Poslední hlava Hydry

4. Útěk z Okovů 2/2

Během velké gratulace, pyšnému profesorovi si ale nikdo nevšiml, že se dívka začala znatelně třást...

...

Najednou se tři muži skáceli k zemi s proseknutým hrdlem.
Místností se rozezněl křik přeplacené sekretářky, ukazující do temného rohu místnosti. Ovšem ve chvíli kdy se do rohu všichni podívali, tam nic nebylo a dalších 5 můžu skončilo bez hlavy. Všichni trnuli hrůzou když se stěnami roznesl ženský, však nelidský, smích.
,,Tak... A teď tu všichni chcípnem..." Konstatoval Tantl, při pohledu na iněkční stříkačku, kde stále zbýval kousek látky.

Lidé postupně začali padat jako mouchy a válet se v kalužích krve. Zemřelo takhle skoro 30 lidí, než zasáhla skupina agentů a podařilo se jim Mirriam alespoň zpomalit uspávacími šipkami. Když už nebylo tak nemožné ji zastavit, zneškodnili jí speciálním obojkem s dalším velkým počtem uspávacích šipek pro medvědi. Nyní bylo snadné dívku alespoň chytit a odvést ji co nejdál od lidí.

O pár minut později...

Mirri postupně začala přicházet k vědomí. Byla v nějakém pokoji. Ležela na podlaze a kolem ní stálo nejméně 6 mužů. S úšklebkem si něco šeptali, zatím co jeden vzal ostrý drát a začal jej omotávat kolem dívčina zápěstí.
Byla při vědomí, ale smysly měla pořád otupělé.
Slzy jí začaly stékat po tvářích, když jí došlo k čemu se tu schyluje.

Určitě si každá dívka pamatuje jak jí, po prvním krvácení, mamka slavnostně oznámila, že o této chvíle je z ní žena. Ale Mirrijina matka byla mrtvá a ona vyrůstala v podzemní pevnosti plné mužů.
Takže příležitostné omámení prášky a znásilnění skupinou agentů bylo na programu jejího života už asi 11 let.

Chtěla se bránit, ale tělo jí neposlouchala. Chtěla křičet, ale z jejího hrdla vycházel jen slabý tlumený sípavým zvuk. Všechno vnímala. Jejich doteky, smrad spojených těl s levnou kolínskou a semenem. Slyšela jejich hlasy, dech, smích. A ona nemohla nic dělat.

Po dvou hodinách bylo po všem a poslední muž si natahoval kalhoty. Ale najednou se stalo něco co nikdo nečekal. Ozvaly se tři zvuky. První byl tichý kovový. Druhý byl tupý, skleněný, ale o něco hlasitější. Poslední byl asi nejhlasitější. To bylo když mrtvé tělo agenta spadlo na zem.
Nízké množství prášků totiž rychleji vyprchalo a umožnilo Mirriam se opět hýbat. Okamžitě využila situace. I přes bolest přetrhla drát kolem jejích rukou a prázdnou lahví od alkoholu jedním úderem roztříštila násilníkovu lebku.

Dívčiny vlasy zcela zbělaly a z očí, které byly nyní zality černotou, už nestekla ani jedna slza. Přivlastnila si dlouhou košili, zbraně, klíče a přístupovou kartu od nehybného těla a klidným krokem se vydala pryč.
Bílé chodby nyní zdobily krvavé cákance. Po podlahách se válela nehybná těla agentů, kteří dívku potkali, a mezi nimi krvavé šlápoty bosých nohou.

Bohužel se po stopách, vedoucí do šachty, vydala skupina těžce ozbrojenců. Šachtou se ozývali výkřiky, nadávky a střelba. I přes krvácející rány a bolest, se dívce podařilo skrýt v temnotě.

Vše utichlo.

To ale netrvalo dlouho. Najednou se poklopy roury uzavřely a šachtou se řítil silný proud vody, která všechno a všechny smetla s sebou.
Veškerá naděje na spásu s útěkem tak byla doslova utopena.
... Nebo né?