Jmenuji se Mirriam a jsem experiment tajné společnosti s názvem Hydra. Už od dětství mě geneticky upravovali a cvičili pro boj za jejich věc.
Nazvali mě číslem 9. Udělali ze mě monstrum s nejasným původem. Biologickou zbraň, co měla zlikvidovat vše...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Temno. Samota. Chlad. To mě teď obklopovalo. A najednou světlo. Malé bílé světélko uprostřed nicoty, v níž se vzmítalo mé nehybné tělo. Světelná šmouha se stále přibližovala až mě pohltila. ,,Probuď se..." Zašeptal dívčí hlas ze světla. Prudce jsem otevřela oči a posadila se.
,,Kde to jsem?" Zmateně jsem se rozhlížela. V místnosti, se nacházelo hned několik lidí. Jednooký pirát se zřejmými africkými kořeny. Vedle něj postávající stařík v černé s lukem na zádech. Zastřižená barbie, opírající se s otráveným výrazem o rám dveří. U stolu sedící kudrnatý vědec mžourající na mou postavu přes rám brýlí. Vedle lůžka stojící intergalaktická potvora, zřejmě ženského pohlaví, vzhledem k bázlivosti, kterou přímo sálala při pohledu na mě. Zkráceně řečeno, v tom pokoji se mnou byli Mantis, Banner, Clint, Fury a to co vypadalo jako Thor.
,,Jste na Helicarrieru Státního takticko-informačního a technického oddělení, slečno....?" ,,Státního takticko-informa.... cože to???" Pozvedla jsem jedno obočí a hlavu naklonila na stranu. ,,Říká vám něco název S.H.I.E.L.D.??" Snaží se mi objasnit Legolasův děda. ,,Joo... S.H.I.E.L.D. ... Jedna z hlav hydry... Jasně... Tak jo. Je to test? Zkouška? Experiment?... Je tu falešná zeď nebo skrytá kamera??.... Jo a jestli jste hologramy, tak všechna čest. Vypadá to fakt promakaně..." Pokyvuji hlavou jak takový ten kývající panáček, bedlivě sleduju místnost a vytipovávám prostory kam by se dala ukrýt kamera. ,,Je velmi zmatená a..." ,,Hej... Nesahej na mě!!" Odstrčila jsem ruku té s tykadly z mého ramene.
,,Vůbec nechápu proč jsme ji sem vzali!... Co když je to past té.... Jak říkala, že se to jmenuje? ... Jo... Té vaší hydry. Nebo další Lokiho klam." prskal otravně svalovec od dveří. ,,Loki je mrtvý nebo v nějaké zapadlé části vesmíru. Sám jsi nám to říkal." Odbyl jej kudrnatý vědátor. O čem to sakra mluví? ,,Ovšem to pořád nemění nic na tom, že to on může být." Myslíte, že taky slyší ty hlasy?? ,,No tak pánové přestaňte se hádat. Nemůžeme posoudit jestli je ta dívka oběť nebo pachatel" S každým slovem bylo hlasů v mé hlavě čím dál víc a bolest stoupala. ,,Ona má bolesti..." Uvedla mě, svým dotykem, do reality dívka, která má až moc v oblibě sahat na lidi. Hlasy zmizely a já se na posleli posunula do také vzdálenosti, aby se mě už nemohla dotknout.
Najednou můj nos nasál lahodnou vůni a já se okamžitě ztratila v myšlenkách. Ostatní se mezitím vrhli do vášnivé diskuse. Hm... Čichám, čichám něco jedlého... Že by to byly wafle?? Odkud ta vůně asi jde?... Ten pokoj je příšerný... Jak by se to tu dalo předělat??.. Kde končí vesmír?... Jaký je smysl života?... ,,Slečno?... Slečno?!!" trochu do mě šťouchl lučištník a tím mě vyrušil z myšlenek. ,,Hm?" tázavě jsem se na něj podívala.
,,Chápu, že jste se zrovna teď probrala z několika denního bezvědomí, ale mohla byste prosím spolupracovat?" ,,Em... Možná..." ,,Mám pocit, že nemáš na vybranou děvo" ozvalo se povrchně od futer. ,,Děvo???" Zasmála jsem se. ,,Už mi říkali všelijak, ale nikdy děvo." ,,Tohle je naprosto k ničemu." Rozhořčeně prsknul, vztyčil svůj mužný pařát směrem ke mně a pokračoval. ,,Tato věc nám k ničemu není. Bude nám jen překážet v dosažení našeho plánu a-" ,,Není to věc Thore... Snad jsme se už shodli, že je to mladá ženská bytost se známkami lidské DNA. Podle tvé teorie bych i já byl jen věc..." Přerušil Thorův seznam, proč mě vyhodit z okna, podrážděně kudrnáč. ,,Doktor Bender má pravdu. Nemůžeme dělat ukvapené závěry. Tady slečna... Jak že se jmenujete?" Otočil se najednou na mě s nadějným pohledem, že ze mě už konečně vypadne mé jméno a já nesměle zabodla pohled na hřbet svého zápěstí.
Byla na něm znatelná jizva. Kdysi na tom místě byl vytetovaný číselný kód. Ten den mi řekli, že už nikdy nebudu nic jiného než experiment. Něčí pokusná krysa, na které nikomu nezáleží. Bez nároku na vlastní názor, bez vůle, bez vlastního života. Odporný hlodavec, od něhož se čeká jen na to, kdy se utlačítkuje k smrti. Ale i když jsou pod jizvou stále vidět zbytky barevné kůže, nikdy nebudu jen něčí experiment. Já jsem já... A- ,,Moje jméno je Mirriam" Zvedla jsem odhodlaně hlavu s nadějí na nový, lepší život a doufala, že tyhle lidi jsou alespoň trochu normální nebo alespoň normálnější než co znala doteď.
Pokračování příště...
__________________________________
Tak po dlouhé době další nově přepsána kapitola. Snad se vám bude líbit, případně budu ráda za jakýkoliv komentář.
