Poslední hlava Hydry

2. Co udělám?

Pohled profesora Osmana

Jako vždy jsem ty pokusy sledoval přes falešnou zeď. Chápal jsem, jak se zachovala, když jí ten idiot Jefris nazval číslem 9. Už od malička to nenáviděla. Nenáviděla to, když jí berou jako věc nebo monstrum. Starám se o ní už dlouhých 20 let. Jak ten čas letí.

Byl jsem trochu nervózní, když jí Tantl s Aktinem podávali sérum, které jsme vytvořili společně se slečnou Lithiovou. A to teprve včera. Tucback s Chrisem se během chvíle vrátili z ošetřovny

Její tělo to špatně snášelo a ona trpěla ukrutnou bolestí. I když už do ní neproudila žádná látka, svíjela se v křečích, a když už bolest ustála začala běsnit.

Panenky v jejích očích se extrémně zúžily, prodloužily se jí nehty na a zvětšily špičáky. ,,Je čas zakročit" řekl jsem si, když její kůže začala postrádat pigment a počítač upozornil, že její puls se dramaticky zvýšil. Nemeškal jsem, prošel falešnou zdí a začal rozdávat pokyny. ,,Ihned jí zklidněte. Jamesi najděte ampulku s její krví." Požadoval jsem po vědcích ,,A vy se snažte aby se nedostala s pout!!" Ukázal jsem na skupinu agentů.

V tom se pouta okolo jejího zápěstí roztrhla. Vytrhla je i s jehlou zavedenou do žíly. Posadila se a vlasy se jí nahrnuly do obličeje. Všichni jsme zkoprněli. Chvilku takto zůstala, pak zbystřila pohled k profesorce Lithiové a na rtech se jí objevil úšklebek. ,,Lithiová okamžitě zmyste!" Pošeptal jsem, tak aby mě slyšela. Kývla a začala se pomalu vzdalovat. Mirriam v mžiku osvobodila své nohy a běžela jejím směrem.

V mysli jsme se s ní už všichni přítomní loučili, ale asi metr před Lithiovou jí zastavil Tucback. Zabodl jí totiž do zad injekční stříkačku, naplněnou krví s uklidňující látkou, kterou okamžitě vpustil do jejího těla. Mirriam se vrátila do původní podoby.

Byla vyčerpaná, proto se jí podlomila kolena a upadla do bezvědomí. S jejím dopadem na zem, přišlo i něco co nikdo z nás nečekal. Před očima jsem uviděl vzpomínku na den kdy jsme se poprvé potkali.

Flaschback

Seděla jsem na nemocniční posteli a v ruce měla svého medvídka, kterého mi věnovala jedna ze sestřiček, když se začali otevírat dveře.
,,Ahoj maličká....mohu na chvíli dál?" Vykoukla zpoza dveří mužská hlava.
Jen jsem tiše přikývla s pohledem zabodnutým do země.
,,Kdo jste?...nějaký doktor?" Zeptala jsem se abych přerušila to ticho.
,,Ne. Nejsem doktor. Jsem vědec a přišel jsem se tě zeptat jestli by si nechtěla se mnou bydlet" řekl klidným hlasem.
,,Ovšem to bych moc ráda" odpověděla jsem, se širokým úsměvem a pevně toho milého člověka objala. ,,Konečně získám rodinu" pomyslela jsem si.

End of Flaschback

Překvapeně jsem sebou trhl ,,Co, co to bylo?"zeptal jsem se udiveně. Všichni jen mlčeli ,,Její vzpomínky" řekla potichu vyděšená.
,,Má novou schopnost...pokus se zdařil!" Dodal Tantl vesele.
,,No to je opravdu skvělé!.....Ale tak trochu tu teď leží jak nějaká mrtvola.....že by nějaký vedlejší účinek profesore!!!?" Zavrčel jsem naštvaně, ale když jsem sklopil zrak na tu tmavovláskou zase jsem se uklidnil.

Ležela tam tak... nehybně. Dlouhé vlasy měla rozhozené snad všude. Najednou jsem si všiml něčeho, co ještě před tím neměla. Jeden pramen spodních vlasů jí zbělal.

Hm... ten idiot měl pravdu... znova jsme jí vylepšili, ale teď si musí odpočinout a zítra jí zařídím volno. ,,Čekáte snad na pozvánku! Opatrně jí dostaňte do jejího pokoje!!" Okřikl jsem pár ozbrojených mužů, co jen tak stáli jak tvrdý y.

Jediný kdo pochopil můj požadavek byl Jimmy, který jí vzal do náruče a odnášel jí z laboratoře.

Pohled Mirriam

Pomaličku jsem začala otevírat oči. Už zase jsem ve svém "pokoji". Poznám to podle toho, že je tu pomalovaný strop.

Opřela jsem se o lokty a rozhlédla se okolo sebe. Vše při starém, teda až na jedno. Vedle postele stála židle a na ní podřimoval frajer Chris. Asi mu ta rána nestačila.

Vypadal tak spokojeně. Až jsem měla chuť ho probudit, což zařídilo mé lehké pohnutí nohama, které byly spoutány okovy ,,Kurva!" Zaklela jsem a Chris se okamžitě probudil ,,Kde?" Řekl a rozhlížel se po místnosti. Jen jsem nad tím protočila očima ,,Nikde ty perverzní prase....a vůbec co tu děláš?"

,,Chtěl jsem se ujistit, že si pořád naživu.....vypadala si totiž jak mrtvola." Odpověděl a židli vrátil zpět na její místo u psacího stolu.

I já se zvedla a šla k prasklému zrcadlu připevněném na zdi ,,Tak by si už mohl odejít... Co to sakra!?" přerušila jsem se, když jsem při rozčarování objevila pramen bílých vlasů.

,,Nějak rychle stárneš zlato." Řekl ještě než zavřel dveře od mé cely. Já mu dám, že rychle stárnu. Budu se mu smát až z něj bude vrázčitej dědek a já budu mít teprve 1/6 života za sebou.

Sedla jsem si ke stolu a začala vymýšlet útěk. No tak.....SmS jim zřejmě nepošlu, dopis?...telegram?...morzeovka?....to už jsou metody snad z doby kamenný....Ááá, mysly ženská, mysly! Řvala jsem sama na sebe v myšlenkách a praštila hlavou do dřevěné desky. Ha....nápad se dostavil....už taky bylo načase.

Takže. Vzhledem k tomu, že přerušili experiment budu mít zítra volno. Tak určitě nebude nikomu vadit, když se zdejchnu. Alespoň tak na to jedno století.

Jako první musím získat klíče od okov a přístupovou kartu. To nepůjde bez oběti a je jen jeden člověk, který na skočí. Chris. Pak nebudu mít čas si sbalit. Udělám to tedy hned ráno.

Hlavním vchodem chodí každý, oknem chodí rebel, ale jen já to vezmu šachtou k obří vodní trubce, která vede asi 13 km od tohoto střediska. Potom se uvidí co dál.

Plán vymyšlen, teď ještě aby to vyšlo.

O víc jsem se nestarala. Pomalu, ale jistě na mě opět začala doléhat únava. Tak jsem zvedla svůj líný zadek a odkráčela za malé dveře, kde se nalézal sprchový kout, WC a malé umyvadlo.

Umyla jsem se, vzala čisté spodní prádlo, pyžamo, méďu a ulehla s myšlenkou: Zítra vztahu nejdéle v 7:30, ať stihnu snídani.