Něco jako sen

10.kapitola

Už jsem byla doma... A zdálo se mi o včerejšku.. A samozdřejmě v tom nejlepším zazvonil budík ...
Rozhodně se mi nechtělo vztávat.. A už vůbec ne takhle brzo... Otevřela jsem oči a zjistila, že mám v pokoji kufry. Zavřela jsem je nechápavě a pokusila jsem se. usnout...

Kanáry !!!! ...., okamžitě jsem se vyskočila z postele a rvala na sebe rozespale džíny s dírama na kolenou a pohodlné tílko...

Dole už samozdřejmě pobíhala mamka ( už od 4 ráno ) a zběsile balila vše co se dalo. Taťka seděl v křesle a četl noviny. Nebyl vůbec ve stresu a pohodlně dopíjel kafíčko.
Najednou někdo zazvonil u dveří ,já samozdřejmě věděla, kdo to je . Protože Fred byl asi jedinej člověk v okolí 60 km. Co chodil včas..
,, Hned jsem běžela otevřít ,,Ahoj pozdravil mě.... A dal mi pusu. ,, Ahoj,, a s úsměvem jsem ho pustila dál...

Mamka hned šla Freda obejmout a taťka zůstal v křesle a zdravil přes celej obejvák..

,,Tak v kolik nám to letí ?,, zeptal se Fred ,,.... ,,v 8 odpověděla mamka a gestem ruky mě popohnala abych se hejbla.
Byla jsem hrozně nervózní ale zárověň jsem se těšila..
Fred mi pomohl dolů odnést kufry a já s úsměvem zabouchla pokojík.