Back In Time (Malec FF- CZ)

17. Zachránil jsi mi život

Tak a poslední kapitola je tady :( Docela to uteklo rychle. No, nebudeme zdržovat, dejte se do čtení našeho závěru :)

***

Když Alec prošel portálem a objevil se v Brooklynu u Magnuse v obýváku , popadla ho panika. Všude bylo ticho a nikde nikdo. Po celém obýváku byl nepořádek. Alec sklopil pohled a zjistil, že má na sobě opět oblečení, které měl před dvěma týdny než prošel portálem. Ihned sáhl do kapsy od kalhot, aby se ujistil, jestli tam má stále tu rostlinu. Byla tam. Měl strach, všude bylo podivné ticho. Co když přišel pozdě? Co když vejde do ložnice a Magnus tam nebude? nebo hůř...bude mrtvý? Pomalými kroky přešel ke dveřím od ložnice a nejprve musel nabrat odvahu aby mohl otevřít. Když otevřel a nakoukl dovnitř ztuhly mu snad všechny svaly v těle. Magnus ležel na posteli, skoro ztracen v přikrývkách. Celý bledý a oči měl zavřené. Alec tiše vešel dovnitř a přešel k posteli. Jestli přišel pozdě...nikdy si to neodpustí. "Magnusi?" Šeptl. Nic. "Magnusi, jsem tady. Prosím, probuď se." Prosil Alec a hrdlo měl skoro jako přiškrcené. Jemně mu přiložil dlaň na tvář a znova promluvil. "Magnusi, otevři oči. Slyšíš mě? Jsem zpátky."

Vyčerpaný čaroděj už několik dní ležel v posteli a nemohl z ní vylézt. Nejedl. Nepil. Jen přežíval a doufal, že to jeho Lovec stihne. Klidně bez léku, jen aby ho mohl ještě na chvíli vidět. To bylo jeho poslední přání, se kterým se svěřil Jaceovi, který s ním teď trávil většinu času. A právě teď tomu nebylo jinak, Magnus Bane opět ležel v posteli, tentokrát tu ale blonďatý Lovec nebyl. Čaroděj měl zavřené oči, zachumlaný v přikrývkách a už ani neměl sílu otevřít oči. Nemohl prostě nic, jen nádech pro něj byl tolik vyčerpávající. Po chvíli ale uslyšel ten tak důvěrně známý a krásný hlas. Hlas, který ho prosil, aby otevřel oči. Hlas, který teď zněl tak zoufale. Alexander. Prolétlo čaroději hlavou a okamžitě se ze všech sil snažil vyhovět prosbám Lovce. Slyšel stále ten zoufalí a hlas a po chvíli ucítil dotek na své tváři. Nabral všechnu sílu, kterou našel a ztěžka otevřel oči. Chvíli zaostřoval na postavu před sebou a nakonec ho konečně uviděl. Toho, na kterého tu tak dlouho čekal a toho, kterého chtěl před koncem ještě vidět "Al-Alexandře." zachraptěl vyčerpaně s pokusem o úsměv.

Alec zavřel oči a uleveně si oddechl. Pak oči rychle opět otevřel a pohladil čaroděje po tváři. "Už to bude dobrý, jsem tady." Usmál se na něj a daroval mu polibek na chladné čelo s pár kapkami potu.

Tak moc mu jeho Lovec chyběl "Jsem rád...ž-že tě ještě vidím." zachraptěl opět čaroděj a unaveně se zahleděl Alecovi do očí.

"To bys měl, protože mě teď uvidíš ještě hodně dlouho." Věnoval mu Alec úsměv a z kapsy vytáhl onu rostlinku, na které v tu chvíli tolik záleželo.

Kdyby měl dost síly, objal by ho štěstím, ale to bohužel nešlo a tak se jen mírně pousmál "Děkuji..." řekl potichu směrem k černovláskovi "...v obýváku na stole je postup, co s tím musíš udělat. Sepsal jsem to s Jacem, pro případ, že bych ti nemohl pomoct." dodal ještě.

Alec celou dobu kýval hlavou, že rozumí. Pak se opět usmál. "Jdu na to." Poté se otočil, že vyrazí do obýváku, ale zastavil se v půli cesty a vrátil se k posteli. "Jsem tak rád, že jsem to stihl. Musíme toho ještě tolik stihnout." Řekl.

Magnus se pousmál a Lovec ve chvíli opustil místnost. Zřejmě na chvíli usnul, protože ho probudil až Lovcův hlas.

"Magnusi, tady to je." Řekl Alec a v ruce držel sklenku lektvaru, jehož hlavní přísada byl ten lék. "Dělal jsem něco takového poprvé, jestli jsem to pokazil, tak..." Řekl, ale větu raději ani nedopověděl. Nedokázal si představit, co by dělal, kdyby to nefungovalo.
Čaroděj opět ztěžka otevřel oči a pohlédl na Lovce "Bude to fungovat." ujistil, ale ve skutečnosti si tím nebyl úplně jistý. Bál se, že už je pozdě.

Alec kývl. "Dobře. Pomůžu ti." Řekl a sklenku položil na noční stolek. Pak lehce pomohl Magnusovi se zvednout do sedu a opřít se o čelo postele. Poté opět vzal sklenku do ruky a podal jí Magnusovi. Když ale viděl, že mu dávalo zabrat sklenku udržet, vzal ji do svých rukou a přiložil k Magnusovým rtům.

Čaroděj pomalu polykal odporně chutnající tekutinu, dokud z malé sklenky všechna nezmizela "Díky." řekl směrem k Alecovi a pomalu se sesunul zpět do polštářů.

Alec se na něj chvíli beze slov koukal a pak se musel zeptat. "Kdy poznáme, že to zabralo?"
"Tak to netuším. Nikdy jsem to nepoužil." odvětil čaroděj a přitáhl si peřinu blíž k tělu.

"Jo, jasně. Promiň." Řekl Alec a chvíli si Magnuse opět pozoroval. "Ehm, mám tu být s tebou? Nebo chceš být sám? Jak chceš." Zamumlal po chvilce, protože vlastně ani nevěděl co říct nebo dělat.

"Samozřejmě, že chci abys tu byl se mnou." řekl Magnus a pohlédl na Aleca.

"Dobře." Alec se pousmál a přešel postel kolem dokola a položil se na druhou půlku postele vedle Magnuse.

"Pojď ke mě blíž:" šeptl unavený čaroděj.

Alec poslechl a posunul se k čaroději blíže. Přehodil ruku kolem jeho ramen a nechal ho ať si položí hlavu na jeho hruď.

V tu chvíli byl čaroděj naprosto spokojený a šťastný, i když nevěděl, jestli bude dál žít nebo ne. Spokojeně si položil hlavu na Lovcovu vypracovanou hruď a jednou rukou ho objal kolem pasu.

"Teď spi." Šeptl s úsměvem Alec. "Až se probudíš, máme si hodně co povídat." Dodal a políbil čaroděje do vlasů.

"Doufám, že si nebudeme jen povídat." zavrněl čaroděj a spokojeně zavřel oči.

"No...možná je toho na pláně víc." Řekl Alec s úsměvem na tváři, ale nebyl si jist, jestli ho vůbec ještě čaroděj slyší, protože se mu zdálo, že slyší jeho tiché oddychování. Teď už jen stačilo doufat, zda lék opravdu pomůže.

***

Magnus Bane ráno pomalu otevřel oči a zjistil tak, že to všechno nebyl jen jeho poslední sen. Vedle něj spokojeně oddechoval Alexander. Čaroděj se opatrně posadil a zjistil tak, že se cítí mnohem lépe. Vlastně líp, než kdy jindy. Vstal tedy opatrně z postele a okamžitě si šel dát sprchu a samozřejmě se musel obléknout do něčeho lesklého a stejně tak se nutně musel nalíčit a...možná si dát malý drink.

Když se probudil Lovec, svého čaroděje vedle sebe neměl. Vyskočil z postele a vydal se ho hledat. Našel ho až po chvíli na balkóně, s drinkem v ruce. Musel se pousmát. "Takže jsme to zvládli. Jsi v pořádku." Ani se neptal, spíš to oznámil a stoupl si na kraj balkonu vedle Magnuse.

Magnus se pousmál, odložil drink a bez varování se vrhl Lovci kolem krku "Děkuji, Alexandře." zamumlal, obličej zabořený do Lovcova černého trička.

Alec si Magnuse k sobě přitáhl těsněji a hladil ho po zádech. "Nemáš za co děkovat." Šeptl a když ho od sebe odtáhl, lehce ho políbil na čelo.

"Ale mám..." pokroutil čaroděj hlavou "...zachránil jsi mi život." usmál se a zahleděl se mu do očí, které mu tolik chyběly.

***

Samozřejmě, že jsme musely dát šťastný konec :D Jinak bychom spokojeny nebyly. 

Byla tady otázka na bonusovou část, tak o tom vás ještě později budeme informovat :)

Jestli se nás chcete na cokoliv zeptat, můžete v komentářích :)

Takže, my Vám všem děkujeme za ty úžasné komentáře, které nás nesmírně těšily u každí části. hrozně si toho vážíme a vždy nám to zlepší náladu! Děkujeme i za každé vote <3 <3 Jsme rády, že se vám náš příběh líbil a budeme rády, když budete opět číst až něco společně zase napíšeme <3

Takže ještě jednou díky, jste všichni úžasní <3

Btw: Za dva měsíce 2. série Shadowhunters!!! <3 Na co se tam nejvíc těšíte? :) 

Vaše SabiCar <3