a poté přesunul nahněvaný pohled na upíra a modrou magií, která vycházela z jeho ruky ho chytil pod krkem, byl si vědom toho, že to upírovy neublíží, ale také věděl, že mu to způsobuje ohromnou bolest, protože mu čarodějova magie zevnitř drásala hrdlo "Máš snad nějaký problém?" pozvedl čaroděj obočí, načež upír jen zaskučel "Omlouvám se, ale nerozumím ti." usmál se a odpovědí mu bylo jen další zachraptění.

Alec se usmál. Miluje sledovat Magnuse v akci. "Magnusi, už ho nech jít, ať má taky šanci brečet." Zasmál se a přiložil čaroději ruku na rameno.

Čaroděj váhavě stáhl svou ruku, usmál se na Lovce a poté se opět zamračil na upíra "Teď vypadni a už se u mě neukazuj a počítej s tím, že o mě ještě uslyšíš a rozhodně to pro tebe nebude dobré." řekl pevným hlasem směrem k upírovi "A vy ostatní, kteří máte nějaký problém ohledně mého vztahu s Lovcem stínů také můžete odejít, nestojím o takové přátelé, kteří se stavějí proti mě, když se..." na chvíli se zarazil nad správnou volbou slov a nepřestával pozorovat dav "..do někoho zamiluji, byť je to Lovec stínů." dořekl a spolu s upírem odešel pouze jeho přítel, se kterým se vybavoval.

Alec se pousmál. Tohle od Magnuse neslyšel poprvé, i když tenhle Magnus to poprvé řekl, ale i tak ho to potěšilo. "Jsi si tím jistý?" Otočil se zničehonic na čaroděje.

Magnus na něj nechápavě pohlédl "Jistý čím? Tebou? Svými city k tobě?" položil mu několik řečnických otázek "Ano, to jsem." dodal a usmál se na něj "A ty? Jsi si jistý, že tohle dokážeš snášet?" optal se ho pro změnu on vážným tonem.

Alec si chtě nechtě zase vzpomněl na domov a na tamní problémy díky vztahu s Magnusem. Rty narovnal do přímky. "Už jsem snášel u horší věci."

Magnus nepatrně přikývl a usmál se "Dobře." odvětil "Musím na vzduch." dodal a dal se k odchodu následovaný Lovcem. Vešli na terasu čarodějova sídla, zavřeli za sebou dveře. Magnus se posadil na schůdky a mlčky sledoval zahradu, která teď byla ponořena na tmy a chladu dnešní noci.

Alecovi se ani to krásné ticho rušit nechtělo, ale udělal to. " Mrzí tě to?" Zeptal se a když byl obdařen nechápavým pohledem dodal . "To co si o tobě tvoji...přátelé myslí."

Magnus se pousmál "Co se tebe týče, tak nelituji ničeho. Myslím si, že je dobře, že to vědí." odvětil a zkoumavě se na Lovce zahleděl.

Alec se usmál. "Dobře." Kývl. Víc vědět nepotřeboval. Potom se oba na nějakou chvíli věnovali jen noční zahradě a svým myšlenkám.

"Tak dobře..." promluvil čaroděj po chvíli a postavil se na nohy "..myslím si, že bychom neměli jen tak bezmyšlenkovitě posedávat na schodech mé krásné terasy. Říkal jsi, že máš na dnešek nějaký plán, tak co kdybys mi ho řekl." usmál se a čekal na Sebastianovu reakci.